,,Do you still love me?" |Vkook|

~41~

Šoupal jsem botami o chladný beton a odkopával malé kamínky, jenž mi překážely v cestě. Vedle mě jde člověk, kterého možná miluju. Eh.

Každopádně, projekt už máme skoro hotový. Zbývá pár drobných informací. ,,Taehyungu!“ zakřičel známý hlas. Prudce jsem zastavil a podíval se před sebe. Taehyung také zastavil a sledoval společně se mnou gang kluků, kteří se k nám blížili. ,,Ale ale, koho to tu máme?“ řekl slizkým hlasem Jimin a olízl si spodní ret. Jemně jsem se ušklíbl.

,,Jungkooku, nemáš peníze?“ zeptal se klidně Yoongi. ,,N-ne.“

,,Ale my víme, že máš.“ usmál se Jin a silně mě žduchl. Spadl jsem na studený beton. ,,Poslyš, když nám je dáš, tak tě necháme být.“ vypadlo z Hoseoka. Potichu jsem vzdychl a vyndal z kapsy pár peněz. ,,Jenom?“ podivil se Yoongi.

,,J-já víc nemám.“ zašeptal jsem.

,,Nelži!“ vykřikl a kopl mě do břicha. Bolestí jsem sikl a zhoulil se do klubíčka. Kluci do mě začali surově kopat. ,,H-hej! Přestaňte!“ vykřikl Taehyung a všechny ode mě odstrčil. ,,Co?“ podivil se Namjoon. ,,N-no, říkali jste, že ho necháte být.“ řekl nervózně.

Proč se mě zastává? Ještě před týdnem do mě kopal taky.

,,Taehyungu, co to s tebou je? Proč se zastáváš toho buzeranta?“ řekl otráveně Yoongi a dal si ruce v bok. ,,T-tohle není správné.“ řekl a pomohl mi vstát. Děkovně jsem se na něho usmál. ,,Taehyungu, co to má znamenat?“ zeptal se naštvaně Jimin. ,,Končím.“ řekl klidným hlasem, vzal mě za ruku a táhl někam pryč.

Zase mnou proběhla zvláštní energie a pořádně se mi rozbušilo srdce. ,,Tae, kam to jdeme?“ řekl jsem udýchaně, protože jdeme moc rychle. ,,Ke mně.“

,,P-počkej, ale...“ nedořekl jsem to, protože mi skočil do řeči. ,,Žádné výmluvy.“

...

Sedl jsem si na jeho postel a pozoroval jak zavírá dveře od pokoje. ,,Taehyungu, já musím jít dom.“

Nic neřekl, jenom si sedl si vedle mě. ,,Promiň.“ vyšlo z něho. ,,C-co?“ zakoktal jsem. ,,Promiň za všechno. Já... jsem prostě kokot. Jungkooku, já–“

,,Ano, posral si to. Kvůli tobě a tvojí partě jsem trpěl, ale... jak ses mě dneska zastal.. bylo to od tebe pěkný.“ usmál jsem se. ,,Udělal jsem to, protože jsem si uvědomil, že to není správné a taky proto..“ najednou se zasekl. ,,No?“

,,Protože...“

Chytl mě za ruku a podíval se mi do očí. ,,Protože tě mám rád.“