"Víš,Yoongi... já-.."odmlčel jsem se a sklopil hlavu k zemi, vykulil jsem oči a skousl si ret,co mám proboha říkat?! Tak trochu jsem zpanikařil, trochu hodně,stál jsem před Yoongim,co držel mou kytku a propaloval mě zamračeným pohledem,zatímco já se tady potil jako prase a snažil se ze sebe dostat aspoň jednu srozumitelnou větu.
"Přišel jsem se omluvit,neměl jsem nic takového říkat,vždyť mě..n-nenávidíš a..já tě.."zasekl jsem se. "Miluju"šeptl jsem pro sebe a vydechl,trhal jsem si ret,jak moc jsem byl nervózní,a to že mě slyšel,že ho miluju,tomu vůbec nepomáhá. Bože!
"To-.."začal Yoongi.
"Ne..,vážně promiň,já jen chci,abys věděl,že ten den,kdy jsem tě poprvé slyšel se zasmát,b-byl úžasný, zamiloval jsem si tvůj smích. Pak si se usmál,to bylo ještě krásnější,ten nejúžasnější úsměv celého světa,a pak si se mě dotkl, propletli jsme si spolu prsty,já.. já myslel,ž-že omdlím,byl to ten nejkrásnější moment v mém životě,v tu chvíli jsem byl nejšťastnější člověk ve vesmíru. A-a pak-pak...jsem to řekl. Zkazil j-jsem to jedním pitomým s-slovem,proč jsem to vlastně říkal...
L-láska..já jsem takový i-idiot,Y-Yoongi~.."a bylo to tu. Kníkl jsem, po tváři mi stekla slza a já se hned naplno rozbrečel,jsem opravdu jako holka,ale tohle jsem nezvládl.
"O-omlouvám se ti"vzlykl jsem a odstoupil dál,tvář úplně mokrou od slz jsem si zakryl dlaněmi a dal se do dalšího usedavého pláče. Teď jsem mu to všechno řekl,své pocity,jak jsem všechno vnímal a hlavně,že ho nenávratně miluju.Docela dlouho bylo ticho,to ticho přerušoval jen můj hlasitý pláč,co se netvářil,že by chtěl přestat,spíš jsem brečel čím dál tím víc.
"Hrozně.. hrozně mě to m-mrzí"fňukl jsem a chystal se odejít, protože tohle nemá smysl,už se mu neodvážím podívat do očí, stejně je ticho tak-...Celý jsem stuhl.
Vytřeštil jsem oči.
Nevydal jsem ze sebe ani hlásku.
Protože mě Yoongi objal.
Jeho hubené paže se obmotaly kolem mě,to snad není možný! Nemohl jsem ani dýchat,srdce mi bilo jak o život a já se snažil jakkoliv vstřebat to,že se právě nacházím v objetí Yoongiho.
O můj bože!
"Y-Yoongi..co to-"
"Ticho,prostě drž hubu"zašeptal hluboce,až mi po zádech přeběhl mráz,ale udělal jsem tak,jak řekl. Držel jsem hubu. Ehm. S krátkým výdechem jsem mu objetí opatrně opětoval, obmotal jsem ruce kolem jeho těla a uvolnil se,tak moc jsem se bál,že se odtáhne,ale nakonec to neudělal,i když..asi o tom přemýšlel.
Stále jsem v šoku, stojím před jeho domem,v jeho objetí! Proboha! To je tak..aaaa. Zavřel jsem oči a pomalu zabořil hlavu do jeho ramene,ani se nehnul. Nasál jsem jeho vůni,on tak úžasně voní~,a spokojeně se usmál,až teď mi dochází,že bude mít pravděpodobně mokrou mikinu od mých slz,ale to snad nevadí. Snad.
Po nějaké chvíli jsem se na něj natiskl ještě víc,a kupodivu mu to nedělalo problém! VÁŽNĚ OPRAVDU MĚ OBJÍMÁ MIN YOONGI! Připadám si jako holka,fangirl..heh.
"Já tomu nemůžu uvěřit"zakňučel jsem a rozbrečel se mu do ramene.
"Já taky ne"uchechtl se.
"Ale..co to znamená?"
"Musíš to nutně kazit,Jimine?"zavrčel a objetí ještě víc zpevnil,až jsem byl nucen popadnout dech. Nesmím to zkazit,už ne. Aish.
"N-ne,promiň,jsem..jsem jen šťastný"řekl jsem spokojeně a dál si užíval v jeho dokonalé náruči,nacož se Yoongi tiše zasmál a vydechl."T-to... to já taky"
o můj bože!
••••
xD, ach~ vážně jsem to napsala :D...???
No,tak snad se kapča líbila,nom ^ ^
(*Křičí "OMG YOONMIN IS REAL!!"*)
Jinak moc vám děkuji za 11K přečtení! To je TAK ÚŽASNÝ, DĚKUJUUUUUUU MOOOOOC!! 💞💞💞💞
ILYSM 💕💞🌈💦🌹
ČTEŠ
No touch or sight |YoonMin|
FanfictionMin Yoongi, na první pohled norm-... ne, bohužel ne. Yoongi už osmým rokem trpí panickou hrůzou z cizích doteků, pohledů a přítomnosti lidí celkově. Nemá lehký život, co vám budu povídat. Jeho matka, jakožto ta, co se o něj stará a snaží se mu pomoc...