Next Door |One Direction cz|

-part 40-

Tak jo! Mnozí z vás na tuto kapitola možná dlouho čekali a já s radostí oznamuji, že je tu! Snad u vás uspěje, nezklame a bude se líbit, ENJOY IT! :D

"Počkal bych na tebe klidně do konce svého života." Věřila jsem mu. Byl pro mě vším a najednou byl pryč, zmizel jako mávnutím kouzelné hůlky. Přesně jak říkal Zayn. 

"Protože pro mě si jediná a navždycky budeš." V hlavě mi zněla jeho slova, která pronesl před devíti měsíci na místě, kam mě mé myšlenky zavedly. 

Stála jsem na Westminster bridge a mlčky shlížela na vzdouvající se hladinu Temže, protékající pode mnou. Cítila jsem chlad, vkrádající se mi pod kůži, ale nedokázala opustit místo, které ve mně vyvolávalo tolik vzpomínek.  

Nezpozorovala jsem jeho přítomnost až do chvíle, kdy si mě jeho silné paže přitáhly k vypracované hrudi a uvěznily v pevném, přesto něžném objetí. "Co sis myslela? Že jen tak zmizíš?" Zamumlal, hladící mě po vlasech. "Na to zapomeň holčičko, já tě odejít nenechám." "Už do jeho života nepatřím." Zavzlykala jsem. Odtáhl si mě od sebe a hřbetem ruky zdvihl moji bradu, nutící mě tím dívat se mu do očí. "Ale do toho mého ano." Palcem mi otřel uslzené oči a natáhl ke mně ruku. "Pojď, než mi tu umrzneš."  

Projela jsem kartu od apartmá čtečkou na dveřích a následována Zaynem vklouzla do pokoje. "Mohli jsme jít ke mně." Zamručel a položil moji tašku na pohovku. "Zayne prosím, nech to být." Požádala jsem ho a ztěžka dosedla na okraj gauče vedle tašky. Co se to se mnou stalo? Co se stalo s mým životem? Proč jsem po tom všem už konečně nemohla být šťastná? Složila jsem tvář do dlaní a snažila se zaplašit potřebu opět se rozbrečet. 

"V pořádku?" Klek si přede mě a odtáhl mi ruce z obličeje, upřeně hledící do mých uslzených očí. "Už prosím neplač, on si to nezaslouží. Prosím..." V jeho pohledu se zrcadlila jen čirá bolest a bezmoc. Bez váhání jsem mu padla kolem krku a hlavu si položila na jeho hruď. Byl téměř o hlavu a půl vyšší než já, cítila jsem se vedle něj nepatrná, zranitelná a přesto v bezpečí před všemi a vším.  

Neměla jsem nejmenší tušení, jak dlouho jsem tam bezvládně ležela v jeho objetí a nechala se konejšit uklidňujícími slůvky, ale cítila jsem únavu a otupělost, pohlcující moji mysl. Všechno už mi bylo jedno, přišla jsem o něj. Potřebovala jsem být na chvíli sama a pročistit si hlavu, proto jsem si v rychlosti skočila do sprchy a poté přenechala koupelnu Zaynovi.  

"Víš, chtěl jsem to udělat za jiných okolností." Otočila jsem se za jeho hlasem a spatřila Zaynovu rozložitou postavu, zahalenou jen ve volných, šedivých teplácích, postávající ve dveřích koupelny. "O čem to mluvíš?" Znejistila jsem, ale v koutku mysli přesně tušila, na co naráží.  

Několika svižnými kroky překročil vzdálenost, která nás rozdělovala. "Nevím, kdy jsem to ucítil poprvé, ani netuším jak se to stalo, ale jedno vím, toužím po tom, jako po ničem jiném." Váhavě zdvihl ruku a dotkl se mé tváře. "Vím, že je toho moc, všechny ty problémy s Liamem, teď ještě média a já se kvůli tomu cítím jako sobec, protože myslím je na sebe. Ale jestli to neudělám, tak pravděpodobně zešílím a kdo by na tebe potom dohlédl?" Mírně povytáhl obočí a koutky úst se mu zachvěly v letmém úsměvu. "Potřebuju tě Andy, jsi to jediné, co mě drželo po hromadě, když se můj svět rozpadl." Cítila jsem jeho horký dech a toužila po jeho doteku. Jakoby mi četl myšlenky, uchopil moji tvář do dlaní a vyhledal můj pohled, dávající mi tím poslední možnost ho od sebe odstrčit, odmítnout ho, zastavit to, k čemu se schylovalo.  

