Next Door |One Direction cz|

-part 37 2/2-

Jistě nemusím říkat, proč přidání další kapitoly trvalo tak dlouho :( škola je tu a s ní přichází spousty nechtěného :( Doufám, že tohle mé psací flákání se nestane zvykem, každopádně, tady je druhá část 37 kapitoly a doufám, že se bude aspoň trochu líbit :)

-ZAYN'S POV- 

"Co budeme dělat?!" Vyhledala můj pohled, ve tváři zoufalý, bezradný výraz. "Andy..." Promluvil jsem konejšivým hlasem a vyhrabal se z vany. Nervózně přecházela po koupelně, pažemi si objímající hruď. "Hej, to bude dobrý, nic se přeci nestalo." Přitáhl jsem si ji do náruče a ovinul ji ruce kolem pasu. "Všimnou si toho a-a pak..." Zaslechl jsem její vzlyky. "Nikomu do toho nic není." Pohladil jsem ji po zádech. "Je to jen naše věc. To tetování znamená to, co chceme, aby pro nás znamenalo." Snažil jsem se ji ukonejšit. "A víš co znamená pro mě?" Nepatrně se odtáhla a zavrtěla hlavou. Zdvihl jsem ruku s mým novým tetováním a přiložil ji k té její. "Znamená to, že nejsem sám. Vždycky budu vědět, že tam někde jsi ty a pomůžeš mi dostat se ze všech problémů, které mě kdy potkají. Otázkou je, cítíš to stejně?" Nadzvedl jsem obočí a čekal na její odpověď? "Budeš moje Minnie?" Zašeptal jsem s nadějí v hlase. Usmála se a přikývla. "To víš, že budu." Souhlasila a opět mě objala.  

"Kde jste kdo? Váš nejoblíbenější člen kapely je doma!" Rozlehl se bytem Harryho křik. "Vážně? Niall už se vrátil?" Ušklíbl jsem se a sáhl do horní skřínky pro další talíř, abych mohl "nejoblíbenějšímu" členovi kapely nadat snídani. "Ha, ha, ha." Vešel do kuchyně rozcuchaný Harry. "Děsně vtipný." Protočil oči a přisedl si k jídelnímu stolu. "Kde je Liam?" Zajímal se, když jeho pohled zakotvil na zamlklé Andy, rýpající se vidličkou ve své porci míchaných vajíček. "To bych taky ráda věděla." Odpověděla mu s neskrývaným zklamáním. "Tak počkat, on nepřiletěl?!" Zamračil se Harry a letmo na mě pohlédl, požadující vysvětlení. "Pokud vím, tak ne." Ujala se slova Andy. "Snažím se mu dovolat, ale vždycky to spadne do hlasové schránky." Povzdechla. "Jel jen za rodiči." Objasnil jsem Harrymu, jak se věci mají, ale neubránil se pochybnostem. Opravdu to tak bylo? Jestli jel za rodiči, proč nevzal Andy sebou a proč ji sakra nebere telefony? Takhle ji zničí! Nejdřív o ní bojuje a když ji získá, tak uteče? Tohle si nezasloužila.  

"Co se to tu sakra děje?!" Vyjekl Harry, jakmile Andy zmizela ve své ložnici se slovy, že se musí ještě trochu prospat.  

Pokrčil jsem rameny a pokračoval v uklízení nádobí po snídani. "Nemám ponětí. Cestou domů mi řekl, že chce na chvíli vypnout, že jede domů. Nic víc. Netušil, že ho Andy bude čekat na letišti, ani já to netušil." Vstal od stolu a zamířil k lednici, ze které vytáhl džus. "Tohle nejde." Zavrtěl hlavou. "Stáhl jsem se, nechal to tak, jak to je, nechal ji Liamovi, protože jsem blbec věřil v to, že s ním by se mohla mít líp, ale zatím to tak nevypadá." Zavrčel. "Miluješ ji?" Věnoval mi překvapený pohled. "Jak to mám vědět?" Zakoulel jsem očima a zapnul myčku, načež jsem se vyhoupl na kuchyňskou linku, kde jsem se usadil. "Musíš to cítit." Zachmuřil se. "Záleží mi na ni víc, než bych chtěl, ale uvědomil jsem si to až potom, co jsem ji ublížil. Přesto si myslím, že ne." Špitl. "Nemiluju ji, ne tímhle způsobem, ale jestli ji Liam zlomí srdce, tak já mu zlomím nos tak, jako on mě."  

Nedalo mi to, zatímco Andy spala a Harry sledovala mě neznámou, romantickou komedii v televizi, nepozorovaně jsem se s mobilem v ruce vytratil na terasu s jediným úmyslem, seřvat Liama jako malého fracka, který rozbil míčem okno.  

"No tak zvedni to chlape, no tak..." Své běžné číslo Liam ignoroval, proto jsem zkusil to záložní. Odezvy jsem se dočkal po druhém zazvonění a z jakéhosi neznámého důvodu najednou nevěděl, co říci. "Zayne?" Ozval se z telefonu Liamův hlas. "Tak ty ses uráčil brát telefony hm?!" Zavrčel jsem. Povzdechl. "Promiň brácho, co se děje?" Zajímal se a já ztratil nervy. 

"Co se děje?! Jsi snad úplně blbej?! Třeba tvoje přítelkyně se děje! Přítelkyně, kterou ignoruješ a ani ji neřekneš, že jedeš za rodiči. Čekala na tebe a čeho se dočkala?! Ničeho!" Všechno to šlo ven, vztek na Perrie za to, že se na mě vykašlala a zbaběle mi dala kopačky esemeskou. Na moji práci, protože mi ukradla tolik času a vzala mi Perrie, na Liama, protože je takový kretén a nechal tu nejúžasnější holku utápět se doma v slzách a smutku. "Zayne já..." Zarazil jsem ho, jeho omluvy ani výmluvy mě nezajímaly. "Tohle si nech pro Andy, mě je fuk kde jsi a co děláš. Ale jedno ti řeknu, jestli ji ublížíš, tak to nenechám jen tak, stejně jako Harry. Bojoval si za ní, trpěl pro ni, získal si ji a teď? Teď na ni kašleš! Jestli ji bereš jako samozřejmost, taky jsi na omylu! Koukej s tím do háje něco dělat, nebo něco udělám já!" S tím jsem ukončil hovor a rukama se zapřel o zábradlí, snažící se rozdýchat nával vzteku.