Next Door |One Direction cz|

-part 30-

A je to tu!!! Krásná, třicátá kapitola! Podle mých propočtů jsem za 3/4-mi téhle povídky za sebou :D vidím to na posledních pět kapitol, možná o pár víc, jak budete chtít :)

K předchozí kapitole jsem se nedočkala ono kometu, kterého jsem se bala, konkrétně toho, že uhodnete, co se stane, což mě těší! nejsem tedy a ž tolik předvídatelná! jupí :D přesto tuto kapitolu věnuji jedné osobě, která mě svým komentářem potěšila :D

Nové album s názvem Wilde&Free vzbudilo ve světě hudby menší poprask. Možná to bylo tím, že na songách jsme spolupracovali s několika významnými osobnostmi současné, popové scény, nebo jen tím, že mé zmizenízvýšilo popularitu kapely o sto procent. Každý se o nás najednou zajímal, přitom to byla taková hloupost. Ale ve světe showbusinessu stačí málo, aby jste se z ničeho nic stali číslem jedna.  

Koncerty na čtyři měsíce dopředu byly kompletně vyprodané a každý den přibývaly nabídky na nejrůznější reklamy a účasti v talkshow. Mike byl v sedmém nebi a jeho ego narostlo do takových rozměrů, že vrhalo svůj vlastní stín. Rose a Zoe se už se vším více méně smířili, přeci jen, žili svůj sen a nebylo od nich požadováno tolik věci, jako ode mě. Zatímco ty dvě měli volno, já byla nucena účastnit se focení do módních časopisů, dávat rozhovory a spolupracovat s jinými zpěváky, budující si tak svoji sólo kariéru, na které by mě Mike rád viděl. Všechno mi to přišlo jako noční můra, z které jsem nebyla schopná se probudit. Bylo jen otázkou času, než budu mít toho všeho až po krk a uchýlím se k tomu, co už jsem nikdy nechtěla udělat. 

Byli jsme na cestě zpět do Londýna, kde se měl konat první koncert, kterým startovalo celosvětové, osmi měsíční turné. Deseti hodinovou cestu letadlem jsem celou prospala a děkovala bohu, že let z USA trvá tak dlouho.  

"Je to šílený!" Hlásila Zoe nadšeně. "Jsou tam tisíce fanoušků!" Zářila, jako sluníčko a Rose se zdála minimálně stejně nadšená, jako Zoe. "Super." Zavrčela jsem ironicky a uvažovala nad tím, kdy přesně těm dvěma přestalo být jedno, že násmanagmant jen využívá. "Tak jo holky." Připojil se k nám Mike. Už půl hodiny stálo naše soukromé letadlo na příletové dráze a my stále trčely uvnitř, čekající, až Mike zařídí věci kolem naší bezpečné přepravy do hotelu. "Venku je to celkem nebezpečný, musel jsem narychlo sehnat někoho z ochranky, aby obstaral posily." Snažil se tvářit vážně, ale neuniklo mi jeho nadšení. Přesně takhle to chtěl, větší popularita znamenala větší příjmy. Byly jsme pro něj jako zlatý důl. "Venku už čeká auto, řidič vás vezme do hotelu, který bez mého vědomí neopustíte, jasný?" Nadzvedl obočí. "Ano." Potvrdila Zoe a Rose jen souhlasně přikývla. "Diamond?" Povzdechla jsem a pro jednou si odpustila protočení oči. "Jasný." Odsekla jsem. "Výborně!" Usmál se Mike spokojeně. "Následujte mě."  

Letištní halu zaplňoval jekot fanoušků, mezi kterými se tlačili novináři, snažící se zachytit speciální snímek, ke kterému by si zase mohli vymyslet nějaký čtivý příběh, který by byl jen jedna velká lež. Všude vládl chaos a zmatek. Muži z ochranky se snažili držet fanoušky za zábranami, jiní hlídali východy a další se marně pokoušeli zbavit všetečných novinářů. "Tudy slečno." Zaslechla jsem hluboký hlas. Vzápětí mě čísi ruka uchopila za předloktí a táhla uličkou k východu z letiště. Byl to muž z ochranky v černém triku a vestě, s kšiltovkou staženou do tváře, kvůli čemuž mu nebylo vidět do obličeje. "Rychleji." Pobídl ho jeho kolega, který se zjevil vedle mě a též mě uchopil za ruku. Ohlédla jsem se za sebe a spatřila Zoe s Rose v obklopení dalších tří mužů z ochranky. 

Něco mi na nich nesedělo, skrývaly své tváře a jejich oblečení neodpovídalo tomu, co nosili Mikeovi ranaři. Sklopila jsem hlavu a pohlédla na boty muž, stojícího po mě levé straně.  

Znala jsem jen jediného člověka, který nosil tyhle příšerné, okopané semišky se zipem po straně. "Harry?!" Vyjekla jsem nevěřícně. Volnou rukou si nadzvedl kšilt čepice a zašklebil se. "Ahoj krásko, promiň za ten podraz. Vynahradím ti to." Mrkl na mě a stáhl si kšiltovku zpět do obličeje. Urychleně jsem se otočila k muži po mé pravici. "Liame?" Špitla jsem nejistě. Zdvihl hlavu a zářivě se usmál. "Bude to zase dobrý, jak jsem slíbil." Zašeptal a zrychlil krok. 

Před námi vyvstaly dvoukřídlé, prosklené dveře, kterými jsme vyšli na přelidněnou ulici. I zde ochranka v uvozovkách zápasila s fanoušky. "Pospěšte si!" Houkl Liam na trojici, hlídající Zoe a Rose a pomohl mi nastoupit do auta. Přisedl si ke mně na zadní sedačky a jakmile za námi přibouchl dveře, auto se dalo do pohybu. Nestačila jsem si ani pořádně uvědomit, co se právě stalo a už jsem ležela v Liamově objetí. "Tolik jsi mi chyběla." Vydechl naléhavě. "Ty mě taky." Špitla jsem a pevně ho k sobě tiskla.