Next Door |One Direction cz|

-part 21-

Já nemám slov, takže řeknu asi jen WAW!!! Rychlost jakou čtete a přidáváte komenty je neuvěřitelná!!! Moc vám děkuju! A když jsme u těch komentech, objevil se jeden, který mě nadmíru pobavil...

*je v tom koks nebo fakt nevím co se sype a takhle by na to reagovala...*

Adel Hakalová, tys mi teda dala!!! :D :D :D Koks? Copak je Andy nějaký dealer??!! :D :D :D :D

Asi jste zvědavý co to tedy bylo hm? (koks opravdu ne, promiň Adel :D) takže už nebudu zdržovat a ENJOY IT!  

Bylo tam úplně všechno. Kopie mé smlouvy s managmentem, ještě stále nepodepsaná smlouva o mém falešném vztahu z fotbalistou klubu Real Madrid, který měl jemu očistit pověst a mě zviditelnit, smlouva na poslední desku, kterou kvůli mému útěku nebylo možné vydat a spousty dalšího. V objemném štosu papírů jsem objevila i nové smlouvy, staré jen pár týdnů. Zdálo se, jako by mé zmizení nikomu nebránilo v tom, pokračovat v plánech na následující měsíce. Koncerty, rozhovory, charitativní akce. To všechno bylo dopodrobna rozepsané a označené daty, kdy a kde se co koná. Moji pozornost upoutal červeně označený odstavec ve smlouvě naší kapely s managmentem. Byl zastrčený až úplně vespod, psaný menším písmem a ještě k tomu kurzívou. 

"Mangmant si vyhrazuje právo prodloužit smlouvu bez souhlasu druhé strany o další tři roky v případě, že kapela bude úspěšná a její zisky se budou ročně navyšovat minimálně o deset procent." 

Tři toky? Znamenalo to, že jsem vázaná k lidem, které z hloubi duše nenávidím, na další tři roky?! Naštvaně jsem mrskla štosem papírů o zem a složila tvář do dlaní. Nebylo útěku, počítáno i s dosavadní smlouvou mě čekaly celé čtyři roky, po které bych se musela skrývat a ani to byl nebylo řešení mých problémů. I po vypršení smlouvy bude stále platit, že jsem ji porušila a bude mě čekat soud a nehorázná pokuta, managment mě za tohle všechno zničí.  

Hlavou mi v tu chvíli proběhla další myšlenka, kdo mi poslal všechny tyhle věci? Zdvihla jsem hlavu a pohlédla do obálky, skrývalo se v ní ještě několik papírů, mezi kterými byla ukrytá fotka mě a Liama, jak snídáme ve Starbucks. Třesoucí se rukou jsem fotku otočila.  

Doufáme, že jsi šťastná, sluší vám to spolu XOXO 

Znala jsem ten rukopis a na okamžik ve mně vzplanula jiskřička naděje, z které se vzápětí stál doslova požár. Na dalším, pečlivě složeném papíru, stálo několik slov, které mnohé změnily.  

Když jsme tě našly my, oni to dokáží taky, buď opatrná, stýská se nám, máme tě rady.  

Nezlobily se na mě, chápaly to. Rose a Zoe se mě celou dobu snažili chránit a pomáhat mi. Stejně jako před několika týdny mě, i jim došlo, že jsme se svojí vlastní hloupostí uvrhly do začarovaného kruhu, z kterého není cesty ven. Nemohla jsem je v tom nechat, nemohla jsem dovolit, aby si s nimi managmant dělal, co bude chtít, ale co jsem mohla dělat? 

