No touch or sight |YoonMin|

↪31↩

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED JIMINA
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Sedím na své posteli,kolem mě je tma,v ruce svírám fotku Yoongiho a po tvářích mi tečou proudy slz,druhou rukou se je snažím stírat,marně. Popotáhl jsem a fotku si přitiskl k hrudi,co mám dělat? Všechno jsem to ZASE pokazil,snažím se to napravit,jenže Yoongi mi na zprávy neodpovídá,mám i pocit,že si je ani nečetl. Dává mi tak najevo,že jsem to vážně podělal.
Kéž bych mohl vrátit čas. Proč jsem řekl to zatracené slovo láska?!
Láska..on ke mě cítí maximálně tak nenávist,proč jsem byl a stále jsem tak naivní proboha?! Bože. Křečovitě jsem držel víčka u sebe a snažil se potlačit další slzy,už nemůžu,jen brečím.
Po nějaké chvilce jsem si lehnul,fotku jsem měl stále natisklou na sobě,oči zavřené a zhluboka jsem se nadechl. Všechno jsem pokazil, těch několik týdnů tvrdé práce na Yoongim,na našem 'vztahu' a na všem ,je teď k prdu,jedním slovem jsem to pohřbil hluboko pod zem.

"Tomu se říká láska"

Já jsem takový debil! Yoongi má pravdu,jsem a navždy jím zůstanu,ani se nedivím,že mě nenávidí,úplně ho chápu.

✴✴✴

"Jimine?"oslovil mě strýček opatrně,když otevřel dveře mého pokoje a následně nakoukl dovnitř.
"Hm?"zabručel jsem nezaujatě a dál sledoval onu fotku,Yoongi mi tak moc chybí!
"Nemohl jsem si..jak to říct, nevšimnout tvého chování,děje se něco?"uchechtl se nervózně.

Můj život nemá smysl,to se děje.

YOONGI byl můj smysl.

Před sebou jsem viděl ten jeho úsměv, zářivý, přenádherný, prostě dokonalý. Nic dokonalejšího neexistuje.
Ani jsem nezaznamenal,že mi po tváři stekla nová slza, zbrkle jsem ji setřel a sklopil hlavu,ehm,jak to teď vysvětlit.
"Ty pláčeš?"
"N-ne"
"Jiminie,šup,je v tom ta tvá kočanda? Nebo-.."
"Jo"přerušil jsem ho trochu ostře,ihned jsem zpanikařil a věnoval mu omluvný pohled. Strýc si dlouze povzdychl,zavřel dveře a usedl vedle mě,na tváři mu hrál malý úsměv.
"Odmítla tě?"zeptal se.
"No..skoro,řekl jsem, že.."co jsem řekl? Že mě miluje,to je kravina.
"Že..k sobě oba cítíme lásku"šeptl jsem a začal si mnout prsty. Proboha už jsem jako Yoongi. Ach Yoongie!~
"A ona to popřela"vydechl.
"Nějak tak,řekla,že mě nenávidí a utekla pryč, neodepisuje mi na zprávy,nevím co mám dělat"jakobych řekl své myšlenky, nanovo jsem se rozbrečel a to už mě kolem ramen objímal strýček, stejně to nepomohlo. Se vzlykem jsem mu zabořil hlavu do ramene a dál brečel.
"Šššš, pomůžu ti,vím,jak získat srdce dívky"zasmál se a dlaní přejel po mých zádech,ošil jsem se. Ošil jsem se jako Yoongi.
"J-jak? Vždyť mě nenávidí"odmlčel jsem se. "A já ji miluju"

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED YOONGIHO
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Den pátý.

Ležim v posteli,na obličeji mám polštář a silně doufám,že se udusim. Zatím nic moc. I v tomhle jsem k hovnu.
Vydal jsem ze sebe nespokojený zvuk a zvedl se do sedu, polštář jsem zahodil někam a hlasitě si povzdychl. Hlavou mi běhá jeden milion myšlenek, kupodivu,bohužel,se drtivá většina týká Parka Jimina. Jak já ho nenávidím.
Odfrkl jsem si a zakroutil hlavou. Proč na něj vlastně myslim? Jeho idiotský smích mi neustále zní v hlavě,jeho oči a úsměv vidím před sebou a ještě k tomu, furt cejtim jeho dotek na své ruce. Jak jsme..měli propletené prsty. Bylo to-..huh? Zase na něj..sakra už! Zamračil jsem se a následně padl zpátky do peřin,pohled jsem namířil na bílý, nudný strop a vydechl.
Jsem jak postiženej.

Kvůli němu.

On za to může.

Přetočil jsem se na jeden bok a hned na to sebou cukl a vykulil oči.
Bože/ďáble,ruku jsem natáhl k papíru,co sídlil na mým nočním stolku.
Fotku jsem si dal před obličej a s přivřenýma očima ji nějakou dobu sledoval.

NE, NECÍTÍM SE PROVINILE.

••••
Omlouvám se,tahle kapitola je trochu (hodně) slabší >\\<
Pokusím se,aby příští byla lepší,ještě jednou se omlouvám..

Jen tak..um..mám už vymyšlený konec.

Ale to je vlastně fuk TT