Next Door |One Direction cz|

-part 18-

Překonala jsem se!!! za dnešek už třetí kapitola!!! Snad se bude líbit :D ráda bych ji věnovala Eli Podrazilové za předchozí úžasný komentář :) moc děkuji

Za neskutečně úžasný nápad děkuji Ádě, která ho má na svědomí a neskutečně moc mi pomáhá, když jsem v koncích :D její nápady tuhle povídku postavili na nohy, takže ještě jednou děkuju :3

Ps. Fotku naší nové postavy najdete v přílohách :3 a pozor! pokud budete slintat jako já, tak bacha na klávesnici! :D

Za celé ty dva roky se vůbec nic nezměnilo, všechno bylo přesně takové, jak jsem si to pamatovala. Pečlivě zastřižený trávník, opečovávané záhonky s keříky a květinami i ten naprosto otřesný, sádrový plameňák, zabodnutý v zemi. To byl můj domov. Místo, kde jsem se narodila a vyrůstala, místo, kde jsem se naučila jezdit na kole, kde jsem poznala své nejlepší kamarády a kde jsem se poprvé zamilovala. Nablýskaný, černý mercedes, stojící na příjezdové, oblázky vysypané cestě oznamoval, že taťka ještě neodjel do práce a vůně právě upečeného koláče mi dala vědět, že rodiče právě snídají. Náš rodinný dům stál v jedné okrajové čtvrti Oxfordu, kde se všichni sousedé dobře znali a měli mezi sebou přátelské vztahy, což bylo v mé momentální situaci bohužel na škodu. Nikdo mě nesměl poznat. Bez hnutí jsem už dobrých deset minut seděla v autě a nepřítomně hleděla na naše vchodové dveře. "Bojím se." Špitla jsem a vyhledala Limův pohled. Povzbudivě se usmál. "Není čeho, budu s tebou." Kývla jsem, nasadila si sluneční brýle a přes hlavu si přetáhla kapuci růžové mikiny, kterou jsem si vzala na spaní. Jen v bílých, huňatých ponožkách jsem vyklouzla ven z auta a opatrně cupitala k verandě. Než jsem zazvonila, ujistila jsem se, že Liam jde za mnou. Zamknul auto, podobně jako já si nasadil tmavé brýle a následoval mě. 

"Přejete si?" Otevřela nám dveře usmívající se žena ve středním věku. Měla stejně hnědé a vlnité vlasy, jako já, ale její oči mi připomínaly spíše ty Liamovi, byly stejně hluboké a upřímné, plné smutku. "Ahoj mami." Jedním pohybem jsem si stáhla kapuci a napjaté očekávala její reakci. Zalapala po dechu a do očí ji vyhrkly slzy. Bez váhání si mě přitáhla do náruče a vtáhla do domu. Když i Liam překročil práh vchodových dveří, zabouchla za námi dveře a rozplakala se naplno. "Maxi!" Zakřičela, aniž by mě pustila z obětí. "Co je Meredith? Víš jak jsem se lekl? Málem jsem si polil..." Otec se zarazil v polovině kroku a vyděšeně na nás hleděl. Hrnek z ranní kávou, bez které nemohl vyrazit do práce, mu vyklouzl z ruky a roztříštil se o dřevěnou podlahu. "To není možné." Zavrtěl odmítavě hlavou a pospíchal ke mně. Objal mě i mamku dohromady a nepokoušel se v sobě držet slzy. Byla jsem opět doma a cítila jsem se tak šťastná, jak už celé roky ne a to všechno díky Liamovi. Stál opodál, aby nerušil a s úsměvem nás pozoroval. Tolik jsem mu toho dlužila. Neměla jsem nejmenší ponětí, jak mu tohle všechno oplatím.  

"Opravdu tati, zbourali mi celou zeď!" Postěžovala jsem si. "Je to pravda pane Rose. Harry je opravdu strašný nemehlo." Potvrdil Liam s úsměvem a nadšeně se zakousl do jahodového koláče, který mu mamka naservírovala. Seděli jsme v kuchyni už přes hodinu a já za celou tu dobu nezavřela pusu. Měla jsme potřebu rodičům odvyprávět všechno, co se za ty dva roky událo. Ano, telefonovali jsme si, ale většinou jsem toho moc neřekla. Sžírala mě skutečnost, že jsem nemohla být s nimi a říci jim to do očí. "Nemůžu uvěřit, že Rose a Zoe ti tohle opravdu řekli." Nedala si pokoj mamka. Měla holky ráda a trápilo ji to, co se stalo. "Zasloužila jsem si to, utekla jsem a nechala je v tom." "Neměla jsi na výběr." Zopakoval mi Liam už po několikáté a otec souhlasně přikývl. "Mladej má pravdu. Nemůžou tě přeci takhle využívat!" Rozčiloval se. "Ale můžou, podepsala jsem smlouvu." Povzdechla jsem a napila se čaje, který přede mě mamka postavila. "Nevím, co mám teď dělat, nemůžu se přeci navždycky skrývat." Zamumlala jsem. "Na vždycky ani nemusíš zlatíčko, stačí počkat do doby, než skončí tvá smlouva." Mamka měla pravdu. "Do kdy platí?" Zpozorněl Liam. "Ještě čtrnáct měsíců." Pousmál se. "To zvládneme, počkáme a pak všem řekneš pravdu. To jak tě využívali, jak chtěli zničit kapelu a všechno ostatní. Fanoušci tě podpoří." Přikývla jsem a raději se zakousla do koláče. Když se ozval zvonek, zaskočilo mi a málem jsem se udusila, nebýt Liama, který mi pohotově podal svoji sklenici pomerančového džusu. "Kdo to v tuhle dobu může být?" Zamračila se mamka a pospíchala otevřít. Zaslechla jsem tlumený rozhovor, který zakončil až nadšený výkřik. "Andy!" Zdvihla jsem hlavu a setkala se s pohledem svého dlouholetého přítele Dylana. "O můj bože!" Po tváři se mu rozlil široký úsměv a ani ten můj na sebe nenechal dlouho čekat. Prudce jsme vstala, až jsem málem převrhla židli a vrhla se mu kolem krku. Periferním viděním jsem zahlédla mamku jak začala opět brečet a otce, jak se spokojeně usmívá. Hlavou mi proběhla myšlenka, kdybych tenkrát nebyla tak naivní a posedlá tím, stát se slavnou, nic z toho by se nestalo, mohla bych být s rodiči a s Dylanem, chodila bych na Oxford, stejně jako oba moji rodiče a měla bych poklidný život. Jenže, to bych pak nikdy nepotkala jeho... 

