Next Door |One Direction cz|

-part 46-

Opravdu jsem se snažila vyhovět všem, ale nebylo to tak jednoduché :( ve svých dokonalých kometářích jste mi zanechal zajímavé teorie, vaše doměnky a přání, týkající se toho, kdo by měl Andy navštívit...bylo těžké si to srovnat v hlavě a dát to dohromady...snad se mi to povedlo :D

Dále, už před několika kapitolami se tu objevil požadavek, jestli by se tu nemohli více objevovat Niall s Lousem, což se stane, takže se na tyhle dva skřety <- nevím proč jsem to řekla "napsala" :D :D těšte!!! :D

Jedno speciální poděkování bych tu chtěla uveřejnit kvůli úchvatnému kometu (bože jak to zase mluvím? :O) který se objevil u předchozí kapitoly :) má ho na svědomí CzechDarcyStylinson a já jí za to moc děkuji a také jí jako své díky věnuji tuto kapitolu :D

"Andy? Někdo by s tebou chtěl mluvit." Nakoukl do ložnice Dean, ve tváři neurčitý výraz. "Kdo někdo?" Povytáhla jsem obočí, požadující přesnější specifikace oné osoby, která vyžaduje mou přítomnost. "Říká, že se jmenuje Zayn." Ztuhla jsem a prudce se vymrštila do sedu. "Ne, to ne..." Doslova jsem cítila, jak se mi z tváře vytrácí barva, čehož si všiml i Dean a ustaraně se zamračil. "Jsi v pořádku? Mám ho vyhodit?" Nasucho jsem polkla a zavrtěla hlavou. "Ne, to je dobrý." Pomalu jsem vstala, přetáhla si přes hlavu Deanovo bílé triko, povalující se na zemi vedle postele a váhavým krokem zamířila do obýváku.  

Stál zády ke mně, tvář otočenou k prosklené stěně s výhledem na pláž, smáčenou vlnami Pacifického oceánu. Podle jeho postoje jsem vycítila, že je napjatý, rozrušený. Na okamžik jsem zaváhala. 

"Ahoj." Otočil se ke mně, oněměle hledící do mých očí, jako bych v nich snad hledal zbytky staré Andy, kterou by mohl prosit o odpuštění. Zbytečně. "Ahoj." Hlesl téměř neslyšně, ruce zabořené hluboko v kapsách upnutých, černých džínsů. "Jak jsi mě našel?" Hloupá otázka, uznávám. Mé fotky plnily titulní stránky bulvárních plátků téměř každý den. Dříve by mě to znepokojovalo, nutilo uvažovat nad tím, co dělám špatně, že si ze mě novináři neustále dělají cíl svých zájmů, ale momentálně mi to bylo ukradený, jen ať si pomlouvají, když jim to pomáhá cítit se lépe.  

"Stačilo se ptát správných lidí." Pokrčil rameny, aniž by uhnul pohledem. "Proč jsi mě hledal, proč jsi to prostě nemohl nechat být tak, jak to je?!" Svraštil obočí a v očích se mu zaleskly slzy. "Copak si myslíš, že to kdokoli z nás nechal být? Liam se tě snaží najít od chvíle, co se vrátil od rodičů. Harry obvolává své známé a Louis s Niallem se snaží něco vytáhnout z Rose a Zoe, které tě v tomhle všem očividně kryjí a podporují!" Založila jsem si ruce na hrudi. "V čem že mě to mají krýt?" Nadzvedla jsem nechápavě obočí. "V tomhle!" Kývl k Deanovi, který si v kuchyni chystal něco k jídlu. "O co ti jde?! Co dělám a s kým to dělám ti může být ukradený! Pokud vím, vrátil jsi se ke své milované Perrie a pravděpodobně teď plánuješ svatbu, nebo podobně děsivou záležitost." Odfrkla jsem si. "Do mých věcí ti už nic není, tak se laskavě seber a vypadni!" Sykla jsem výhružně.  

Povzdechl a zavrtěl hlavou. "Co se to s tebou jen stalo?" Zašeptal sklesle. "Co prosím?!" Vyjekla jsem pobouřeně. "Ty se ještě opovažuješ ptát na to, co se mi stalo?!" Křičela jsem na něj jako smyslů zbavená. "Ty jsi se stal! Ty a Liam! Tohle je jenom vaše chyba!"  

"Myslím, že bys měl jít." Stanul po mém boku nebezpečně se mračící Dean. "Nikam nejdu, ne bez Andy." Protestoval Zayn. "Já myslím, že půjdeš." Nesouhlasil Dean a vzhledem k tomu, že byl téměř o půl hlavy vyšší než Zayn a s fyzičkou byl na tom taky líp, neměl důvod k tomu se čehokoli obávat. "Fajn." Odsekl Zayn a rázným krokem zamířil ke dveřím, ve kterých se na okamžik zastavil. "Ublížil jsem ti a nemine den, abych toho nelitoval. Kdybych mohl vrátit čas, rozhodl bych se jinak, jenže nemohu. To, že jsem to posral já ale neznamená, že Liam udělal stejnou chybu, měla by jsi ho vyslechnout." Pronesl, než opustil můj byt a nechal mě zmateně stát uprostřed obývacího pokoje.