Next Door |One Direction cz|

-part 32-

Omlouvám se za uhle krátkou kapitolu prakticky o ničem, ale už se blíží konec a mě docházejí nápady :( nechci už rozjíždět nic velkého v této povídce, jelikož opravdu nevím, co by to mělo být :( snad se neunudíte, až budete číst :) komet jak to celé vidíte a co si myslíte bude moooc fajn :D

Ps. Doufám, že spoustě z vás, bude aspoň trochu líto, že tahle povídka končí :( ale aby jste nebyli smutní, už delší dobu pracuji na novém "projektu" který začnu publikovat ve chvíli, kdy se tu objeví poslední kapitola NEXT DOOR :D bude to něco jako náhrada a možná i lepší, promyšlenější náhrada :) S blížícím sekoncem vám ND vám možná, pokud o to budete stát, prozradím u každé další kapitoly něco nového o oné jisté povídce :D ale jen když budete chtít :) pokud vás to zajímá, stačí se zeptat :)

"Žertuješ?" Povytáhla jsem obočí. "Ne, myslím to vážně." Ujistil mě Liam. Netušila jsem, jak si myslel, že zareaguji, ale takhle očividně ne. "Ty jsi se dočista zbláznil?!" Vyjekla jsem vyděšeně a urychleně se vyhrabala z  postele, jako bych se snad před ním snažila utéci. "Zlato uklidni se, je to jen návrh." Konejšil mě, čímž sobě ani mě moc nepomohl. "Uklidnit se?! Liame posloucháš se vůbec?! Dítě?" Rozhodila jsem bezradně rukama a nasadila zoufalý výraz. "To-to je...já ani nevím co to je!" Křikla jsem a zamířila ke dveřím ložnice. "Kam jdeš? Andy stůj!" Aniž bych se otočila, vyklouzla jsem z pokoje ven a zamířila do vedlejšího bytu.  

"Zayne?" Nakoukla jsem do potemnělé ložnice a doufala, že ještě nespí. "Andy? Je všechno v pořádku?" Vymrštil se do sedu a odhrnul peřinu. "Ano, ne.." Povzdechla jsem. "Nevím. Máš cigarety?" I ve tmě jsem postřehla, že přikývl a následně zívl. "Jen se obleču, sejdeme se na terase." Zamumlal a natáhl se pro mikinu, povalující se vedle jeho postele. "Dobře." Hlesla jsem a potichu cupitala do obýváku. 

"Waw." Ohodnotil Zayn nastalou situaci pouhým jedním slovem, které mi zrovna dvakrát nepomohlo. "Nic víc? Jen, waw?" Zachmuřila jsem se, zatímco on se pobaveně ušklíbl. "Jedno musíš uznat, vyřešilo by to spoustu tvých problémů." Pokrčil rameny. Vrhla jsem po něm vražedný pohled a popotáhla z cigarety, kterou jsem následně znechuceně odhodila do květináče s bonsaí. Stačilo tak málo, aby mě stres donutil vrátit se ke starému zlozvyku, kterého jsem se snažila zbavit. "A spoustu problémů by mi to na oplátku přidělalo." Zavrčela jsem. "Já nemůžu mít dítě, ne teď!" Zavrtěla jsem odmítavě hlavou. "S Liamem jsme spolu krátce, v podstatě se skoro neznáme." Namítla jsem a snažila se hledat další rozumné argumenty, kterými bych mohla oponovat.  

"Upřímně, mezi tebou a Liamem je něco, co mezi sebou nikdo jiný nemá. On by pro tebe umřel, jsi jeho pravá láska, nikdy tě nepřestane milovat a nikdy tě neopustí, tím jsem si jistý. Chápu tvoje důvody, proč teď nechceš dítě a ano, je to krapet šílený, ale myslím si, že by to nebyla taková katastrofa, jak se obáváš." Odfrkla jsem si. "Jo, to určitě." Věnoval mi káravý pohled. "Nech si to, ano? Snažím se ti pomoct." Zvedla jsem ruce ve smířlivém gestu a mírně se pousmála. "Promiň, už jsem hodná." Ujistila jsem ho. "Podívej, Liam bude ten nejlepší táta na světě, on to v sobě zkrátka má." Ujišťoval mě. "Ale o tohle tu přeci nejde, já vím, že Liam bude perfektní táta, jenže teď prostě dítě nepřipadá v úvahu. Nepřijde mi správné si ho pořizovat jen jako způsob, jak se zbavit potíží, nebylo by to fér."  

"Mluvil tu někdo o dítěti?" Objevila se ve dveřích Harryho kudrnatá hlava. "Hádej co, Liam chce dítě." Zazubil se Zayn, za což ode mě schytal kopnutí do holeně. "Au!" Vyjekl a chytl se za bolavé místo. "To máš za to, drbno." Štěkla jsem popuzeně a otočila se zpátky k Harrymu. "Nikomu to prosím neříkej." Požádala jsem ho. Přikývl, zavřel za sebou dveře a připojil se k nám.  

"Taaakže, dítě, hm?" Můj pohled jasně říkal, že odmítám odpovídat na jakékoli dotazy, ale Harry to jednoduše ignoroval. "Podle mě by bylo super, mít tu prcka." Zamyslel se Zayn a Harry kupodivu souhlasně přikývl. "Navíc, představ si, co by z vás dvou vzniklo!" Vykulil oči a usmál se. "Ten prcek by byl krásný po tobě, rozkošný po Liamovi a talentovaný po vás obou!" Byl z toho celkem nadšený, kam se poděl starý Harry? "Můžete toho už nechat, prosím?" Zaúpěla jsem. "Ne." Odpověděli oba jednohlasně. "Fajn!" Zamručela jsem a raději se vrátila zpět do bytu. 

Když moje mamka nemohla spát, uvařila si mléko s medem. Když jsem nemohla spát já, otevřela jsem si karamelovou zmrzlinu.  

Automaticky jsem sáhla po vidličce a usedla k jídelnímu stolu, bojující s otvíráním zmrzliny. "Můžu ti pomoct?" Zdvihla jsem pohled a neubránila se výčitkám svědomí. Reagovala jsem přehnaně, neměla jsem na něj začít křičet a vyšilovat. Nečekal na odpověď, posadil se vedle mě, vzal mi zmrzlinu z rukou a lehce sundal víčko. "Děkuju." Hlesla jsem a zabodla do karamelové slasti vidličku. "Promiň." Zašeptala jsem předtím, než jsem si do pusy narvala přímo gigantický kus oné kalorické bomby. "Za co?" Usmál se, pohled upřený na moji maličkosti. "Za to, jak jsem vyváděla." Zahuhlala jsem s plnou pusou. Vztáhl ke mně ruce a posadil si mě na klín, objímající mě kolem pasu. "Chápu to. Byla to šílenost." Zavrtěla jsem hlavou. "To ne, já jen..." Povzdechla jsem a marně se snažila uspořádat své myšlenky do souvislé věty. "Chci s tebou mít děti Liame, ale ne teď a ne z tohohle důvodu." Jeho nepatrný úsměv se rozšířil. "Miluju tě." Zašeptal a opřel si čelo o to mé. "A máš pravdu, s dětmi bychom měli počkat, dokud nebudeš mít mé příjmení, aby nebyl zmatek v papírech." Ušklíbla jsem se. "A jsi si jistý, že někdy budu mít tvé příjmení?" Neodpustila jsem si menší provokaci. "Doufám v to." Špitl, než si jeho rty našli cestu k těm mým.