-LIAM'S POV- 

To co jsem cítil, když jsem viděl Andy v náruči toho sotva osmnáctiletého klučiny se jen těžko popisuje. Tiskla ho k sobě, jako by se bála, že snad zmizí a on se nadšeně smál, oči zalité slzami štěstí. To jak se na ni díval, jak ji objímal a něžně hladil po zádech bylo zničující. Na okamžik ji od sebe odtáhl a bez sebemenšího zaváhání ji políbil přímo na rty! Ne, nebyl to skutečný polibek, ale udělal to! Všechno se ve mně sevřelo při pomyšlení, že já tohle udělat nesmím. "Kdy jsi se vrátila? Proč jsi v pyžamu a kde máš tetování?" Zasypával ji hromadou otázek, na které mu začala okamžitě odpovídat, zatímco on ji stále objímal kolem pasu, skláněl se nad ní a upřeně ji hleděl do očí, hltající každé její slovo. Všechno se uvnitř mě vzedmulo. S tímhle, s odpuštěním fakanem, jsem žádnou smlouvu neměl a od něj si Andy rozhodně ukrást nenechám! Potřeboval jsem na čerství vzduch, pročistit si hlavu a vymyslet plán, jak se toho nevyzrálého děcka zbavit. Nepozorovaně jsem vyklouzl před dům a posadil se na nejspodnější schod verandy. Jako bych toho už tak neměl dost, další potíže na sebe nenechaly dlouho čekat. "No to si děláš prdel!" Procedil jsem skrz zuby, když před domem Roseových zaparkovalo Harryho Audi. Raději jsem ani nepřemýšlel nad tím, jak nás našel a s povzdechem mu šel naproti. Tohle nebude příjemný rozhovor. Problesklo mi hlavou.  

"Co si kurva myslíš, že děláš!" Vyjel na mě okamžitě, jak zabouchl dveře svého auta. "Klid Harry, já ti to vysvětlím. Ale nejdřív by sis měl poslechnout něco důležitějšího." Ušklíbl se. "Opravdu?! Jak mi vysvětlíš, že MOJÍ holce píšeš zamilovaný song a pak mi ji ještě uneseš, po druhý!" Zamračil jsem se. "Kdy to bylo poprvé?" Nechápal jsem. "Však víš, v tom obchoďáku, když nás přepadly fanynky." Pronesl Harry přátelským tónem, ale během chvíle si uvědomil že je na mě vlastně naštvaný a opět se zamračil. "Máme dohodu Liame a ty jsi ji porušil! Kurva brácho já se nechci hádat, kvůli holce!" Zavrčel. "Ale nevzdám se ji, protože je moje!" Zdůraznil poslední slovo. "Ne, to tedy není a už si to sakra uvědom! Mluvíš jako naprostý kretén a navíc tu máme něco, co si okamžitě žádá naší pozornost, protože..." "Kdo to kurva je?! Proč šahá na moji Andy?!" Vyjekl Harry pobouřeně a jeho hlas vylétl o oktávu výš. Otočil jsem se směrem, kterým hleděl a spatřil Dylana, jak opět, nebo možná ještě pořád, objímá Andy a cosi jí šeptá. "To se ti tu snažím celou dobu říct ty blbečku! Jestli hledáš konkurenci, tak támhle ji máš! A pokud se o Andy chceme i nadále přetahovat, měli bychom se zbavit nejdřív jeho!" Křikl jsem podrážděně. "Páni, to znělo, jak kdybys ho chtěl zabít a zahrabat na zahradě." Uchechtl se Harry a krapet tím uvolnil atmosféru. "Popravdě, klidně bych to udělal." Přikývl jsem a naposledy pohlédl oknem do kuchyně. Andy ani Dylan už tam nebyli.

Tak co Liam s Harrym provedou? :O