Next Door |One Direction cz|

-part 49-

Vím, že jsem slíbila extra dlouho kapitolu, ale škola mi to neumožňuje :( je mi moc líto a přidávám proto aspoň průměrně dlouhou kapitolku, která vám ale odhalí spousty nových věcí, tak snad vás moc nezklamu :(

"Vrátit se k němu?! Oh, jak prosté, že?" Uchechtla jsem se ironicky a věnovala Sophii přeslazený úsměv. "Zlato, jestli o Liama tolik stojíš, tak si ho klidně nech." Nepatrně se zamračila. "Co ti udělal, že se chováš jako naprostá kráva?!" Povytáhla jsem obočí. "Netušila jsem, že to v tobě je. Čekala jsem hodnou holčičku." Zatnula zuby, ale od svého požadavku neustoupila. "Co mi udělal? Takže, kde začít?"  

"Zayn." Zopakovala Sophie šokovaně. Jen jsem přikývla a čekala, co z ní vypadne. "Ten Zayn." Hlesla, pohled upřený kamsi do prázdna. Protočila jsem oči a doufala, že jsem ji svým příběhem nezpůsobila trvalou, psychickou újmu, přeci jen, občas to bylo trochu psycho. "Netušila jsem, že-že..." "Že můj život stojí za h..." Když jsem spatřila Sophiin varovný pohled, raději jsem si dokončení věty odpustila.  

"Je mi to líto." Netušila jsme, jak přesně se to stalo, ale ta holka mi začínala vadit čím dál tím míň. "Díky, ale nepotřebuju lítost, potřebuju začít od začátku a bez Liama." Zdůraznila jsem poslední slovo. "Možná časem změníš názor." Zadoufala. "A nebo taky ne." Povzdechla a zabořila se hlouběji do své sedačky, hlavu otočenou mým směrem.  

"Proč jedeš do New Yorku?" "A proč ty?" Odpověděla jsem na její otázku otázkou, což se jí moc nezamlouvalo. "Ptala jsem se první." Nakrčila nespokojeně nos. "Nevím, prostě jsem potřebovala vypadnout z LA." "A já potřebovala zase pryč z Wolverhamptonu." Zdálo se mi to, nebo jsme toho měli až příliš mnoho společného?  

 "Co si zajít na oběd?" Navrhla jsem a netušila proč? "To by bylo fajn." Souhlasila a já opět nedokázala pochopit, proč?  

Zatímco já měla svoje jediné zavazadlo odbavené během minuty, na Sophiinu hromadu tašek jsme museli čekat téměř čtvrt hodiny. Pro jednou jsem si odpustila kousavé poznámky typu, jestli sebou náhodu nepašuje třicet kilo heroinu a trpělivě vyčkávala, až se k Soph dostanou všechny její zavazadla. 

"Tohle by mělo být poslední." Hlásila, na tváři spokojený úsměv. "Že by?" Ušklíbla jsem se, přehodila si popruh své tašky přes rameno a zamířila k východu z letiště, u kterého bylo neobvykle rušno. 

"...podepíšeš se mi prosím?" "Miluju tě! Jsi nejlepší!" "Tady! Tady jsem, můžu tě obejmout?"  

Zarazila jsem se uprostřed kroku a nadzvedla si sluneční brýle se zrcadlovým efektem, abych lépe viděla. "No do prdele." Ujelo mi a schytala za to od Sophie bolestný dloubanec. "Au!" Sykla jsem a promnula si zasažené místo. "Nebuď hrubá." Napomenula mě a vzápětí vykulila oči. "Kurva..." Hlesla téměř neslyšně, ale mému sluchu to neuniklo. "Nebuď hrubá!" Napodobila jsem její hlas a oplatila ji dloubanec. V tu chvíli jsme musely vypadat jako nejlepší kamarádky i přes onu skutečnost, že jsme se znali teprve pár hodin.  

"Co teď?!" Střelila jsme po Sophii zoufalým pohledem, hledající neexistující, únikové cesty. "Předstírej palmu." Navrhla a kývla ke květináči, který přetékal svěží zelení. Ironicky jsem se zasmála a protočila oči. "A teď vážně." "Jak chceš, utíkej." Shledala jsem její návrh jako jedno z možných řešení a rozhodla se ho uskutečnit, ale bohužel už bylo pozdě.  

"Andy? Sophie?!" "Tak tohle bude trapné..." Zamumlala jsem a Sophie se pobaveně uchechtla. "Co tu děláte?" Ze všech sil jsem se snažila ignorovat onen fakt, že po boku mu stojí jeho "dokonalá" přítelkyně a nasadila lhostejný, nezaujatý výraz, přistupující tím na jeho hru jménem: DĚLEJ, JAKO ŽE SE NIC NSTALO. 

