,,Do you still love me?" |Vkook|

~50~

Tahle kapitola není pro malé děti ;) (15+!)
Já vím, že tohle nikoho nezajímá.. no.. tak si to užíjte xD

Za ten týden, co mám s Taehyungem dokonalý vztah se toho stalo hodně. Mojí nejlepší kamarádce Shin jsem se svěřil ohledně toho, že jsem gay a vzala to naštěstí v pohodě. Moje máma je nesmírně šťastná, že jsem si našel přítele. Bohužel je stále ve městě Kuri, kde tvrdě pracuje a bude tam nejspíše další týden. Jae se mi nedávno omluvila za to, co se stalo v šatně. Chápu ji, byla zmatená, ale pořád se mi zvláštním způsobem vyhýbá. Nelíbí se mi to.

,,Drž hubu ty bukvice!“ Uslyšel jsem najednou, když jsem procházel kolem nějaké učebny. Zarazil jsem se, protože to byl Taehyungův hlas. Vím, že je neslušné někoho špehovat, ale nad zvědavostí nikdo nevyhraje. Opatrně jsem nakoukl a uviděl čtyři osoby, včetně Taeho.

,,Cos to řekl?!“ zakřičel Namjoon a žduchl do něj. ,,Slyšels dobře a pokud ne, tak si zajdi na ušní blbečku.“ křikl Tae. Nechápavě jsem zamrkal. Co se to děje? ,,Nechápu proč si nás odkopl kvůli němu.“ řekl v klidu Yoongi a sedl si na lavici. ,,Protože je buzna jako on!“ zasmál se Hoseok a kopl Taeho do zad. Silně spadl na zem. Dal jsem ruce v pěst. Chci mu pomoct, ale... bojím se.

,,Byli jsme super parta,“ řekl Namjoon a klekl si k Taehyungovi, který bezmocně sedí na špinavé zemi a má hlavu sklopenou. ,,ale pak přišel on a... rozbil si to. Měl jsem tě rád, ale zhnusil ses mi.“ zamračil se.

,,N-nebyla jsme žádná super parta. Byli jsme hajzlové, kteří ubližovali druhým. Díky němu... jsem se změnil. Klidně mi ubližujte dál, ale jeho nechte být. On si to nezaslouží.“ řekl potichu. Dál jsem jenom viděl, jak čtyři osoby kopou do mého přítele, který se svíjí v bolestech.

Už to chápu. Už chápu ty jeho modřiny a pozdější příchody. Každičký den se usmíval a dělal jakože nic, ale ono se dělo. Tohle co teď vidím, se dělo každý den. Cítím se hrozně, když za to můžu já.

Začal jsem couvat a šel pomalým krokem kupředu. Měl jsem tam vpadnout a zachránit ho, ale já tam stál jako zbabělec. Jsem slabí a za to se nenávidím. Co mám dělat?

,,Jungkookie?“ ozval se známý hlas. Zastavil jsem se a čekal co se bude dít dál. ,,Copak se ti stalo? Vypadáš jako tělo bez duše.“ řekl pobaveně a šel ke mně blíž. ,,Jimine nech mě.“ zašeptal jsem a chtěl ho obejít, ale chytl mě za ruku. ,,Kampak?“

,,Jimine prosím, nech mě být.“ zakňučel jsem, ale on mě nepustil. ,,Jungkookie, potřebuju pomoct s jednou drobnou věcí.“ umál se uchylně a mně došlo, co tím myslel. Začal mě táhnout bůh ví kam. Snažil jsem se mu utéct, ale on byl silnější.

Zatáhl mě do nějakého většího kumbálu. Přirazil mě silně ke zdi a ruce třískl vedle moji hlavy. Vzal moji drobnou ručku a přiložil ji ke svému rozkroku. ,,Cítíš to Kooku? Pomůžeš svému daddymu?“ zašeptal do mého ucha a následně ho olízl. Zatřásl jsem se. ,,Trhni si nohou úchyláku!“ zaječel jsem a odžuchl ho.

,,Nezlob baby!“ vzal mě za krk a násilím mě položil na drobný stolek. Vyslékl ze mě uniformu a svázal mi ruce i nohy provázkem. Nevím, kde ho vzal, ale to není podstatné. Bojím se. Hodně. ,,Jsi pořád panic?“ řekl najednou a začal si vyslíkat kalhoty. Po tvářích mi začaly stékat slané slzy.

