No touch or sight |YoonMin|

↪18↩

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED JIMINA
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

"Doufám, že to šlo dobře," položil svůj starý kufr ke křeslu. "Přece jenom jsi šikovný a já v tebe věřím." dořekl to a vydechl, věnoval mi jeden pohled, poté si sundal svou vestu a sám se usadil do již zmíněného křesla. Sedl jsem si naproti na židli, kde vždy sedí Yoongie, v hlavě jsem se musel usmát, má tak úžasné jméno, zajímalo by mě, jak jsem si ho mohl tak rychle oblíbit, přirostl mi k srdci, a to hodně.
"Nebylo to úplně lehké, ale už se mnou dokáže normálně komunikovat, udržovat oční kontakt, jen doteky ještě musím nějak..." povzdychl jsem si a prohrábl si vlasy, na to strýc párkrát chápavě pokýval hlavou a začal si mnout bradu, dělá to tak vždycky. "Dopilovat." šeptl jsem na dokončení věty, ale asi mě neslyšel.
"Pro začátek dobrý, chválím, Mine, ale už to vezmu do svých rukou, máš volno." usmál se na mě přátelsky a mrknul, úsměv jsem mu oplatil, ale uvnitř jsem brečel, to znamená, že už Giho neuvidím, jelikož mě nenávidí a teď už jeho psycholog nebudu, nemá důvod se se mnou stýkat.
Achjo..

Zalezl jsem si do svého pokoje a svalil se na postel, hlavou mi kolovaly myšlenky o Yoongim, bude mi chybět, já jemu samozřejmě ne. Na tváři se mi objevil smutný výraz. Najednou mě trklo, bleskurychle jsem se zvedl a doslova spadnul na zem a po čtyřech se doplazil k tašce, odkud jsem vyndal kus papíru.
Byla to fotka, byl tam Yoongi, to je ta úžasná fotografie, zase jsem si jí přiložil k hrudi a spokojeně vydechl, aspoň takhle... budu s ním.
Nejsem normální.

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED YOONGIHO
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Do batohu jsem si hodil sluchátka, mobil, bundu a kousek jídla, přihodil jsem tam pití a všechno si to hodil na záda. Upravil jsem si čepici, seběhl schody a během chvilky už jsem seděl v autě, neuvědomil jsem si to, že až moc spěchám, normálně bych se vymluvil, že mi je špatně jo, ale... ale co? Povzdychl jsem si a svěsil hlavu.
Ale nic.

Seděl jsem jako vždycky na hromadě v podobě lavičky, připraven projít bránou pekla a setkat se tváří v tvář s Jiminem.
Zakroutil jsem hlavou nad svými myšlenkami a radši se věnoval svým odporným-... dveře se otevřely, zvedl jsem hlavu a podíval se na... jo tak počkat. Cukl jsem sebou a celej se napnul, pohled jsem zase namířil do země a znejistěl, TO NENÍ JIMIN.
"Ahoj, Min Yoongi, pojď dál." řekl ten debil, ani nevím kdo to je, nacož jsem zakroutil hlavou, plánoval jsem říct, že je to asi omyl, že o tohohle debila nemám zájem, ale nedokázal jsem to, jen jsem jak idiot seděl mlčky na hromadě čehosi a snažil se uklidnit, nebo třeba umřít, každopádně dovnitř nejdu!
"Neboj se, nekoušu, my už se přece známe, tak se prosimtě zvedni a běž si sednout." zasmál se falešně, myslím, že na mě flusnul, ale okay. Fuj.
Nejistě jsem se zvedl, špatnej dech mi zrovna dvakrát nepomáhal, došlo mi, že na mě čumí.
"N-nedívejte... se na mě." vykoktal jsem ze sebe těžce a proběhl kolem něj, hecl jsem na židli, batoh si natiskl k hrudi a zabořil do něj hlavu. Kde je sakra ten debil Jimin?  Cítil jsem jak se potím.
"Tákže začneme," vydechl ten týpek, další člověk, kterého nenávidím.
Mít tak seznam...
"Synovec říkal, že už s ním dokážeš udržovat oční kontakt, mluvit s ním a tak, jsem na vás oba hrdý, ale jak tak vidím, teď nevypadáš úplně nejlíp." řekl s výdechem, na to jsem nic neřekl. To poslední mám brát jako kompliment?
Zhluboka jsem se nadechl a zavrtěl se. Chci domů. Hned. Prosím. Pomo-..nah.

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED JIMINA
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

16:08
Yoongie<3: nenávidím tě, Parku Jimine.

••••••
Ach,tak jak začít~

Omlouvám se za nějakou dobu nevydávání,pro jednou zase nemám výmluvu,jen mám teď nějaký problémy 👌😅.

Dále se omlouvám za shiteu,oh bože ~ >\\<.
Snad se líbilo,ale tak..heh...snad..xD <3

Jinak moc děkuju za 1K votes! Moc mě to těší,vážím si toho a prostě kaifuwjrud ♥♥♥

Příští kapitolka texting,snad nevadí xP.

(Ok..jsem ofc divná 😆)

Bye<333