,,Do you still love me?" |Vkook|

~52~

,,Ahoj Jae.“ pozdravil jsem moji kamarádku, která mi předávala tašku se zápisy ze školy. ,,Jo, díky.“ usmál jsem se a vzal si ji. ,,Není zač a jinak.. proč si do školy nešel? Vypadáš v pohodě.“ zeptala se a usmála. ,,R-ráno mi nebylo dobře.“ řekl jsem a olízl si popraskané rty. ,,Aha.“ vypadlo z ní potichu.

,,Jinak, Jimin se po tobě ptal.“ řekla najednou. Naskočila mi husí kůže. ,,J-Jimin?“ zatřásl jsem se. Kývla na souhlas. ,,Co vy dva spolu máte?“ nadzvedla jedno obočí. ,,Nic... a co Tae?“ zeptal jsem se. ,,No, myslím, že jsem ho viděla s Yoongim.“ zamyslela se. ,,Ale teď si nejsem jistá.“ dodala. Jemně jsem kývl hlavou.

,,Jae, tak já už půjdu. Děkuji za ty zápisky.“ řekl jsem s úsměvem a chystal se zavřít dveře, ale Jae mi rychle omotala ruce okolo mého krku a přitáhla si mě do hřejivého objetí. Překvapeně jsem vydechl. ,,Zítra do školy už půjdeš, jasný?“ zašeptala a ještě víc mě stiskla. ,,Jo, j-asně.“ lapal jsem po dechu a odtáhl se. ,,Tak ahoj.“ zamávala mi a odcházela. ,,Ahoj.“ řekl jsem si pro sebe.

...

Šel jsem jako vždy k bílé školní stěně. Vyndal jsem si z uší sluchátka a schoval je do kapsy mikiny. Prohlédl jsem si plac a oddychl si. Ten zmrd Jimin tu ještě není. ,,Ahoj!“ zakřičela osoba, která si mě hned přitáhla do pevného obětí. ,,Tae...“ vzdychl jsem a odstrčil ho. ,,Copak?“ zeptal se. ,,Nemám náladu.“

Smutně se sklonil hlavu a opřel se vedle mě o bílou stěnu. Trhá mi to srdce ho takhle vidět, ale nemám na výběr. Dneska se s ním musím rozejít. Nechci, aby ho kvůli mě mlátili.

Šel jsem rychlým krokem ke třídě. Taehyung šel těsně za mnou. ,,Jungkooku, stůj.“ ozval se hlas za mnou. Zastavil jsem tedy a otočil se. ,,Proč se takhle chováš?“ zašeptal a podíval se mi do očí. ,,Já se chovám naprosto normálně.“ odfrkl jsem si a vešel do třídy.

Moje oči se zaměřily na člověka, který mi hodně ublížil - Jimin. Začal jsem zrychleně dýchat. Jungkooku.. uklidni se a běž si sednout do lavice. Určitě si tě nevšimne. Poslechl jsem mozek a šel k lavici, ale vedle mého místa seděl neznámý kluk, který něco dělal na mobilu. Pomalu jsem si sedl na moji židli, čímž si toho neznámá osoba všimla a podívala se na mě. ,,Ahoj, nikdy jsem tě tady neviděl. Ty jsi nový?“ podivil se. ,,Ano.. teda ne. Chodím sem už přes dva měsíce a ty...“ nestihl jsem to doříct, protože mi skočil do řeči. ,,Jo... ehm.. Měl jsem vážné zranění, takže jsem byl celou tu dobu v nemocnici.“ usmál se.

,,Jsem Moon Bin.“ řekl a zvedl ke mně ruku. ,,Jeon Jungkook.“ řekl jsem na oplátku a potřásl si s ním rukou. ,,Těší mě pane Jeone. Jsem velice rád, že jste můj spolusedící.“ zasmál se a já s ním. Přesně tohle jsem potřeboval. Smích.