Next Door |One Direction cz|

-part 15-

Další kapitola je tu!!! krapet delší, snad nebude vadit :O :)

Zachumlaná v dece jsem s hrníčkem zeleného čaje seděla na terase a upřeně hleděla na probouzející se Londýn, jehož krása mě jako vždy uchvátila. Od mého nevydařené pokusu o sebevraždu uběhlo už pár dní a mé tajemství zůstávalo i nadále v bezpečí, skryto před okolním světem. Liam držel své slovo a nechal si ho pro sebe, ale mezi námi už to nebyl jako dříve. Cosi se změnilo. Jeho přítomnost ve mně vyvolávala pocit štěstí a bezpečí. On jediný mě i v tak zoufalé situaci dokázal rozesmát a přesvědčit o tom, že všechno bude zase dobré.  

"Copak chceš být zase nemocná?" Zaslechla jsem známý hlas, jehož majitel přese mě přehodil další deku. "Díky Zayne." Věnovala jsem mu letmý úsměv a napila se čaje. "Harry říkal, že na vánoce se vracíš k rodině." Jen jsem přikývla a odložila hrníček vedle sebe. "Vrátíš se na nový rok?" Vyzvídal. "Proč?" Nadzvedla jsem obočí a vrhla po něm podezřívavý pohled. "Máme s klukama v plná uspořádat party a..." "Díky ne. S váma už nepiju." Odmítla jsem. "To nám nemůžeš udělat!" Protestoval Zayn a nasadil psí pohled. "Prosím Andy! Tentokrát už tě do bazénu nikdo nehodí, slibuju." Škemral a pohledu jeho hlubokých, tmavě hnědých očí se zkrátka nedalo odolat. "Dobře!" Rezignovala jsem a neodpustila si zkroušené povzdechnutí. "Na Nový rok jsem zpátky." Slíbila jsem a už předem věděla, že toho budu litovat. "Ale žádný bazén a rozhodně žádné karaoke!" Upozornila jsem ho. "Proč ne?! Zpíváš bezvadně!" Vyhrkl s úsměvem. "Ještě aby ne." Odfrkla jsem si téměř neslyšně. "Řeknu klukům, že přijdeš, tak se z toho nesnaž vykroutit." Varoval mě a zmizel v obýváku. Ještě chvíli jsem mlčky seděla na terase a před chladem utekla až ve chvíli, kdy mi došel čaj.  

"Dobré ráno." Pozdravila jsem pětici kluků, sedící u MÉHO jídelního stolu v MÉ kuchyni s MOJÍ snídaní na MÝCH talířích, kterou jedli MÝM příborem. Ne že bych snad byla majetnická, ale co je moje, to je prostě moje a o jídlo se navíc ze zásady nedělím! "Nechtěli by jste jít pro změnu vyžírat někoho jiného?" Zamručela jsem a nakoukla do poloprázdné lednici. "Ne a došel ti pomerančový džus." Hlásil Louis. "Ty piješ i jiný džus, než mrkvový?" Udivila jsem se. "On existuje mrkvový džus?!" Zpozorněl, zatímco ostatní kluci zaúpěly a obdarovaly mě nepěknými pohledy, říkajícími něco v tom smyslu: fakt díky, přesně to jsme potřebovaly! "Jak to, že nevím o existenci mrkvového džusu? Vy jste to věděli?" Vyjekl Louis pobouřeně. U jejich hádky jsem opravdu být nemusel, proto jsem popadla balení sušenek, sklenici mléka a raději se vytratila do obýváku. Po chvíli se ke mně přidal Harry s miskou cereálií a svým jako vždy dokonalým úsměvem s dolíčky, který jasně dával vědět, že něco chce. "Tak o co jde?" Zacukaly mi koutky, zatímco Harry se uvelebil na pohovce vedle mě. "Slíbila jsi mi Vánoční nákupy a dnešní den je pro ně jako stvořený." Protočila jsem oči a přikývla. "Co jiného my zbývá? Kdy chceš vyrazit?" Zamyslel se. "Hned po snídani? Oběd si můžeme dát venku a večer pak zajdeme třeba do kina?" Navrhl a mě to z jakéhosi neznámého důvodu znělo trochu jako rande. "Fajn, kluci jdou s námi?" Zavrtěl hlavou. "Ne, myslím, že mají svoje plány." Jo, rozhodně to znělo jako rande.  

