~16~

1.3K 99 1
                                    

Nehybně jsem ležel na studeném betoně. Hodně mě bolelo břicho. Ležel jsem tu už asi půl hodiny a nikdo mi nešel pomoct. Jenom si mě prohlíželi a pak odešli. Připadám si jako nějaký exemplář v muzeu.

Po nějaké chvilce jsem se rozhodl stoupnout. Bolest. Zkácel jsem se znovu na zem. ,,Bože..“ zašeptal jsem chraplavým hlasem. Nedokážu to. Nedokážu si stoupnout. ,,Jungkooku!“ ozval se hlas od někud. ,,Pane bože! Jsi v pohodě?!“ Otevřel jsem oči a viděl tu andělskou tvář. ,,Jae..“ zašeptal jsem. ,,Co se stalo?“ ptala se a pomohla mi na nohy. Neodpověděl jsem. ,,Proč jsi tak dobitý?“ ptala se dál a prohlížela si mě. ,,Nechci se o tom teď bavit.“ řekl jsem znovu chrapláčkem a popošel o kousek do předu. ,,Můžu tě vyprovodit?“ zeptala se a vzala mě za ruku. Stuhl jsem. ,,D-dobře.“

,,Do you still love me?" |Vkook|Kde žijí příběhy. Začni objevovat