Min Yoongi, na první pohled norm-... ne, bohužel ne. Yoongi už osmým rokem trpí panickou hrůzou z cizích doteků, pohledů a přítomnosti lidí celkově. Nemá lehký život, co vám budu povídat. Jeho matka, jakožto ta, co se o něj stará a snaží se mu pomoc...
"T-to..." odmlčel jsem a trhaně vydechl, víčka jsem pořád silně tiskl k sobě a snažil se vstřebat to, co se právě stalo.
Dotek a Jimina
Slzy mi v pohodě tekly proudem a já se třepal jak napojenej na elektřinu, ruka nepříjemně pulzovala a já se to snažil nevnímat, nečekaně mi to nešlo. "Omlouvám se... moc..." ozval se zase, na to jsem nic neřekl, furt jsem v šoku. Mimo. "Mrzí mě to..." jeho tón hlasu neměl daleko k pláči, jakože nebudu kecat, ale jeho pláč je strašnej, to už mám radši ten jeho smích. Radši?! Nespokojeně jsem vydechl a pomalu a opatrně otevřel oči, stál jsem takhle už moc dlouho. Jimin seděl v křesle a díval se na mě, měl lítostný výraz ve tváři, nacož jsem pohledem padl na svou ruku. Neochotně jsem dlaň sundal z onoho místa, momentálně postiženého místa a zakoukal se tam. Nic tam nemám. Jak holka. Ruku jsem stáhl k tělu a dál se poklidně uklidňoval. "J-já..." chtěl jsem něco říct, ale stejně jako před tím, nedokázal jsem to, jen jsem si sedl zpět na židli a podíval se na Jimina, jenž mi pohled oplácel. Na očích jsem mu viděl tu lítost, mrzelo ho to. No tak ještě aby ne, skoro mě zabil.
Uplynula nějaká chvíle, seděli jsme jak debilové v místnosti plné ticha. Já už jsem se plně uklidnil, i když jsem sebou občas mírně škubl, ale to je fuk. Jimin si to vyčítal, ale nic neříkal, zacož jsem byl vcelku rád, mohl jsem přemýšlet. Takže... proč odsud prostě neodejdu? Jsem 'zraněnej', mimo to- v šoku, nechci tu být a necejtim se dobře, pocit co mi vyvolává Jimin někde v hloubi těla mě sere. Nah.
"Proč jsi sem vlastně přišel... když mě nenávidíš a ne-..." "Matka." řekl jsem hned otráveně. "Aha..." řekl zklamaně. "Furt mě nenávidíš." šeptl, jenže já to slyšel a dlouze jsem si povzdychl. Tak co teď řekneš? Poupravil jsem si čepici a rozhlédl se po místnosti, teď nevím jaký byl účel, zase jsem očima zakotvil na Jiminovi. Výdech. "Nenávist," odmlčel jsem se a nadechl se. "... moc silný slovo." dostal jsem ze sebe a trochu se zavrtěl, nacož Jimin odvrátil pohled od země a natočil ho na mě, jeho rty se zformulovaly do malého úsměvu. To je jak ticho před bouří, brzy přijde smích, bouře. Co? V hlavě jsem se pousmál. "Promiň za ten dotek." vrátil se zpět k tématu... nah. "... byl to ten nejdelší dotek v mým životě, je to divný, furt tu tvoji ruku cejtim na svý." Když jsem to dořekl a uvědomil si to, praštil jsem se do čela a zakroutil hlavou, proč jsem to bože řekl. Nechyběl tu ani jeho smích, co se začal odrážet od stěn, ach ďáble, ten smích mi chyběl. No haha. "Máš ledové ruce." řekl, když ho jeho smích opustil. Sklopil jsem hlavu a nespokojeně vydechl a kývl hlavou.
"Ale to je jedno... jsem moc rád, že jsi tu, nečekal jsem, že přijdeš." jeho tón hlasu zdobil úsměv, co se mu objevil na tváři. Nějak moc ho pozoruju. Aish.
"Původně... jsem byl naštvanej, hodně... hodně naštvanej, protože..." dál jsem nic neřekl, ne že by mi to bylo blbý, ale ten člověk co sedí přede mnou v křesle mě má rád. Cítí ke mě tu odpornou lásku. Ale já ne. A taky nikdy nebudu.
"Ale já tě mám-..." "Nech toho." sykl jsem nepříjemně. Zamračil jsem se a povzdychl si.
"Prostě, Jimine, já tě rád nemám, pochop to, nikdy jsem k nikomu nic necítil a ani nechci, je to zbytečný."
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴ POHLED JIMINA ✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
Pomalu se mi do očí hrnuly slzy, svěsil jsem hlavu a přikývl na znamení, že chápu.
Chápu tě, Min Yoongi, že mě nenávidíš.
Chápu tě, Yoongi, že mě nemáš rád. Vůbec rád.
Chápu tě, Yoongie, že mě ani rád mít nechceš.
Ale ty nechápeš, Yoongi, že tě miluju.
••••• Ahoj všichni ^^ *rozhazuje rukama* *Trefí lampičku, co má vedle sebe* *lampička spadne* *Máma vchází do pok-*
Ehm
Cenzura
Oh můj ĎÁBLE/BOŽE/YOONGI, děkuji vám moc za tolik Votes! Omf 😱😍 Je to neuvěřitelný, děkujuuu! ♥♥♥♥♥ Jste úžasní 💞 Vážím si toho ~ 👌😄😍 Skdiisxkiseiid!!! ♥♥✴♥♥
I•l•y•s•m
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
