,,Do you still love me?" |Vkook|

~30~

Jakmile jsem zavřel dveře od kabinetu mě Taehyung silně přirazil ke zdi. Překvapeně jsem zaskučel. ,,Jak se to dozvěděla?!“ křikl na mě.

,,J-já nevím.“ vypískl jsem strachy.
Odfrkl si a šel zpátky do třídy. 

Najednou se mi vybavil ranní rozhovor s Jae. ,,Sakra! Neměl jsem jí to říkat!“ plácl jsem se do čela. Rozběhl jsem se do třidy, do II.A.

,,Jae!“ zamával jsem na ní. I hned se na mě otočila a s úsměvem se rozběhla za mnou. ,,Potřebuješ něco Jungkooku?“

,,Ehm... Ty jsi učitelce zeměpisu řekla, že jsem ten projekt udělal sám?“ vyšlo ze mě. ,,N-no... Hmm...“ uchechtla se. Zamračil jsem se. ,,Ano, řekla jsem jí to.“

Plácl jsem se do čela. ,,Musela jsem Jungkooku! Víš, že to je šikana?! Musí se to nahlásit!“ začala po mě křičet. ,,Není to šikana, jenom... neměl čas chápeš?!“ křikl jsem zase já. ,,Mlátí tě každý den a říkáš, že to šikana není? Jungkooku, čeho se do prdele bojíš? Prostě to řekni řediteli. Už nebudeš trpět, ale on bude!“

,,Jae! Nepleť se do toho! Vyřeším si to sám, jasný?!“

,,Jungkooku...“ zašeptala. ,,Prostě se do toho nepleť. Kvůli tobě jsem ve větším průšvihu než jsem byl!“ zakřičel jsem a odešel zpátky do třídy.

Nemám na ní náladu. Teď to bude o dost horší. Bojím se.