"Andy?" Ozval se za dveřmi pokoje Liamův hlas. "Pojď dál." Vyzvala jsem ho. "Co je to?" Zamračil se při pohledu na hromady papírů, povalujících se na posteli a po zemi kolem ní. "Tohle? To je můj život." Hlesla jsem a smutně se pousmála. Klekl si na zem a sáhl po prvním papíru. Přelétl ho letmým pohledem a natáhl se pro další, až posbíral celou hromadu. U naší fotky se zarazil. "Kdo ti to poslal?" Zdvihl ke mně nechápavý, krapet vyděšený pohled. "Rose a Zoe. Snaží se mě chránit, říct mi, co se u nich děje. Viděl jsi ty nejnovější smlouvy? Jsou uzavřeně po mém zmizení. Proč by to dělaly, kdyby neměli jistotu, že se vrátím?" Zachmuřil se. "Netuším." Promnula jsem si obličej a zády se opřela o čelo postele. "Znají mě lépe, než se znám já. Vědí, že to nedokážu." Odložil papíry na noční stolek a otočil se čelem ke mně. "Co nedokážeš?" Nadzvedl obočí. "Jen tak zmizet, opustit holky a nechat je v tom." "Neuvažuješ doufám o tom, že se vrátíš?!" Zděsil se. "A co mám podle tebe asi tak dělat?! Vykašlat se na svoje nejlepší kamarádky? Ty bys to klukům udělal?!" Povzdechl a zavrtěl hlavou. "Tak vidíš. Nemám na vybranou. Myslela jsem...doufala jsem v to, že když zmizím, smlouva padne, beze mě není kapela a bez kapely nejsou peníze což, je to jediné, o co jim jde. Ale to se nestalo a já nevím, co si teď počít." Zamumlala jsem. "Nevím, co budeme dělat, ano budeme..." Přikývl, když zpozoroval můj nechápavý výraz. "...ale jedno vím, holky měly pravdu, vážně nám to spolu sluší." Zašklebil se, pohled upřený na naši společnou fotku. Ačkoli jsem se cítila mizerně, na dně svých sil, Liamova poznámka mě rozesmála. Tohle dokázal jen on, s nikým jsem se necítila tak šťastná a v bezpečí. S ním se všechny mé problémy najednou nezdály tak zlé, aby se nedaly vyřešit. "Děkuju." Zahleděl se mi do očí. "Za co?" Pousmála jsem se. "Za tebe." Pokrčila jsem rameny a bez váhání ho objala. Přitáhl si mě do náruče a já si začala pomalu uvědomovat, že bez Liama už pravděpodobně žít nedokážu. 

"Co to tu vy dva děláte?" Vtrhl do pokoje Harry, aniž by se obtěžoval zaklepat. Urychleně jsem se od Liama odtáhla a vrhla se k hromadě papírů, kterou jsem schovala pod polštář. Uznávám, velmi nenápadné gesto, ale jen tak jsem tam ty papíry  prostě nemohla nechat ležet. "Co je to?" Zamračil se Harry. "Co je co?" Povytáhla jsem obočí. "Něco před námi tajíš?" Zatvářil se podezřívavě. "Co je ti do toho Harolde!" Vyjel na něj Liam. "Nemám rád tajemství." Zavrčel Harrya střelil po mě pohledem. "Nevěstí to nic dobrého." Procedil skrz zuby, otočil se a za doprovodu hlasitého třísknutí dveří pokoj opustil. Něco mi říkalo, že to rozhodně nenechá jen tak.  

"Debil." Zavrčel Liam, ruce zatnuté v pěst. Povzbudivě jsem se na něj usmála a vytáhla z pod polštáře štos papírů, s kterým jsem vklouzla pod postel. Vytáhla jsem svoji vzpomínkovou krabici a smlouvy do ní schovala. Nebylo to zrovna nápadité, ale dostačující. "Vzhledem k tomu, že vaří Niall, navrhuji, abychom se drželi příkladu Louise a Zayna a vyrazili si na večeři ven." Navrhl Liam po té, co jsem krabici strčila zpět pod postel a zůstala sedět na zemi, čelem k němu. "To zní trochu jako rande pana Payne." Pronesla jsem s provokativním úšklebkem. "Jenom trochu? To má znít, jako rande." Na oko se urazil, zatímco já překvapeně zamrkala. "To myslíš vážně?" Ujistila jsem se, že to není jen hloupý vtip. "Samozřejmě." Přikývl. "Ale uznávám, že to znělo poněkud zvláštně, takže to zkusím znovu." Usmál se, chytl mě za ruku a lehce vytáhl na nohy. "Byl bych moc rád, kdyby sis se mnou vyšla." Stále držel moji ruku a já se doslova topila v jeho hlubokých očí, a to jsem se vždycky pokládal za zdatného plavce. "Na rande." Dodal ještě pro jistotu, čekající na moji odpověď. "Půjdu ráda." Souhlasila jsem.