~39~

1.3K 105 5
                                    

Cítím jeho pohled na mém šátku, který je obmotaný okolo mého krku. Mám ho proto, aby mi zakryl ty hnusné cucfleky od Jimina.

,,Proč máš ten šátek?“ prolomil Taehyung trapné ticho, které vládlo nejmíň půl hodiny. ,,Je mi zima.“ řekl jsem a dále kreslil nadpis projektu. ,,Neblázni. Je tu vedro.“ zasmál se a prohrábl si svoje hnědé vlasy. Zabručel jsem a dál kreslil.
,,Jungkooku, sundej si to.“

,,Ne.“ zašeptal jsem. ,,Dělej! Je mi horko i za tebe!“ vykřikl a skočil po mě. Začal mi rvát šátek z krku.

Povedlo se mu to.

,,Hmmm... To jsou cucfleky?“ podivil se. ,,Vidíš dobře!“ křikl jsem a znovu si obmotal šátek okolo krku. ,,Od koho?“ začal se vyptávat. ,,A co je ti do toho?!“ prskl jsem na něho. ,,Ty máš holku?“

Mlčel jsem a otočil se k rozdělanému projektu. ,,To je od Jimina?“ řekl trošku naštvaně a položil ruku na moje rameno. ,,Ne.“ zašeptal jsem a zvedl se ze židle. ,,J-jdu najít knížku o Japonsku.“ řekl jsem tiše a rozešel se k regálům knih. Vešel jsem do tmavé uličky a hledal knížku, která nám pomůže s projektem.

Najednou mě někdo lehce přirazil ke zdi. ,,Jungkooku, existuje internet. Ten nám pomůže víc než knihy.“ řekl se smíchem a pohladil mi líčko. Hned se mi na celém těle objevila husí kůže a pořádně se mi rozbušilo srdce.

Co se to se mnou děje? Proč vždycky když se mě on dotkne, tak mám pocit, že se na místě roztopím?

,,Jungkooku.“ zašeptal a podíval se mi do očí. ,,Zjistil jednu věc. Už to v sobě držím několik dní.“ vyšlo z něj a pomalu se ke mně nakláněl.

Stál jsem jako kdybych zkameněl. Cítil jsem jeho dech na mých rtech. Jednu ruku položil na moje rameno a druhou zase na moje líčko.

Ucítil jsem jeho růžové polštářky na těch mých. Projela mnou zvláštní energie. Bylo to tak divné. Nevím, jestli se mám rozbrečet, že mě líbá kluk, který mě šikanoval a nebo mu oplácet polibky, protože ty jeho rty jsou sakra dobrý.

Odtáhl se a ustoupil o krok dozadu. ,,Promiň.“ zašeptal. ,,Ehm.. no, měli bychom už jít domů.“ vykoktal jsem se a rozběhl se ke stolu, kde ležel rozdělaný projekt. Rychle jsem naházel moje věci do tašky a utíkal z knihovny pryč.

Tohle bylo naprosto šílený!

,,Do you still love me?" |Vkook|Kde žijí příběhy. Začni objevovat