,,Do you still love me?" |Vkook|

~65~

Leknutím jsem se posadil. Celý spocený jsem se rozhlížel po místnosti. ,,C-co dělám v mém pokoji?“ řekl jsem tiše. Měl jsem popraskané rty a sucho v krku.

Červená deka ležela na mé podlaze společně s malým bílým polštářem.

Začal jsem zrychleně dýchat. Srdce mi bylo jako o závod. Natáhl jsem se pro mobil a zapl ho. V ten moment jsem myslel, že dostanu infarkt. Odhodil jsem ho někam pryč a rychle si stoupl z postele. ,,B-byl to jen sen?..“ Začali se mi z očí kutálet neposedné slzy. ,,To s-snad ne. By-lo to tak skut-tečné..“ zakoktal jsem. Spadl jsem na kolena a začal hystericky brečet. ,,Oh, Tae!“ zakřičel jsem. Začal jsem bouchat rukou o podlahu.

O pár minut později jsem se uklidnil a rozhodl se jít do kuchyně. ,,Dobré ráno, Kookie.“ ozvala se moje mamka a dala mi pusu na čelo. Jak jsem uslyšel tu přezdívku, kterou mě on oslovoval se mi nahrnuly slzy do očí. ,,Mami, neříkej mi tak, prosím.“ zašeptal jsem a sedl si ke stolu. ,,Copak se stalo, zlato? Nikdy ti ta přezdívka nevadila.“ řekla zaskočeně a položila mi před sebe snídani. ,,Nic se nestalo jen... už nejsem malé dítě.“

,,Těšíš se do nové školy?“ zeptala se s úsměvem. ,,Cože?“ vykulil jsem oči. ,,No, přece jdeš do nové školy. Však jsme se tam minulý týden přišli podívat. Jungkooku, je ti něco?“ zeptala se mamka starostlivě a přiložila mi ruku na čelo, aby zjistila, jestli nemám teplotu. ,,J-jdu se teda nachystat.“ vyhrkl jsem a utíkal do mého pokoje. Opřel jsem se o dveře a vydechl. ,,Bože.“ Sjel jsem po nich na zem a položil si hlavu na kolena. Vážně to byl jenom sen, nebo jsem se teleportoval do minulosti?... Ne.. to není reálné.

,,Jungkooku! Pohni nebo příjdeš pozdě!“ zakřičela mamka z obyváku. Zvedl jsem se a vzal si batoh do školy. Musím začít od znovu..

...

Sledoval jsem milou mladou slečnu, zvanou ředitelku, která mě doprovázela do mojí nové třídy. Zastavili jsme se u dveří na kterých byla tabulka a na ní napsáno "druhý ročník". Začal jsem být celkem nervózní. ,,Nebojte Jeone, tahle třída je velmi milá.“ uklidnila mě ředitelka a otevřela dveře.

,,Dobrý den, vedu vám nového žáka.“ řekla s úsměvem učitelce. ,,Oh, jistě. Tak pojď.“ řekla a ukázala ať jdu k ní. Ředitelka mi poplácala rameno a rychle se vytratila pryč. Šel jsem tedy před třídu a uklonil se. ,,Ahoj, jmenuji se Jeon Jungkook a snad budeme dobrý kolektiv.“ řekl jsem a olízl si ret. ,,Dobře Jungkooku. Zatím se můžeš posadit vedle Jimina.“

Myslím, že se mi teďka zastavilo srdce. Je to opravdu ten Jimin ze snu? Park Jimin?

Kývl jsem a šel si za ním sednout. Učitelka se otočila k tabuli a pokračovala v psaní nějakého zápisu. ,,Ahoj.“ zašeptal Jimin. Otočil jsem se na něj. Proč vypadá jako ten kluk ze snu? Ten, který mi ubližoval a znásilnil. ,,Jsem Park Jimin.“ natáhl ke mně ruku. V ten moment jsem myslel, že umřu. ,,J-já js-e-m..–“ nedořekl jsem to protože mi zacpal pusu. ,,Já vím kdo si. Před chvílí ses představil.“ zasmál se.

Jak je to možné? Jak je to sakra možné?! Je tohle snad další sen?

,,Hele je ti něco?“ zatřásl se mnou. ,,N-ne, nic mi není.“ zkusil jsem se usmát. ,,Díval si se na mě jako kdybych tě vykastroval.“ usmál se a drcl do mě loktem.

,,Hej Jimine a ty novej, buďte ticho!“ ozval se někdo v zadu. Otočil jsem se a nemohl jsem věřit svým očím.

,,Taehyungu?!“