"Byl jsem zlomený, ztracený a byla jsi to ty, kdo mi vrátil vůli žít. Ty, tvůj úsměv, tvá zarputilost a to, jak jsi se snažila udělat mě opět šťastným. Harry byl hlupák, že o tebe přestal bojovat a Liam ještě větší, když se mu tě povedlo získat a nechal tě odejít." Svými rty se lehce otřel o ty mé a já jen zalapal po dechu při návalu vzrušení, které u mě Zayn vyvolal. "Nic po tobě nežádám, nic neočekávám a pokud o to budeš stát, dám ti to nejcennější, co mám." Zašeptal. "Sebe."  

Jeho rty si našly cestu k mým. Bez váhání jsem mu automaticky ovinula ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž k sobě, stavějící se na špičky, abych k němu měla lepší přístup. Usnadnil mi to tím, když mě chytl za zadeček a vyhoupl do své náruče. Omotala jsem mu nohy kolem pasu a naléhavě se k němu tiskla, vnímající Zayna každou buňkou svého těla. Po slepu zamířil k posteli, na kterou mě jemně položil, jako bych snad byla porcelánová panenka a on se bál, že se rozpadnu.  

Na okamžik neochotně rozpojil naše rty a věnoval mi neurčitý pohled. "Nechci na tebe spěchat, nechci, abys něčeho litovala, nebo..." Umlčela jsem se ho naléhavým polibkem, který zahnal veškeré jeho obavy. Společně s nimi zmizelo i Zanyovo triko, které jsem mu obratně přetáhla přes hlavu a zahodila neznámo kam. Jeho polibky nabývaly na intenzitě, přemisťující se ke klíční kosti a stále níž. Cítila jsem své splašeně bijící srdce a marně se ho snažila uklidnit. "Jsi nádherná." Pronesl mezi trhanými nádechy a vrátil se zpět k mým rtům.  

Jeho doteky ve mně vyvolávaly pocit blaženosti a každý jeho polibek rozpaloval moji pokožku, zatemňující mi mysl. Přesto jsem z jakéhosi neznámého důvodu cítila, že je to špatně, jako bych podváděla Liama, který byl pryč s dívkou, kterou za mě očividně vyměnil, aniž by se obtěžoval mi to říci. Zatřepala jsem hlavou a zahnala tím nechtěné myšlenky. "Všechno v pořádku?" Ujistil se Zayn, šeptající mi svoji otázku přímo do ucha. "Ano." Vydechla jsem a rozevřenou dlaní mu přejela po vypracované hrudi. Hravě mi zkousl ušní lalůček a přesunul se ke krku. "Zayne-" Ucítila jsem nepatrné štípnutí, nemohl si to odpustit. "Copak?" V očích mu pohrávaly divoké jiskřičky, ve tváři uličnický výraz. "Každý to uvidí." Upozornila jsem ho. "Já vím." Přikývl, zatímco jeho ruce chtivě bloudily po mém těle. Neuniklo mi jeho vzrušení, které mě rozhodně nenechávalo chladnou. Už jsem nechtěla čekat ani sekundu.  

Bez varování jsem Zayna převalila pod sebe a vítězně se ušklíbla, svádějící urputný boj se zipem jeho džínsů. Nezůstával pozadu. Stáhl mi triko na spaní a pouhou jedinou rukou se mu podařilo rozepnout zapínání podprsenky. Odpustila jsem si jízlivé poznámky na jeho zručnost a raději mu pomohla z kalhot. Jakmile jsem dosedla zpět na jeho hruď, naše pozice se opět prohodily. Skláněl se nade mnou, prsty svých rukou propletené s těmi mými, tisknoucí je k matraci postele. "Měl jsi pravdu, líbáš skvěle, ale co zbytek?" Ušklíbl se. "Nech se překvapit."