"Co tu děláte?!" Neskrýval své zděšení a já nemohla jinak, než se pobaveně ušklíbnout, jeho výraz stál opravdu za to. "Nic ve zlým, ale do toho ti nic není." Nasadila jsem kouzelný úsměv a letmo pohlédla na zarmoucenou Perrie. "Vy dvě se znáte?!" "Samozřejmě." Přikývla Sophie, zavalená svými kufry, batohy a taštičkami. "Jak?" Povzdechla jsem a znuděně pohlédla na své náramkové hodiny. "Promiň, rády bychom si povídali, ale máme nabitý program, takže jistě pochopíš, že se s vámi musíme rozloučit." Nečekala jsem na jeho odpověď a následována Sophií urychleně zamířila pryč.  

"Myslíš si, že to Liamovi řekne?" Pokrčila jsem rameny a dál se věnovala svému kuřecímu salátu. 

Seděli jsme se Soph v jedné luxusnější restauraci v centru New Yorku, kam jsme si zašli na pozdní oběd. "Jestli si to s Liamem nechceš rozházet a radši odletíš zpět do Londýna a všechno mu začneš vysvětlovat, pochopím to." Ujistila jsem ji a čekala, kdy se vrhne na svoji hromadu tašek a uteče za Liamkem, což se nestalo. Odfrkla si a pohodila hřívou hustých vlasů. "Nestojí mi za to." Neubránila jsem se úsměvu. "Žádný z nich za to nestojí." Přikývla jsem. "Promiň, ale s tím nesouhlasím. Mě za to Liam nestojí, protože jsme jen přátelé a nikdy nebudeme víc. Dřív bych pro něj udělala cokoli, ale začínám si uvědomovat, že jsem byla hloupá. Jenže tobě by za to stát měl. Andy, on tě miluje. Hluboce, upřímně a nekonečně miluje. Uděl pár chyb, ale kdo ne? Ty snad?" Zamyslela jsem se nad jejími slovy a musela uznat, že ani já rozhodně nebyla bezchybná. "Měla bys v sobě najít vůli to zkusit znovu, přijmout jeho omluvu, dát mu šanci to napravit." "Budeš mi tu o Liamovi a jeho nehynoucí lásce vyprávět celou dobu? Protože jestli jo, přesednu si k vedlejšímu stolu."  

Po zbytek oběd a dokonce ani cestou do hotelu už o Liamovu či One Directino nepadlo ani sovo, jedna nula pro mě.  

Ubytovali jsem se v hotelu a já si vydupala, že budeme mít každá pokoj v jiném patře, nic ve zlém, ale pro jeden den jsme se sblížili až-až. Přišlo mi nevhodné, nazývat Sophii kamarádkou, proto jsem zvolila raději označení: prudička Sophie, má stará (nová) známá.  

-LIAM'S POV- 

"Sophie a Andy?" Zopakoval jsem snad už po páté a Zayn opět přikývl. "Andy a Sophie, ta Sophie?" Ujistil jsem se, že všechno dobře chápu. Dočkal jsem se dalšího přikývnutí ze Zaynovi strany a začínal být čím dál tím zmatenější.  

"Takže si to shrneme, nejdřív přede mnou uteče do LA, potom si nabrkne barmana, s kterým spí, a nakonec opět uteče do New Yorku ve společnosti Sophie?! Co se to sakra děje? Copak se proti mně spikly všechny mé bejvalky?!" "To zase ne brácho, jenom dvě." Ušklíbl se Niall. "Vždyť říkám, že všechny!" Zavrčel jsem podrážděně, ignorující Niallův pobavený smích. "Navíc..." Ozval se zachmuřený Harodl. "...neutekla před tebou, ale před Zaynem." Zamračil jsem se. "Cože? Co s tím všichni máte?! Andy mi na každou druhou otázku odpověděla, zeptej se Zayna a teď už s tím začínáš i ty?" "No tak se ho zeptej!" Vykřikl Harry, zatímco Zayn ztuhl. Stočil jsem k němu svůj pohled, požadující vysvětlení.  

"Ehm...víš..." Do vysvětlování se mu moc nechce. "Tak co se stalo?!" Louis s Niallem se zdáli stejně zmatení, jako já, jen Harry měl na tváři svůj typický výraz, alá všechno vím a všechno znám. "Hlavně se nerozčiluj, prosím." Zakoulel jsem očima a zhluboka se nadechl. "Neříkej mi, kdy se nemám rozčilovat a raději mluv!" Promnul si obličej. "Já a Andy, jsme spolu něco měli."