"Vrátíme se až večer, nečekejte na nás." Křikl Harry mezi dveřmi z mého bytu a zamířil ke schodišti, zatímco já ho nejistě následovala. "Je to dobrý nápad? Ukázat se jen tak na veřejnosti?" Namítla jsem, zapínající si bezpečnostní pás. "A proč by nebyl?" Nechápal Harry, nebo to spíš jen nechtěl chápat. "Však víš, fanynky, novináři, jekot, omdlévání a takové ty věci." Zasmál se. "Je devět hodin ráno, opravdu si myslíš, že obchoďák bude nacpaný náctiletými Directionerkami?" Nadzvedl pochybovačně obočí. "A proč ne? Třeba chodí za školu?" Navrhla jsem. Jen protočil oči. "I kdyby se něco takového stalo, což se nestane, nemusíš se bát. Ochráním tě." "Nepotřebuju od nikoho chránit." Zavrčela jsem popuzeně a uraženě se zabořila hlouběji do sedačky. Po zbytek cesty jsme oba mlčeli, já s Harrym odmítala mluvit a on pravděpodobně jen nevěděl, co říct.  

"Pokud si dobře pamatuji, chtěl jsi jet nakupovat vánoční dárky." Připomněla jsem Harrymu, když zamířil do už snad pátého obchodu s oblečením. "A co myslíš, že právě teď děláme?" Zazubil se. "No, pokud nenakupuješ dárky sám pro sebe, tak opravdu nevím, co tu děláme."  Zavrčela jsem, zatímco Harry zamířil s plnou náručí oblečení ke zkušebním kabinkám. Netušila jsem, kde to všechno stihl tak rychle posbírat a popravdě, bylo mi to upřímně jedno.  

