Next Door |One Direction cz|

-part 20-

Máme tu krásnou, dvacátou kapitolu a doufám, že vám udělám radost oznámením, že ještě příštích dvacet kapitol nechystám KONEC! :D tahle povídka se nám asi krapet protáhne, snad to nebude nikomu vadit :D

Jinak, neskutečněmoc bych chtěla poděkovat všem co čtete, za jeden den mi u nové kapitoly naskákalo 70 přečtení a to je naprosto neuvěřitelné! o tom, že komentujete ve velkém nemluvě! a votes?! NO OHH MY JOSH!!! Jste naprosto dokonalý! Doufám, že u této kapitoly to bude stejé, protože jen díky vašemu zájmu mám chu´t ještě stále psát dál :D ILY!!!

"Budete mi chybět." Zašeptala jsem a pevně k sobě tiskla oba své rodiče, slzy na krajíčku. "Brzy se zase uvidíme." Slíbila mamka a lehce mě políbila na čelo, otírající si hřbetem ruky uslzené oči. "Ozvy se, abychom věděli, že jste dorazili v pořádku." Nabádal mě taťka, na tváři zachmuřený, posmutnělý výraz. "Ozvu." Slíbila jsem a zamířila k Liamově autu. Vklouzla jsem na sedadlo spolujezdce a naposledy se ohlédla za svým starým životem, kterého jsem se tenkrát chtěla tolikzbavit. A teď? Teď bych dala cokoli za to, abych ho dostala zpátky.  

Zpáteční cesta z Oxfordu do Londýna nám zabrala přibližně dvě a půl hodiny, nebýt toho, že Harry třikrát stavěl na benzínce, aby vykonal svoji potřebu, dorazily bychom dřív. Já mu říkala, ať to kafe nepije, ale pan "vím všechno nejlíp" mě odbyl slovy, vím co dělám kočičko. Copak mám čtyři nohy a mňoukám?! Samozřejmě, že vím, jak to myslel, ale na tyhle jeho sexistický narážky jsem opravdu nebyla zvědavá. Obzvlášť ne po té sledovací akci, kterou s Liamem uspořádali. Copak si opravdu mysleli, že jsou nenápadní?! Vyseli z okna mého pokoje jako špatně zavěšené, vánoční girlandy a jejich řev musely slyše všichni sousedé v okruhu půl míle! Uznávám, že krapet přeháním, vzhledem k tomu, že i já z jejich rozhovoru slyšela jen útržky, ale i tak to bylo dostatečně hlasité na to, aby na sebe upoutali pozornost. Přísahám, že už nikdy s těma dvěma nikam nepojedu! 

"Jsme doma!" Křikl Liam, jakmile se za námi zabouchly dveře mého bytu. "Už ses přihlásil na univerzitu?" Vykoukl z kuchyně Niall v zástěře. "Co?!" Zamračil se Liam nechápavě a pověsil si bundu na můj věšák. Zdůrazňuji slovo, MŮJ věšák! I když, v mém bytě už asi nic nebylo jen mé. Tak mě napadá, Niall v mé kuchyni?! To nevěstilo nic dobrého. "Co tu proboha děláš?" Nadzvedla jsem obočí. "Vařím." Zazubil se. "Ty umíš vařit?" Zapochybovala jsem. "Ne, ale občas to zkouší." Objasnil mi Harry, který měl problém najít parkovací místo a dorazil proto krapet později. "Nemluvím s tebou!" Upozornila jsem ho a zamračeně sledovala, jak si zouvá boty a ukládá je do MÉHO botníku. Se zdí, rozdělující naše byty, zmizely i veškeré zábrany a kluci se u mě chovali jako doma. Mělo smysl to nějak komentovat? Ne, nemělo. 

"Doufám, že máte hlad." Otočil se ke mně Niall, jakmile jsem usedla k jídelnímu stolu. "Celkem ano, co vlastně vaříš?" Zajímala jsem se. Podle vůně se mi nepodařilo identifikovat, o jaké jídlo se jedná. "Tradiční, irský guláš." Pronesl hrdě, tady byl očividně někdo vlastenec. "Fuj, už zase ten humus?" Naklonil se Harry nad hrnec a znechuceně se zašklebil, načež schytal od Nialla ránu do ramene. "Au!" Vyjekl ublíženě a odskočil od plotny, míříc ke stolu. "Cítím jídlo!" Přiřítil se do kuchyně Louis se Zaynem v závěsu. "Máme irský guláš!" Oznámil Niall a kluci se zarazili hned ve dveřích kuchyně. "Tak mi se radši najíme venku." Zakoktal Zayn a začal ustupovat, ale narazil do Liama. "V pohodě?" Ujistil se. "Jo, ale Niall zase vaří guláš." Zašeptal. "Já to slyšel!" Obořil se na Zayna dotčeně se mračící Niall. "Co máte proti  irskému guláši?" Nechápala jsem. V životě jsem ho sice nejedla, ale tak špatné to být nemohlo. "Proti irskému guláši nic, ale proti irskému guláši, který vaří Niall, by se něco našlo." Zašklebil se Harold, rozvalující se na židli, nohy hozené na stole. "Prase." Konstatovala jsem a nohy mu shodila na zem. "Guláš, který vaří Niallova mamka, je perfektní!" Usmál se Zayn a přisedl si ke stolu. "Ale to co vaří Niall se ani gulášem nazývat nedá. Vždycky tam nahází všechno, co najde v ledničce. Všechno!" Zdůraznil poslední slovo. "No a? O tom to je!" Namítl Niall a mávl rukou. "Vy tomu zkrátka vůbec nerozumíte. Radši nám řekněte, jak bylo v Oxfordu?" Změnil raději téma. "Zajímavě." Pronesl Liam nejistě. "Teple." Hlesl Harry s nepatrným úšklebkem. "Byl to hezký pocit, vrátit se zase domů." Ignorovala jsem ty dva idioty se stupidními poznámkami. "A to jste museli odjet v noci a nic nám neříct?" Neodpustil si Louis rýpnutí. "To já ne." Zvedla jsem ruce v obranném gestu. "Opravdu to musíme řešit zrovna teď?" Povzdechl Liam. "Nemusíme to řešit vůbec." Podotkla jsem a věnovala všem přítomným významný pohled, který jim dal jasně najevo, že do mých záležitostí jim zkrátka nic není.  

"Málem bych zapomněl, tohle ti přišlo." Položil přede mě Zayn objemnou obálku. "Podepsal jsem za tebe převzetí, asi to bude celkem důležitý, bylo to jen do vlastních rukou, ale podařilo se mi ukecat poslíčka." Ušklíbl se. Zamračeně jsem po obálce sáhla, něco mi říkalo, že bude lepší, když si ji rozdělám v soukromí. 

Potichu jsem za sebou zavřela dveře své ložnice a posadila se na postel. Prudce jsem roztrhla obálku, jejíž obsah se mi vysypal do klína. "Můj bože..." Vydechla jsem a dlaní si zakryla pusu. "To není možný." Zašeptala jsem a vyděšeně. To nemohlo být možné... 

Tak? Já vím, že mě za tohle ukončení zabijete, ale já musela? Copak Andy přišlo? a kdo jí to asi tak poslal?? :O :O :O svoje nápady a myšlnky mi můžete hodit do komentů! :D