Next Door |One Direction cz|

-part 25-

Otřesná, příšerná kapitla, za kterou se stydím, ale bohužel jsem přesvědčená o tom, že tuhle část nejsem schopná napsat lépe :( buďtě prosím schovívavý a neukamenujte mě za tuhle hrůzu :(

Snažte se to tu nezbořit." Nabádal Liam kluky jako starostlivý taťka. "Rozkaz." Zasalutoval mu Zayn a neubránil se pobavenému úšklebku. "Já to myslím vážně!" Zachmuřil se Liam. "Uvědomte si, že tenhle byt není jen náš, ale patří i Andy a pokud jí tu cokoli zničíte, tak to zaplatíte!" Varoval všechny přítomné s přísným pohledem. Louis poslušné přikývl, Zayn se potutelně usmál a Niall, věnující převážnou část pozornosti svému kručícímu žaludku, jen nepřítomně přikývl, aniž by vlastně tušil, co právě odsouhlasil. "Kdyby něco, tak mi hlavně nevolejte, nehodlám si od vás nechat zničit těch pár dnů klidu." Vzala jsem Liama za ruku a lehce mu ji stiskla. "Oni to zvládnou lásko, nejsou malý, i když jejich mentální vyspělost se pohybuje kolem deseti let, jsou dospělí a dokáží se o sebe postarat." Ujišťovala jsem ho. Pousmál se a přikývl. "Já vím, že ano." Lehce mě políbil a otočil se zpět ke klukům. "Takže si to shrneme. Žádný party, vodní ani polštářový bitvy, hlasitá muzika a další věci, kvůli kterým by si na vás mohl kdokoli stěžovat. Na sporák raději nesahejte a opakuji, za žádných okolností, ani kdyby hořelo, nebo jeden z vás skončil ve vězení za řízení v opilosti či držení drog, mi nevolejte. Nikdy! Rozumíme si?" Nadzvedl obočí. "Jo šéfe." Zahučeli kluci a Liam se spokojeně usmál. "Výborně. Tak vyrážíme." Shýbl se pro naše tašky a zamířil ke schodišti. 

Cesta do Wolverhamptonu trvala přes dvě a půl hodiny, během kterých má nervozita stále stoupala a stoupala, až dosáhla neúnosných mezí. Nikdy v životě jsem seznamováním s rodiči svého kluka neprošla. Mé vztahy neměli dlouhého trvání, vzhledem k tomu, kým jsem byla. Neměla jsem na randění čas a těch pár známostí, které mě potkaly, netrvaly déle, než pár týdnů. S Laimem jsme byly spolu teprve tři dny a přestože mi jeho rozhodnutí, představit mě rodičům, přišlo uspěchané, neprotestovala jsem. Jak řekl, bylo to fér, vzhledem k tomu, že on už se s těmi mými seznámil.  

"Co když se tvým rodičům nebudu líbit?" Zakňourala jsem a pořád se neměla k tomu vystoupit ven z auta. Už dobrých pět minut jsme parkovali před domem Liamových rodičů, kteří nás prozatím naštěstí nezpozorovali. "Co to povídáš?" Zamračil se Liam, dřepl si k otevřeným dveřím spolujezdce a jemně mě uchopil za ruce. "Proč by jsi se jim neměla líbit? Jsi krásná, milá, hodná, vtipná a neskutečně talentovaná. Mám pokračovat ve výčtu všeho, v čem jsi dokonalá?" Povytáhl obočí a já jen zavrtěla hlavou. "Zamilují si tě, stejně jako já a kluci. Každý si tě zamiluje, máš to zkrátka v sobě." Pokrčil rameny a lehce se pousmál. "A i kdyby ne, je mi jedno, co si myslí. Miluju tě a na ničem jiném nezáleží." Ujistil mě. "Můžeme?" Vytáhl mě na nohy a zabouchl za mnou dveře auta. "Ty to zvládneš, uvidíš." Zašeptal a věnoval mi láskyplný polibek, vedoucí mě k vchodovým dveřím. 

HARRYHO POHLED: "Žertuješ, že jo?" Pronesl Louis pochybovačně. "Vypadám snad na to!" Vyjel jsem okamžitě. Poslední dobou jsem měl problém ovládat svůj vztek a to jen kvůli ní. "Tohle je, to-to je šílenost!" Rozhodil Zayn rukama. "Já už fakt nevím, jak vám to mám do prdele vysvětlit! Andy je ve skutečnosti Diamond!" Pohled tří nedůvěřivých párů očí mě doháněl k šílenství. "Víte co?! Dokážu vám to!" Křikl jsem popuzeně a rázným krokem zamířil do Andyiny ložnice. Z pod postele jsem vylovil papírovou krabici a vrátil se s ní do obýváku. "Ty jsi se hrabal v Andyiiných věcech?!" Zděsil se Louis a vrhl po mě zklamaný pohled. "Nedívej se na mě tak! Věděl jsem, že před námi ona a Liam něco tají, proto jsem jí prohledal pokoj." Bránil jsem se. "Na to jsi neměl právo!" Mračil se Niall. Jen jsem mávl rukou a otevřel krabici. "Je tady všechno, její smlouvy, fotky s těma dalšíma holkama i ceny které vyhrála. V té krabici je její život, který před námi skrývala, lhala nám!" "Asi k tomu měla svůj důvod, nemyslíš?!" Zavrčel Niall. "Má pravdu." Přikývl Zayn. "Co-co prosím?!" Nadzvedl jsem obočí. "Utekla, schovala se před tím vším humusem, ve kterém slavní žijí a ty bys měl pochopit, proč nám to nechtěla říci." Souhlasil Louis. "No jasně! Ještě se tý kurevský zrádkyně zastávejte!" "A dost!" Vyjel Zayn. "Takhle o ní nemluv!" Varoval mě. Odfrkl jsem si a založil ruce na hrudi. "Jak ji po tomhle všem můžete ještě bránit! Obzvlášť, když Liamovi to řekla!" Zayn přimhouřil oči a Louisova tvář jakoby se rozjasnila. "Tak to tě žere!" Nechápavě jsem se zamračil. "Štve tě, že Liamovi věří natolik, že se mu svěřila! Dotklo se tě, že si vybrala jeho a ne tebe, i když ty si na ní podle naší dohody měl právo!" Protočil jsem oči. "Ta děvka je mi ukradená." Prskl jsem, načež se mi na okamžik zatmělo před očima. Chytl jsem se za levou stranu tváře, která mě nesnesitelně pálila a vrhl po Zaynovi vyjevený pohled. "Já tě varoval, ať volíš slova! Neznáme její důvody, nevíme, co se stalo a nemáme právo ji soudit! Tak laskavě drž hubu a smiř se s tím, že pan Styles není vždycky číslo jedna!" Řval Zayn, jako smyslů zbavený. "Je to naše kamarádka a my bychom ji měli podpořit." Přisadil si Niall. Copak byli všichni úplně pitomí?! "Fajn!" Vřískl jsem a zamířil ke dveřím.  

Nehodlal jsem to nechat jen tak, ať si kluci tvrdí co chtějí! Lhala nám, podvedla nás, zradila svoji kapelu! Zasloužila si odplatu. Za kapsy džínsů jsem vytáhl kopii Andiiny smlouvy, kterou jsem si nechal a ve změti odstavců našel kontakt na její managmant. "Užij si to, děvko." Zašeptal jsem a vyťukal příslušné číslo.