Harryho nakupovací mánie nebrala konce. Zatímco já si nesla v každé ruce sotva dvě tašky, Harry svůj nákup téměř nepobral. Chvílemi jsem měla nutkání mu nabídnout pomoc, ale nakonec jsem si to rozmyslela a jen ho se škodolibým úsměvem pozorovala. Jen ať si to hamoun užije. Naši další zastávkou se stalo Nando's, jelikož se blížil čas oběda a mě už hlasitě kručelo v břiše. Objednali jsme si a během chvíle už si pochutnávali na smaženém kuřeti s hranolkami. "Už jsi mluvil s Liamem?" Zajímala jsem se. "O čem?" Zatvářil se Harry nechápavě. Našpulila jsem pusu a zamračila se. "O tom, že se trápí kvůli dívce, kterou cituji: nemůže mít, protože ji neviděl první." Zavrčela jsem. Celá ta věc se mě z jakých si nepochopitelných důvodů dotýkala a po tom, co jsem se Liamovi svěřila se svým tajemstvím, mě to celé trápilo ještě víc, než předtím. "Ano, mluvil jsem s ním." Nezdálo se mi, že by se u Liama něco změnilo, Harry možná nebyl tou správnou osobou, kterou jsem měla žádat o pomoc. "A?" Povzdechl. "Andy, proč se o to vůbec staráš?" "Proč?! Protože Liam je můj kamarád a trápí se! Chci mu pomoct, ty snad ne?!" Prohrábl si divoké kudrliny a sklopil pohled. "Samozřejmě, že mu chci pomoct, ale ne vždycky to jde." Pokrčil rameny a dál se věnoval svému jídlu. "Některé věci je zkrátka lepší nechat tak, jak jsou." Pronesl neurčitým tónem a pohlédl mi zpříma do očí. "Protože někdy, je to tak nejlepší." Pronesl, čímž mě dokonale zmátl a trochu naštval. "Nejlepší?! Opravdu si myslíš, že tohle je pro Liama to nejlepší?!" Zvýšila jsem hlas. "Netvrdil jsem, že je to nejlepší pro něj, ale pro dívku, kterou miluje ano." Zmateně jsem zamrkala. "Proč by pro ní Liam nemohl být to nejlepší?" Nechápala jsem. "Nech to prosím být Andy." Požádal mě. "To tedy nenechám! Jestli tebe nezajímá, že se Liam trápí, tak Louise, Zayna, nebo možná Nialla to zajímat určitě bude!" Křikla jsem popuzeně a vzápětí toho zalitovala. "Na koho všeho se ta vaše dohoda vlastně vztahuje?" Zajímala jsem se. "Nejdřív jen na nás pět, později i na kluky, co s námi jezdí na turné. Mám na mysli kapelu a předskokany." To byla spousta lidí a mé šance na to, získat Liamovi jeho princeznu se smrskly na minimum. "T víš, kdo ji viděl jako první?" Přikývl. "Ale neřekneš mi to." Hádala jsem. Opět přikývl a už chtěl něco dodat, ale přerušil ho hlasitý, dívčí jekot. "Pane bože! To je Harry Styles! To je Harry z One Direction!" Začala vyšilovat přibližně patnáctiletá dívka a její kamarádky se k ní okamžitě přidaly. Vrhla jsem po Harrym významný pohled. "Já ti to říkala." Neodpustila jsem si rýpnutí, zatímco Harry se křečovitě usmál a začal se skupince pěti dívek podepisovat na všechna možná i nemožná místa. S neskrývaným pobavením jsem to divadélko sledovala a kradla při tom z Harryho talíře hranolky. Úsměv mi z tváře zmizel ve chvíli, kdy se do obchodu začaly hrnout další fanynky. Tušila jsem potíže a nebyla jsem sama.  

Harry se nás marně snažil dostat z Nandos's pryč. V obchoďáku se během čtvrt hodiny shromáždila snad polovina Londýna, která se hlásila ke skupině Directioners. Jekot, pláč, sem tam i nějaké to blýsknutí fotoaparátu a spousty nepříčetných dívek, jejichž věková hranice se pohybovala od třinácti do nějakých dvaadvaceti. Celé to bylo děsivé, jako jedna obrovská, noční můra, z které se nemůžete probudit. Křečovitě jsem svírala Harryho ruku a nechala se jím táhnout hlouběji do toho chumlu. Pohled jsem měla sklopený k zemi a tvář mi halily sluneční brýle se zrcadlovým efektem. Lepší krytí jsem bohužel po ruce neměla. "Za chvíli budeme venku, ještě chvíli vydrž." Konejšil mě Harry a ještě pevněji stiskl moji ruku, ale nebylo to moc platné. Fanynek bylo moc a nijak nám to neulehčovaly, každá si chtěla urvat Harryho pro sebe. Když se naše ruce rozpojily, vyděšeně jsem vykřikla jeho jméno, ale to zaniklo ve stovkách hlasů ostatních dívek, v jejichž obležení jsme se nacházely. Když si uvědomil, že nejsem s ním, otočil se a vyplašeně přejížděl dav pátravým pohledem. Našel mě, ale nedařilo se mu ke mně dostat. Fanynky nás od sebe rozdělily a nedovolily nám najít si k sobě cestu zpět. Harryho kudrliny mi mizely z dohledu a já začala panikařit. V očích mě začaly pálit slzy a schytala jsem nejednu ránu od bezohledných fanynek, hrnoucích se za Harrym. Byla jsem zmatená, ztracená a to hlavní, byla jsem sama... 

Tak co myslíte?? :O co se bude dít dál??? Co bude chudák Andy dělat?? :O