,,Do you still love me?" |Vkook|

~58~

Taehyung mě odnesl do šatny, kde mě položil na lavičku vedle mých věcí a šel na druhou stranu šatny, kde měl také položenou svoji školní uniformu. Začal si vyhrnovat tričko. Ucítil jsem, jak se mi nahrnuje krev do tváří. Proč je tak sexy? Zatřásl jsem hlavou a také si vyslékl tričko.

,,Můžeme jít?“ zeptal se Tae a otočil se na mě. ,,Heh, já ještě nejsem.“ ukázal jsem na kraťase. ,,Tak honem.“ usmál se a stále mě pozoroval. Znovu jsem se začervenal a sundal si kraťase. Rychlostí světla jsem si oblékl kalhoty, nad čím se Tae pousmál.

,,Můžeme.“ vypadlo ze mě a odcházel ze šatny. Tae se zasmál a následoval mě.

Šli jsme těsně vedle sebe. Ucítil jsem jak se naše ruce o sebe otřely. Nadechl jsem se a řekl: ,,No, půjdeme do třídy?“ Otočil se na mě obličejem jako 'děláš si srandu'. ,,Myslím, že je to zbytečné. Stejně by nám ta stará rašple zapsala neomluvenou hodinu.“

,,To je fakt.“ souhlasil jsem. ,,Ahh, mamka mě zabije.“ plácl jsem se do čela. Taehyung mě objal okolo ramen. ,,Nejsi jediný, koho rodiče zabijou.“ zasmál se, ale mně do smíchu rozhodně nebylo.

,,No, tak asi půjdeme dom?“ řekl a odstoupil ode mě. ,,Asi jo.“ pípl jsem.

Vyšli jsme ze školy, kde na nás čekalo nemilé překvápko. ,,Tae, proč stojí u brány? Však mají být na hodině.“ zašeptal jsem a zatahal ho za rukáv. Taehyung pokrčil rameny a chytl mě za ruku. ,,Pojď.“ zašeptal a táhl mě k nim.

Obloukem jsme partičku kluků obešli a kráčeli dál. V hlavě jsem si oddychl, že nás nechali, ale najednou.. ,,Hej Jungkooku!“ zavolal hlas od osoby, kterou z nich nejvíce nenávidím. ,,Něco jsme si dneska ráno přece slíbili, zapomněl si snad?“ řekl Jimin a uchylně se usmál. ,,Já ho asi zabiju.“ zamračil se Tae a šel k nim. ,,Tae, neblázni!“ zakřičel jsem na něho a snažil se ho zastavit, ale marně.

,,Taehyungu, zase sis ho omotal kolem prstu? To už je ale moje děvka!“ zakřičel na něho Jimin a žduchl do něho. Taehyung už to nevydržel a dal mu ránu do obličeje. Jimin silně dopadl na kovové zábradlí a bolestně se skácel k zemi. Nehýbal se.

I když ho z celým svým srdcem nenávidím, tak jsem přiběhl k němu a zatřásl s ním, aby se probral. ,,Jimine! Jimine! Zbuď se!“ křičel jsem. ,,Tae, cos to udělal?“ otočil jsem se na něho. Měl zlost v obličeji. ,,Zasloužil si to! Nikdo mi na přítele sahat nebude!“ rozkřikl se a popadl mě za ruku. ,,Jestli ještě někdo na něj sáhne ruku, tak garantuju, že dopadne jako Jimin!“ křikl na ostatní kluky, kteří stáli se strachem v obličeji.

Tae mě začal táhnout někam do neznáma. Myslím, že jdeme k němu.

Co se to právě teď stalo?

...

,,Tae, co si to udělal? Můžou tě vyhodit ze školy.“ zašeptal jsem a sedl si na jeho postel. ,,Možná, ale oni poletí první.“ řekl s úsměvem a sedl si vedle mě. Nechápavě jsem se na něho podíval. ,,Řeknu to ředitelovi.“ řekl klidně a vzal mě za ruku.

,,C-co řekneš?“ řekl jsem se strachem. Bylo mi jasné, co myslel, ale i tak jsem se zeptal. ,,Řeknu, že tě šikanují.“

,,Tae! To ne!“ vykřikl jsem. ,,Neboj, už ti neublíží. Ochráním tě.“ objal mě a hladil jemně po zádech. Podíval jsem se na něho.

,,Vážně?“

,,Vážně.“ usmál se a naklonil se ke mně.

Po dlouhé době jsme si dali jemný polibek plné lásky.