,,Do you still love me?" |Vkook|

~51~

Ležel jsem zachuchlaný v dece na posteli. Nedokážu vstát a jít do školy. Za prvé mě bolí prdel a za druhé nechci vidět Jimina. Dneska zůstanu doma.

Nemám žádnou energii. Celou noc jsem probrečel, jako nějaký slaboch.

Zranil mě. Tak moc mě zranil. Psychicky i fyzicky.

Ponížil mě.

Nenávidím ho.

Z mojich myšlenek mě přerušil zvonek. Vzdychl jsem a zkusil se zvednout. Šlo to těžko, ale zvládl jsem dojít k vchodovým dveřím. Otevřel jsem je a zděsil se. Stál tam Taehyung. Hned jak mě uviděl se mu vykouzlil úsměv na tváři. Mně však do smíchu nebylo. Na obličeji měl několik modřin.

,,Ahoj Kookie, ty... nejdeš do školy?“ zeptal se a podíval se na moje pyžamo. ,,N-ne... není mi dobře.“ zašeptal jsem.

,,Tae, co se ti stalo?“ řekl jsem a prohlížel jsem si modřinu pod jeho okem.

,,No, znáš mě přeci.“ poškrábal se na zátylku a falešně se zasmál. ,,Budu hádat, zase si zakopl? Nebo na tebe spadly knížky, když sis předělával pokoj?“ řekl jsem ironicky a podíval se na něj. ,,J-já si hrál s míčem a ten mi spadl do obličeje.“ vymlouval se. ,,Proč mi lžeš?“ odfrkl jsem si. ,,Já ti nelžu. Mluvím... pravdu.“ znejistěl.

Určitě.

Mlčky jsme stáli a dívali se navzájem do očí. ,,Taehyungu.“ prolomil jsem ticho mezi námi. ,,N-no?“ vydechl. ,,Měl bys už jít nebo příjdeš pozdě do školy.“ řekl jsem a chtěl jsem zavřít dveře, ale Taehyung mi v tom zabránil. Přiblížil se ke mně, aby mě políbit. Rychle jsem ho odstrčil a se slovem "promiň" mu zavřel před nosem. Sjel jsem zádama po dveřích a a objal si nohy. ,,Bude to tak pro nás oba lepší.“ zašeptal jsem.