Next Door |One Direction cz|

-part 16-

Omlouvám se za krátkou kapitolu, ale mé nápady si odjely na dovolenou a já začínám být mírně zoufalá! :( snad jsem tuhle kapitolu nepokazila :( :O

Ačkoli se to zdálo nemožné, fanynek stále přibývalo, až jimi byl obchodní dům doslova napěchovaný. Dostat se ven byl nemožný úkol a přestože panika už ze mě téměř opadla, necítila jsem se dvakrát dobře. Několik holek mě poznalo, naštěstí jen jako tu holku, která se tahá s "jejich" idolem. Pohltil mě zmatek a křik. Byla jsem ztracená a netušila, co mám dělat. Nemohla jsem tak jen tak stát a počkat, až se všechno uklidní, ty holky by mě totiž pravděpodobně ušlapaly a nemohla jsem se odtamtud ani dostat. Byla to beznadějná situace, která neměla východisko, nebo já ho alespoň nenacházela. A pak se objevil on, jako vždycky přišel ve chvíli, kdy jsem ho nejvíc potřebovala... 

-LIAM'S POV- 

"Kluci! Viděli jste Twitter?!" Přiřítil se do obýváku vyděšeně se tvářící Niall. "Zase ti stoupli followers?" Zašklebil se Louis, aniž by vzhlédl od obrazovky svého laptopu. "Jo, přibyly, ale o to teď nejde!" Zavrtěl hlavou. "A o co tedy?" Zajímal se Zayn. "Harry a Andy budou mít hodně veliký potíže." Zpozorněl jsem se. "Jak to myslíš?!" Zamračil se Louis a vrhl po Niallovi nechápavý pohled. "Potkali nějaké fanynky v Nando's, kam mimochodem šli beze mě..." Urazil se. "...a ty přidali fotku s popisem, kde Harry momentálně je. Ten tweet se hodně rychle rozšířil a k Nando's teď pravděpodobně míří desítky fanynek." Nepatrně jsem zbledl. "Mají sebou někoho z ochranky?" Ozval se Zayn. "Nemají." Zbytek jejich rozhovoru už jsem neslyšel, vymrštil jsem se na nohy a rozběhl se k vchodovým dveřím. Zatímco jsem sbíhal schodiště, povedlo se mi přes hlavu přetáhnout mikinu, nasadit si snapback a své krytí dovršit kapucí. Můj závod s časem právě začal.  

-ANDY'S POV- 

Naše pohledy se setkaly a všechen ten chaos a hluk kolem mě, jako by v tu chvíli utichl. Byl ode mě vzdálený jen pár metrů a v jeho výraze jsem rozluštila úlevu, která se zrcadlila i v mé tváři. Neváhal, nebral na nikoho ohledy, rozběhl se přímo ke mně a během chvíle už mě pevně svíral v náruči, zatímco kolem nás proudily desítky poblázněných fanynek, které uhranuté vidinou setkání se s Harrym přehlídly onen fakt, že míjejí dalšího člena One Direction. Bohužel, paps tak zaslepení nebyly a Liamova přítomnost neunikla jejich pozornosti a co bylo horší, ani hledáčkům fotoaparátů. "Musíme jít." Zašeptal mi Liam do ucha a ovinul svoji ruku kolem mého pasu, jemně mě postrkující vpřed. "A co Harry?" Zarazila jsem se v polovině kroku. "Neboj, za chvíli dorazí Paul s ochrankou, postarají se o to." Uklidňoval mě, ochranitelsky si mě tisknoucí k hrudi. Jen jsem přikývla a poslušně následovala Liama do bezpečí.  

"Je to vždycky takové?" Zamumlala jsem, hlavu opřenou o okénko auta. "Většinou ne." Zavrtěl Liam hlavou, pohled upřený na silnici před námi. "Myslel jsem, jsi ze svého života na fanoušky zvyklá." Povzdechla jsem a sklopila pohled na své ruce, složené v klíně. "Ano i ne. V našem případě to nikdy nebylo tak...děsivé. Navíc jsme měli zakázáno bez ochranky opouštět hotel." Zamračil se. "A co když jste byli doma?" "Nebyla jsem doma od té doby, co vznikla kapela." "Cože?!" Zděsil se. "To je skoro dva roky!" Zavrtěla jsem hlavou. "To už jsou dva roky." Bez varování přibrzdil a zastavil u kraje chodníku. "Jak jsi nemohla být dva roky doma?" Otočil se ke mně s umučeným pohledem, jako by to byl on, kdo si tím prošel. Pokrčila jsem rameny, tohle nebylo téma o kterém bych si zrovna chtěla povídat, ale s Liamem to bylo jiné. Chtěla jsem mu to říct. "Zoe a Rose se párkrát za rok domů podívali, jejich povinnosti se týkali jen kapely, ale já musela stíhat ještě reklamy, charitativní akce, menší role v seriálech a psaní textů o zpívání duetů s jinými zpěváky nemluvě. Když už se náhodou našel čas, nebylo ho dost. Nestihla bych odletět domů a včas se vrátit." Odvyprávěla jsem mu další kousek ze svého života. "To je příšerný!" "Zvykneš si, když nemáš na vybranou."  

Domů jsme se vrátili chvíli před tím, než dorazil Harry. Kluci už na nás čekali a zasypali mě hromadou dotazů. Snažila jsem se usmívat a stále dokola jim opakovala, že jsem v pořádku. Louis mi pospíchal uvařit čaj, zatímco Niall skočil pro pizzu a Zayn mi málem vnutil cigaretu, ale Liam ho chytil při činu a opět mu celý balíček i se zapalovačem zabavil. Po tom, co se k nám přidal i Harry, mě čekalo několik dlouhých minut, vyplněných jeho omluvami. Slzy měl na krajíčku a já nemohla jinak, než ho obejmout a dlouho nepustit, abych ho ujistila, že se nezlobím a všechno je v pořádku. Nebylo, ale to jsem mu říci nemohla.  

Ten večer jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se ze strany na stranu a marně se snažila najít pohodlnější polohu. Bylo to špatné svědomí, které mi nedovolovalo odebrat se do poklidné říše snů. Už jsem to nemohla nadále odkládat, musela jsem to udělat a to tak, že okamžitě, než opět ztratím odvahu...

Taaak? Coapk asi Andy musí udělat?? respektive, co udělá? :O