Next Door |One Direction cz|

-part 19-

Omlouvám se, že to tak trvalo :( Tahle kapitola byla prostě peklo, nejsme na ní ani trochu hrdá, ale potřebuju se přes ní dostat, abych mohla pokračovat, snad nebudete moc zklamaní a aspoň trochu se pobavíte :)

Ps. Komu fandíte? Harrymu, nebo Liamovi :D Tahle povídka mi tak trochu přijde jako fotbalový zápas :D

-ANDY'S POV- 

Nebyl to jen dům a zahrada, co se za celé ty dva roky vůbec nezměnilo, ale i můj pokoj. Světle fialové stěny, polepené mnoha fotografiemi, bílý, huňatý koberec s nepatrným flíčkem od perleťového laku, který jsem na něj omylem vylila i vikýřové okno s širokým parapetem, na kterém jsem často sedávala. Všechno zůstalo přesně tak, jak jsem si to pamatovala, což bylo možná ještě horší, než kdyby tu má ložnice už nebyla. Celé ty dlouhé měsíce doufaly a čekaly, až se vrátím zpět domů a když se tak stalo, nemohla jsem zůstat déle, než jeden, jediný den. S slzami v očích a svírajícím pocitem na hrudi jsem ze svého pokoje raději vycouvala a vrátila se do přízemí domu. 

"Mami? Neviděla jsi Liama?" Nakoukla jsem do kuchyně. "Je venku ještě s nějakým kudrnatým chlapcem." Odpověděla mi. Nechápavě jsem se zamračila. "S kudrnatým...no do prdele!" Ujelo mi. "Dávej si pozor na pusu zlato." Vrhla po mě mamka pohoršený pohled a nadále se věnovala mytí nádobí. S povzdechem jsem zamířila k domovním dveřím a vyklouzla ven.  

"Co tu sakra děláš?" Vyjela jsem na Harryho, jakmile se za mnou zabouchly dveře. Byla jsem si jistá, že se uchýlím k nejednomu sprostému výrazu, věnovanému Harryho osobě a nechtěla jsem, aby mě mamka slyšela. "Taky tě rád vidím." Zazubil se a mě přepadla neovladatelná touha, popadnout toho otřesného, plastového plameňáka a omlátit ho Harrymu o hlavu. "Nemáš tu co dělat! Jak si nás vůbec našel?!" Zatvářil se ublíženě. "Jo Harry, pověz Andy, jak si nás našel." Přisadil si Liam a neunikl mi jeho škodolibý úsměv. "Podle poslední platby na Liamově kreditní kartě." Pokrčil rameny, jako by to snadbyla samozřejmost. "Ty jsi nás sledoval? Proboha proč?!" Vyjekla jsem vyděšeně, ale vzápětí si uvědomila, že na některé věci je lepší neznat odpověď. "Víš co?! Ne, já už raději nechci nic vědět." Zavrčela jsem a jen v ponožkách zamířila k sousednímu domu, kde bydlel Dylan. 

-LIAM'S POV- 

"Dej to sem!" Křikl jsem a vytrhl Harrymu dalekohled z rukou. Andyiina mamka říkala, že oknem z jejího pokoje je vidět přímo do Dylanovi ložnice. Jen jsem doufal, že se nezmýlila. "Na to zapomeň! Kdo sehnal dalekohled?!" Chňapl po něm Harry, ale stačil jsem včas uhnout. "Kdybys nepřijel, tak žádnej dalekohled nepotřebujeme!" Protočil oči. "Kdybys ji neodvezl z Londýna, nemusel jsem nikam jezdit!" Prskl. "Kdybys nebyl idiot, tak jsem ji nikam vozit nemusel!" Dobrá, to nebyla tak úplně pravda, ale rozhodně jsem nehodlal dovolit, aby byl Harrym tím, kdo bude mít poslední slovo. "Já ji viděl první Liame! Je moje, chápeš? Tak zní naše dohoda, která má zabránit tomu, abychom se rozhádali!" Ironicky jsem se zasmál. "Apřesně to se teď neděje, že ne?! Já kašlu na nějakou stupidní dohodu! Miluju ji a znám ji tak, jak ji ty nikdy poznat nemůžeš, protože jsi jen nadrženej, arogantní sobec! Já se Andy nevzdám, ne kvůli tobě!"  

Ticho, které po mých posledních slovech nastalo, bylo nesnesitelné. Neubránil jsem se výčitkám svědomí a stejně tak Harry. "Promiň brácho." Povzdechl jsem. Zdvihl hlavu a smutně se pousmál. "Máš pravdu, jsem arogantní sobec, ale ne nadrženej." Ušklíbl se a já mu z jakéhosi neznámého důvodu úsměv oplatil. "A víš v čem máš ještě pravdu? Ta dohoda je stupidní. Máš na Andy stejné právo, jako já,ale na rovinu ti říkám, že já se ji taky nevzdám." Zazubil se. "Takže, všechno v pohodě?" Ujistil jsem se. "Ani náhodou! Andy je u toho metrouše! (metrosexuála) Nic není v pohodě!" Zděsil se. "Myslíš, že je víc sexy než já?" Nadzvedl jsem obočí a zamyslel se. "Ehm...no..." "Takže je!" Vykřikl zoufale, vrhl se po dalekohledu a vyklonil se z otevřeného okna. "Nevidím je!" Postěžoval si. "To bude tím, že to máš obráceně!" Zaúpěl jsem a dalekohled mu obrátil. "Ha! Už je vidím!" Zaradoval se. "A co dělají?" Nepatrně se mi třásl hlas. "Povídají si." Ulevilo se mi. "O čem?" Otočil se ke mně a povytáhl obočí. "Jak to mám asi vědět, copak umím odezírat z úst?!" Zvedl jsem ruce ve smířlivém gestu. "Promiň, už mlčím." Protočil oči a vrátil se ke šmírování Andy a Dylana. "Co to...to-to snad ne!" "Co se děje?!" Nahrnul jsem se k oknu a marně se odtamtud snažil Harryho vyhodit, abych tak získal výhled. "Ten hajzl zatáhl závěsy!" Rozčiloval se. "Dej to sem!" Sáhl jsem po dalekohledu a pokusil se mu ho vzít, ale jak jsme se o něj přetahovali, vyklouzl nám z rukou a skončil v záhonku s pelargoniemi. "Vidíš, co děláš?!" Obořil se na mě Harry, ve tváři vražedný výraz. "Všechno v pořádku chlapci?" Objevil se pod oknem pan Rose s hráběmi. Kvůli příjezdu Andy si vzal dovolenou a využil ji i k tomu, aby shrabal spadané listí na zahradě. "V pohodě." Usmál jsem se a pokývl hlavou. "Jak to můžeš říct?!" Vyjekl Harry. "Pane Rose? Copak vám nevadí, že vaše dcera je sama v pokoji toho metro...prostě toho kluka?!" Pan Rose se zachmuřil a ohlédl se na Dylanův dům. "Vždyť mají zatažené závěsy!" Vyšiloval Harry dál. "Vy dva tu špehujete moji holčičku?" "Ne!" Vyhrkli jsme s Harrym současně. "No, možná." Uznal jsem. "Ale jen o ni máme strach." Pokrčil jsem rameny. "Zbytečné, to by Andy musela být kluk, abych se obával toho, co tam ti dva dělají." Zarazil jsem se. "Tím se snažíte říct, že Dylan je..." "Gay?!" Vykřikl Harry s nechápavým výrazem ve tváři. "Globální oteplování je proti němu nic." Potvrdil pan Rose s úšklebkem a vrátil se ke své dosavadní práci...