Next Door |One Direction cz|

-part 45-

I přes všechny mé povinnosti, naléhání kamarádů a mraky dalších věcí, které vyplňují můj život, se mi dnes povedlo stvořit další kapitolu! Snad se bude líbit! :O :D

Ps. FOTO NAŠÍ NOVÉ POSTAVY MÁTE V PŘÍLOHÁCH ->

Znáte ten pocit, kdy se cítíte tak mizerně, že vaším jediným přáním je umřít? Ne? V tom případě pravděpodobně patříte mezi šťastných pětačtyřicet procent lidské populace, která netráví noci v klubech a alkoholu se obloukem vyhýbá, mám pravdu? Samozřejmě, že mám. Bohužel pro mě, já už mezi oněch zmíněných pětačtyřicet procent nepatřila něco málo přes čtrnáct dní, po kterých jsem se každé ráno probouzela s bolestí hlavy a nevolností, ve společnosti svého nočního návštěvníka.  

"Dobré ráno." Zářivý úsměv, blond rozcuch a dioptrické brýle se silnými, černými obroučkami, dominující jemné tváři mého nového "známého" Deana. Musel být už nějakou tu chvíli vzhůru, soudila jsem dle toho, že už měl nasazené brýle a zdál se plně při vědomí. I po ránu vypadal pekelně sexy, na rozdíl ode mě. Chodící zombie nebývají zrovna dvakrát přitažlivé. Díky alkohole, další bod pro tebe.  

Dean pracoval v mém oblíbeném klubu jako barman a těžko říci, jestli se mi doopravdy líbil, nebo jsem s ním jen chtěla zabít čas. Jedním jsem si ale byla jistá, víc sexy kluka by jste v LA hledali asi jen těžko. Dobrá, možná trochu přeháním, ale ten klučina měl zkrátka něco do sebe. 

Zdálo se mi, že v mnoha ohledech je na tom stejně, jako já. Ani on nikomu nevěřil a svoji nedůvěru před okolím nijak neskrýval. Poprvé jsme se spolu vyspali ten večer, kdy jsme se seznámili v klubu. Neptali jsme se na jméno, ani na sebe nechtěli kontakt. City šly tu noc stranou a tak to zůstalo i nadále. Možná jsme se za těch čtrnáct dní poznali trochu lépe, možná jsme o sobě leccos věděli, ale přátelé jsme nebyli a pár už vůbec ne, na to by byla potřeba lásky a té já už nebyla schopna.  

Každý večer to bylo stejné. Do noci jsem si užívala v klubu a flirtovala s Deanem, jako by byl pro mě cizí. Když skončil v práci, šli jsme většinou ke mně, protože z klubu to bylo blíž a zbytek? Věřím, že ten si již domyslíte.  

"Je středa, kafe děláš ty." Zamručela jsem, upozorňující Deana na naši dohodu. "Ale já ho dělal včera, i když jsem nemusel." Namítl. "Tvoje chyba." Vydechla jsem a zachumlala se do vyhřáté peřiny. "Střihneme si." Navrhl po chvíli mlčení. Povzdechla jsem a přetočila se na záda. "Fajn, ale dělej, chci spát." Zdvihl ruku. "Na tři. Raz, dva, tři!" Nebylo pochyb o tom, že papír balí kámen, proto jsem byla nucena opustit svoji milovanou postel a klopýtavým krokem se odšourat do kuchyně. 

S mými finančními možnostmi nebylo sehnání bytu v LA sebemenší problém. Během několika pár dnů jsem bydlela a jako bonus získala balkón s výhledem na moře, co víc si přát?  

Zapnula jsem kávovar a zády se opřela o kuchyňskou linku, vstřebávající onen šok z toho, že jsem byl  nucena uvést své ztuhlé, "želatinové" tělo do pohybu a začít něco dělat. Užírána nudou jsem se rozhodla zkontrolovat stav svých nepřijatých hovorů, kterými mě Liam, Zayn, Harry a Rose se Zoe dennodenně zavalovaly. Očividně se nehodlali smířit s tím, že s nimi už nehodlám více komunikovat. Rose jsem napsala krátkou zprávu, že nahrávání nového alba se uskuteční v LA a kluky jsem jednoduše ignorovala. Stará Andy by se kvůli tomu možná cítila provinile, ale té nové bylo všechno tak nějak jedno.  

Kluky to ještě stále neomrzelo a počet zmeškaných hovorů se blížil k polovině trojmístného čísla. Lépe řečeno, mobil mě upozorňoval na úctyhodných padesát nepřijatých hovorů. V duchu jsem se sama sebe ptala, kdy už je to konečně přestane bavit a nechají mě být? 

Nalila jsem kávu do dvou hrnků a zamířila zpět do ložnice. "Že by?" Neodpustil si Dean rýpnutí, když si ode mě přebíral svoji vytouženou, ranní kávu. "No promiň." Zamračila jsem se a posadila se na kraj postele. "Prominu, ale byla jsi tam zatraceně dlouho." Ušklíbl se a usrkl onu hořkou, nechutnou tekutinu, kterou jsem se naučila pít z jednoho prostého důvodu, byla to jediná věc, která mě po celonočním řádění dokázala nakopnout.  

"Dneska mám volno." Prohodil Dean, odložil hrnek na konferenční stolek a padl zpátky do peřin, přičemž mě stáhl sebou. "A co já s tím?" Povytáhla jsem nechápavě obočí. Protočil oči a zatvářil se otráveně. "Absolutně nic vaše ledová výsosti." Odfrkl a odtáhl se ode mě.  

Nebyl jako já. Možná lidem nevěřil, možná mu nedělal potíž bezzávazný sex s cizí holkou na pánských záchodech luxusního, nočního klubu a jenom možná, nehledal vážnou známost, ale na rozdíl ode mě měl city. Jeho nikdo nezlomil, nikdo mu neublížil takovým způsobem, že by byl nucen přestat cítit a milovat, nebo se raději zabít.  

"Co strávit den v posteli?" Navrhla jsem a opět se k němu přitulila. Povzdechl a jako vždy mému štěněčímu pohledu zkrátka neodolal. "To zní dobře." Kývl a letmo se pousmál.  

Hodiny hlásily půl jedné odpoledne, když se ztichlým bytem rozlehlo zvonění domovního zvonku. "Já tam nejdu!" Vyhrkli jsme s Deanem současně. Můj vražedný pohled ho nakonec donutil ustoupit, obléct si boxerky a jít otevřít.

Samozřejmě se nabízí jednoduchá otázka, kdopak nám to Andy navštívil? Nebo lépe řečeno, KDO BY JSTE CHTĚLI, aby ji navštívil? :O