No touch or sight |YoonMin|

↪22↩

Chvíli bylo ticho,mě se v ten moment,co to řekl,zastavilo srdce už jen z té představy,že se mě dotýká. Fuj.
"To neuděláš"odfrkl jsem si nakonec a trochu si poposedl.
"Proč myslíš?"uchechtl se.
"Protože mi nechceš ublížit".
Jimin sklopil hlavu,já ho s malým,vážně pidi zájmem sledoval,prohrábl si vlasy a opět svůj pohled namířil na mě,na rtech mu hrál hravý úsměv. Debil.
"To sice nechci,ale co uděláš?"zvonivě se zasmál,až jsem protočil očima,jak já nenávidím jeho smích. Urovnal jsem si svou čepici a pokrčil rameny,co bych udělal.
"Tak schválně"zamumlal a hned na to se zvedl,škubl jsem sebou a propaloval ho pohledem,třeba začne hořet. Ten debil zvedl ukazováček do výši mé obludnosti a popošel pár kroků blíž,já si v hlavě opakoval,že to neudělá,ale malém jsem se posral.
"T-to neuděláš"šeptl jsem a odsunul se dál,na to nic neřekl. Takhle to vypadalo dalších pár chvil,byla to snad věčnost,Jimin svůj obtloustlý prst stále mířil na mě a můj osobní prostor se začínal cítit ohroženě,stejně jako já.
Když jsem málem spadl z gauče, neohrabaně jsem odskočil a postavil se ke stěně, skenujíc člověka přede mnou.
"Však to nic není,jen se tě dotknu"pousmál se,asi mám infarkt. Pomalu jsem se začal celý potit, totálně nevím co dělat.

Pomoc

Ďáble nebo bože~

Zakroutil jsem hlavou a úplně se natiskl na zeď za mnou,už nebylo kam utéct. Já tu umřu,nechoďte mi na pohřeb,díky předem.
Trhaně jsem vydechl a odvrátil od něj pohled.
Zabijte ho někdo.

Najednou mě trklo,ucukl jsem jeho prstu a odskočil stranou,začal jsem znovu couvat,přičemž jsem ho hlídal. Z jeho malého úsměvu se stal široký, zrychlil své kroky a následoval mě. Kretén.
"Nech toho"sykl jsem nepříjemně a taky zrychlil.
"Né"zahihňal se a dál mě svým prstem pronásledoval,chodili jsme v kruzích,ale to jsem moc nevnímal,já šel pozadu,on za mnou a tyčil svůj majestátní prst. Takhle to bohužel vypadalo pěkně dlouho,začala se mi točit hlava.

"Nech toho,říkám"procedil jsem skrz zuby a přimhouřil oči,nacož on pokroutil hlavou a natáhl se,málem se mě v ten moment dotkl,což zapříčinilo mou menší paniku a já sebou škubl tak,až jsem opustil náš menší kruh. Divím se,že tam není vyšlapaná cestička,kdo ví,jak jsme tady dlouho oxidovali.
"Copak, Yoongi,bojíš se?"zeptal se usměvavě.
"Tak co,Debile, furt tě to baví?"odsekl jsem hrubým tónem a skřížil ruce na prsou. V jeho očích jsem neviděl žádné pobouření z mého oslovení,takže jsem usoudil,že je konec.
"Ano baví,takže utíkej"ušklíbl se a následně se rozeběhl mým směrem,prst měl střelený do vzduchu.
Všechno ve mě jakoby ožilo a já sebou trhl směrem ke schodům,které jsem s menším zaváháním vyběhl,"Počkej!"zasmál s nahlas. Začal mě pohlcovat neznámý pocit,ale běžel jsem dál.
"Nikdy!"křikl jsem zpátky a zastavil se,jen na vydýchání,moje plíce jsou v důchodu.

"Mám tě!"ozval se Jimin a postavil se přede mě,svůj buřt,eh..prst,namířil na mě a vítězně se usmál.
"Teď se tě do-".."Pche"urovnal jsem si čepici a zhluboka se nadechl,bože asi umřu,nejde mi dýchat.
"Ty,nikdy"podotkl jsem a zase se rozběhl, tentokrát do ložnice, utíkal jsem jak smyslu zbavený.
"Yoongi,počkej!"smál se.
Nikdy. Zase.
V duchu jsem se musel usmát,co to je teď za pocit? Proboha,už mám dva pocity a to jen kvůli Jimi-..nějak jsem nedával pozor a do něčeho narazil. Svalil jsem se na zem a ono se to svalilo na mě. Všude se rozlehl smích.

Počkat.

To není Jiminův smích,

ale můj smích..

••••
Nevím wae,ale za tuhle kapitolu mám chuť umřít. Proboha to je takový shit maan 😐😌~

Jinak-moc vám děkuju za tolik Votes!
Je to neuvěřitelný,prostě iacuiscud(moje vyjádřovací skills plné radosti)akciykdj. 💓

Moc vám děkuju,vážím si toho 🇨🇳🐼

ILYSM 💓