No touch or sight |YoonMin|

↪34↩

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED YOONGIHO
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

"Um..dáš si vodu,čaj nebo co chceš?"zeptal jsem se otráveně Jimina,co seděl s širokým úsměvem na gauči. Furt nemůžu uvěřit a jsem poněkud mimo z toho,co se před chvílí stalo. Já se ho DOTKL. Ještě hůř,já ho OBJAL. Nevim,co se se mnou děje,ale není to dobrý,mělo by to co nejdřív přestat,než to zajde někam,kam nemá.
Hm. Zakroutil jsem hlavou a opřel se o linku,mračil jsem se. Mám takovej pocit, že jsem celej týden přemýšlel nad tím,jak se mu vyhnout, zapomenout na něj a prostě všechno NEJimin. To jsem takovej blb,že mi to nevychází?
"Yoongi"
"Hm?"
"Vodu, prosím"zasmál se svým příšerným smíchem a prohrábl si svoje vlasy,nad čímž jsem protočil očima a do jedné ze sklenic jsem napustil ten hnus z kohoutku.
Donesl jsem mu to a sedl si o pár metrů dál, cejtim se divně.
"Děkuju"šeptl a věnoval mi jeden ze svých odpudivých úsměvů. Pche. Člověk se ho dotkne a on už je jak..jak..jak co?
Nah,to je fuk. Plácl jsem se do čela a nespokojeně vydechl. Musí odsaď pryč,hned.
"Tohle je nejlepší den mého života"řekl zasněně a na tváři se mu objevil škleb. "Seš úžasnej".
A ty debil. A já debil. Proč jsem ho sakra objal,proč jsem ho nenechal odejít? Vždyť mi na něm VŮBEC nezáleží,jeho pocity,eh,jsou mi u hýždí, prostě ho nemám rád a taky nikdy nebudu. To,co jsem před tím udělal a řekl,byla kravina a už to nikdy neudělám. Nikdy.
"Hele,Jimine,já-..".."Nic neříkej,asi už půjdu"máchl rukou a zvedl se,vzal si mobil, zastrčil ho do kalhot a dal se k odchodu. Jen jsem se na něj nechápavě díval,opravdu odchází?

KONEČNĚ.

S malým úsměvem jsem se zvedl a následoval ho ke dveřím,tohle je plán 'bé',po tomhle mě už nikdy neuvidí. Jo.
Jimin se zastavil v předsíni a otočil se na mě, povzdychl si a roztáhl ruce na znamení-NE. Už ne. Prosím,pomo-.. to zas ne,ale tohle neudělám. Skousl jsem si ret a sklopil hlavu k zemi,byl jsem ticho.
"Oh,promiň,asi jsem moc rychlej,co?"uchechtl se a sáhl po svých botách.
"Hm"
"Promiň,jsem jen šťastnej,je to neuvěřitelný"zahihňal se a trochu si poupravil rukávy, na rtech mu stále hrál ten široký úsměv,co tak moc nenávidím.
Nah,dneska se to všechno zkazilo.
"Yoongie?"hlesl.
"No?"
"Proč si to... vlastně udělal?"zvážnil, natočil hlavu lehce do strany a propaloval mě svým divným pohledem. Zakroutil jsem hlavou, jakože... asi by nebyl dvakrát nadšenej, kdybych mu řekl,že mi ho bylo jenom lí-NE NEBYLO MI HO LÍTO.

"Nech to být, prostě se to stalo, a... nic to neznamenalo, dobře?"řekl jsem nervózně, přičemž jsem se poškrábal na krku.
"Nic to nez-... um, dobře, tak ahoj, Yoongi"zazmatkoval a hned na to vylítl z mých dveří, na nic jsem nečekal, ty dveře jsem zavřel a následně se dotáhl až do kuchyně, kde jsem padl na židli a vydechl. Proč mám pocit,že jsem to 'nic to neznamenalo' neměl říkat? Hm, to je fuk.
Každopádně příští týden, žádný objímání,doteky a... má cenu tam vůbec chodit?

Jo tak počkat.

JO TAK POČKAT

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED JIMINA
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

"Tak co, Mine, jak ta tvá kočanda, co?"zasmál se Strýček a poplácal mě po zádech svou velkou rukou. Jenom jsem se pousmál.
"Šlo to".
"Prosimtě, povídej, přeháněj!"pobídl mě a sám si sedl do svého starého křesla, jen jsem si povzdychl a usedl k němu na zem.
"No víš,když jsem tak přišel,tak jsem asi deset minut stál před dveřmi a přemýšlel,jestli to mám udělat, heh,"odmlčel jsem se a zasmál se. No co,bylo to vtipný.
"Tak jsem nakonec zazvonil a čekal,až přijde. A představ si, díval se na mě s otevřenou pusou, ale kytku si vzal, potom jsem se mu omluvil a chystal se odejít,ale on mě objal! Bylo to dokonalý! Takže mi odpustil a dokonce mi řekl,že je šťastný ~"zasnil jsem se a spokojeně vydechl, usmíval jsem se jak sluníčko,při té vzpomínce. No, úsměv mi ale zmizel v ten moment,co mi došlo,co jsem právě řekl.

Teď jsem to všechno podělal.

Zase.

Sakra!

•••••
Nah,tohle je vážně shit xD,pardon.

Jinak moc děkuji,za 12K přečtení 💞💞💞💞💦
Jste úžasní! Omgggg *umírá*  TENK UU!