,,J-Jimine prosím, n-nědělej t-to.“ prosil jsem mezi vzlyky. ,,Pššt, neboj. Bude se ti to líbit.“ začal mě hladit po tvářičce a druhou rukou mi začal vyslíkat boxerky. Začal jsem se hodně třást strachem, ale také zimou. Chci aby mě někdo zachránil, ale to se nestane.

Jimin se mi přisál na jednu z bradavek a rukou mi hladil bříško. ,,Ji-Jim–“ zacpal mi pusu. ,,Pšššt.. moc mluvíš.“ Nasál mou kůži na krku, čímž se mi objevovaly malé fialové flíčky. Vzal do ruky mého kamaráda a pomalu začal pumpovat nahoru a dolů. Z očí mi tekly vodopády slz a hodně nahlas jsem vzlykal. To se Jiminovi nelíbilo a tak mi dal pořádnou facku. Ihned mě pravá strana obličeje začala hodně pálit.

,,Drž hubu ty děvko!“ zaječel. ,,J-Jimin-ne, p-prosím... ne-nedělej t-to.“ řekl jsem mezi zvlyky. Ignoroval to, co jsem řekl a pomalu si vyslíkal boxérky. Začal jsem ješté víc plakat a jemně sebou škubat. ,,Jungkookie.“ zašeptal.

Ucítil jsem jeho rty na mých. Stuhl jsem a přestal plakat. Zkusil s rty hýbat, ale já nespolupracoval. Přestalo ho to bavit a odtáhl se. ,,Jsi krásný.“ zašeptal a pohladil mi moje černé vlasy. Moje nohy položil na svoje ramena a podíval se mi hluboko do očí. Začal jsem se docela uklidňovat, protože jeho oči byly překrásné, ale v tom mi po celém těle projela vlna nepopsatelné bolesti.

,,Ah!!“  přivřel jsem silně víčka k sobě a chytil se oběma rukama o rožky stolu. Jimin do mě začal silně přirážet. Začal jsem znovu brečet. ,,Oh bože! Jsi tak zkurvěně úzký!“ zasténal a zrychlil tempo. Nemohl jsem dýchat. Slzy z očí mi tekly jako vodopády a cítil jsem velkou bolest v zadečku.

,,Ji- ahh.. mi-ne! Pr-rosím! D-dost!“ řekl jsem trhaně a zkusil ho od sebe odstrčit, ale on se jen tak nedal. ,,B-bolí mě t-to!“ řekl jsem zoufale a zkusil to znovu. Marně. Nemám moc síly.

Nahl se ke mně a díval se do mých uslzených očí. Jemně mě políbil a vystoupil ze mě. Rozvázal mi nohy a ruce.

Myslil jsem, že je konec, ale nebyl.

Vzal mě do náruče a silně mě přirazil zádama o zeď. Nohy jsem omotal okolo jeho pasu a ruce okolo krku, abych nespadl. Ucítil jsem znovu nepříjemnou bolest v zadečku. Sykl jsem. Jimin do mě začal přirážet a z jeho úst vycházely tiché vzdechy. Moje slzy nepřestávaly téct z očí.

,,Jungkookie-ahhh!“ zasténal a políbil mi krk. Podle jeho obličeje jsem zjistil, že už bude.

S hlasitým výkřikem se udělal. Cítil jsem v sobě teplou tekutinu. Vystoupil ze mě a hodil na zem. ,,Tohle si musíme zopakovat, Jungkookie.“ řekl udýchaným hlasem a oblíkal si oblečení.

Ještě než odešel mi dal malou hubičku na nos.

Ležel jsem tam. Na krvavé podlaze.

Sám.

V bolestech.

Bez síly.

Bez Taeho...

Nezachránil si svého králíčka a já jsem nezachránil svého prince...

Pane bože! Ani nevíte, jak dlouho mi tahle kapitola trvala napsat! Chtěla jsem aby to bylo dokonalé, ale konec kapčy mi příjde urychlený xD Snad se vám líbila ^^

Btw. 1070 slov! :D