,,Do you still love me?" |Vkook|

~55~

Šoupal jsem botami o chodník a odkopával drobné kamínky. Chodil jsem jako tělo bez duše.

,,Kdybych chcípl, tak by se ostatní měli o hodně líp." zašeptal jsem a vyhrnuly se mi z očí další neposedné slzy. ,,Myslíš?" ozvalo se za mnou. Zastavil jsem a otočil se na osobu. ,,Jae, co tu děláš?" zeptal jsem se a setřel si slzy. ,,Dneska chci být s tebou." usmála se.

,,Jae, já teď nemám ná-" nedořekl jsem to, protože mě silně objala. ,,Já vím, Jungkookie. Slyšela jsem tvůj rozhovor s Taehyungem." zašeptala. Objetí jsem jí oplatil, jelikož tohle je to, co potřebuji. ,,Ty ho už vážně nemiluješ?"

,,Miluju." zvlykl jsem. Odtáhla se ode mě a udělala zvláštní obličej. ,,Tak proč si ho podvedl?" nadzvedla obočí. ,,Já ho nepodvedl!" křikl jsem a sklonil jsem hlavu. ,,Tak proč-"

,,Radši mě nech, prosím." otočil jsem se a odcházel pryč. ,,Jungkooku!" zavolala, ale já dál pokračoval v cestě domů. Myšlenka na to, co mi Jimin udělal se mi chce brečet. Zase. ,,Jungkooku!" vzala mě za ruku, čímž mě zastavila. ,,Co se stalo?" zeptala se. ,,J-já o t-tom n-nechci mluvit.."

,,Proč brečíš?" smutně se na mě podívala a setřela mi slzu, co mi stékala po tváři. ,,Jae prosím, nechci o tom mluvit." schoval jsem si rukama obličej. ,,Dobře Kooku. Tak půjdeme k tobě?" zeptala se a pohladila mi líčko. Souhlasil jsem.

...

Seděl jsem na dřevěné lavičce kousek od školy. Okusoval jsem si nervózně spodní ret a čuměl na chodník obrostlý mechem. Nechci do školy.

,,Ale, ale, ale... Koho to tu máme?" uslyšel jsem moc známý hlas. Zvedl jsem hlavu a uviděl pět osob. ,,Dlouho jsme se neviděli, že?" pousmál se Namjoon. Zamračil jsem se a stoupl si. ,,Co chcete?" prskl jsem na něj. ,,Nic, jenom jsme si chtěli popovídat." usmál se ironicky Jin.

,,Tak to můžete jít za někým jiným. Já o to nestojím" řekl jsem nepříjemně a chystal se odejít, ale někdo mě silně chytil za ruku. Otočil jsem se a ihned zbledl jako čistě napadený sníh. ,,Si nějaký drzí, nemyslíš?" zasmál se Jimin. Jeho druhou ruku mi položil na bok a jemně ho hladil. ,,Ji-Jimine, nech mě." řekl jsem koktavě. Chce se mi znovu brečet. Proč mi to dělá?

,,Hele kluci! On bude brečet!" zaječel Hoseok a ukázal na mě. ,,To je buzerant." zašeptal Namjoon a šel ke mně blíž. ,,To máš pravdu." usmál se Yoongi. Nadechl jsem se a vší silou odstrčil Jimina od sebe. ,,Už se mě nikdy nedotýkej, rozumíš?!" zakřičel jsem na něho. ,,Nekřič na mě ty děvko!" žduchl zase do mě, ale o hodně víc. Spadl jsem na zem.

,,Nemehlo. Už ani stát neumíš." zasmál se Namjoon a chtěl do mě silně kopnout, ale Jin ho zastavil. ,,Co je?" podivil se. ,,Taehyung." ukázal na osobu na druhé straně chodníku. Šel pomalým krokem a měl na sobě samé černé oblečení. ,,Jdeme za ním." zašeptal Yoongi a zatahal Namjoonův rukáv. Namjoon se hravě usmál.

,,Nechte ho být." zvýšil jsem hlas. Všichni se na mě otočili. ,,Cos to řekl?" vypadlo z Hoseoka. S bolestí jsem se zvedl ze země a oprášil si bordel z kalhot. ,,Slyšeli jste dobře a pokud ne, tak-" nedořekl jsem to, protože mi Jiminova ruka přistála na ústech. ,,My můžeme jít kam chceme. Nějaká děvka nám tu rozkazovat nebude." usmál se. Odstrčil jsem jeho ruku a dupl si. ,,Nejsem děvka, narozdíl od tebe."

,,Co si to dovoluješ, ty smrade?" zamračil se a nafoukl tvářičky. Překvapeně jsem zamrkal, protože vypadal roztomile. Ano, uznávám. Kvůli němu se mi hodně rozbušilo srdce.

,,Hej kluci, kašlete na něho. Jdeme za Taehyungem. S ním je větší sranda." řekl Jin a vzal Namjoona za ruku. Jimin si mě změřil pohledem a dodal: ,,Však počkej po škole. Zase si užijeme." usmál se a pohladil mě po vlasech.

Sledoval jsem, jak utíkají za mým přítelem. Teda, za ex-přítelem. Se vzdychem jsem sklonil hlavu. Co mám dělat, aby ho nechali na pokoji? On za nic nemůže.

,,Jungkooku, co tu děláš? Za chvíli začne škola." řekla moje kamarádka a vzala mi ruku. Pohlédl jsem na ni a usmál se. Včera mi hodně pomohla. Díky ní, jsem si nic špatného neudělal.

Ano, já vím. Je to nic moc.. Omlouvám se...