No touch or sight |YoonMin|

↪25↩

Po dlouhé době stojím před tím odporným barákem, překvapivě se tady nic nezměnilo,furt to tu je stejně hnusný. S povzdychem se rozejdu ke dveřím,položim ruku na kliku a s váháním otevřu debilní dveře,taky je nemám rád. Po chvíli usednu na hromadu připomínající lavičku a poupravim si čepici,nemůžu uvěřit,že jsem zase tu.
Najednou se otevřou dveře,až sebou leknutím cuknu a sletim z lavičky,díky bohu málem.
"Ahoj,Gie~"zahihňal se debil a pokynul mi,abych šel dovnitř. Teď ještě můžu utéct. Neochotně se zvednu a zapadnu dovnitř,padnu na svou židli,batoh hodím vedle sebe a čekám,až ta 'nádhera' přijde.
"Nevadí,když to dnes bude trochu delší?"zeptá se a i s tím si sedne do křesla. Měl jsem utéct.
Skousnu si ret,já tady mám jako sedět dýl,jo?
Že jsem sem vůbec lezl..
Zakroutil jsem hlavou,lepší než mluvit. Jimin se usměje a kývne,z tašky,co leží v prachu vedle něj, vytáhne složku a přitom se divně usmívá.
Divně. Vážně divně.
"Máš ještě tu fotku,kde jsem já? Jak si se naučil oční kontakt"prohodí, přičemž listuje složkou. V ten moment vykulim oči,před očima mi proběhne chvíle,kdy jsem ji roztrhal,zmačkal a všechno možný. Sakra.
Eh..co mám říct? Klid,fotka.. je jakože v pořádku.
"Mám"šeptnu a začnu si mnout prsty,musim tu fotku najít. Jimin se uchechne,vytáhne ze složky papír a složku zastrčí zpět do tašky. Chci domů. "Napadlo mě,"odmlčel se a vstal, nepatrně jsem sebou škubl. "Že bych ti dal další fotku,kde budu já a moje ruka,"teď to vyznělo sakra divně. Ďáble na co myslim. Nah. "Třeba,sice nevím jak,se naučíš snášet doteky,věřím,že to zvládneš,Yoongie"věnuje mi zářivý úsměv a předá mi fotku, kterou rychle převezmu a šoupnu ji do batohu. Skvělý, další debilní fotka,co víc si přát. -jít domů,hm.

"Můžu se zeptat na nějaké otázky?"optá se MILE,tak teď nesnáším i jeho úsměv. S otrávením kývnu.
"Tak jo,byl si někdy do někoho zamilovaný"?
"Kam tím jako míříš"zamračil jsem se.
"Yoongie~"
"Né nebyl,nevěřím na..eh..lásku"zakroutil jsem hlavou a poposedl si.
"Jo..aha"povzdychl si,"důvěřuješ mi?".
"Co?"
"Věříš mi?"usměje se. Pokrčim rameny,nevěřím nikomu. Stáhl jsem si rukávy až k prstům a nervózně vydechl.
"Dovolil bys mi zavázat ti oči,když ti slíbim,že se tě pak nedotknu?"zeptal se vážně,přičemž mě propaloval pohledem.
"Hmm"neměl jsem se k odpovědi a tak jsem jen koukal jak debil před sebe. Chtíč jít domů se stále zvyšoval. To je fuk.
"Dobře"usmál se a vstal,došel ke stolu, odkud vytáhl ten šátek,co měl před několika týdny na sobě,nah to bylo strašný,vlastně ani nevím,jaký účel to tehdy mělo,ale ok. Jimin se ke mě přiblížil a postavil se přede mě,v ruce svíral látku a netrpělivě klepal nohou. Domů,hned.
"Co teď?"zabručel jsem a odsunul se, nenápadně.
"No..hlavně se neboj, dobře?"naklonil hlavu na stranu a na rtech se mu objevil malý,ale furt příšerný úsměv. Zase kývnu.
Jimin se ke mě nahl,já nevěděl co mám sledovat,moje oči kmitaly z jeho očí na jeho rty,protože jsem čekal,že něco řekne,bože,musím se uklidnit. Hlavou mi běhal snad tisíc myšlenek,srdce mi bušilo jak o život,byl jsem nervózní a ztěžka jsem dýchal. Bože. Ďáble,ať je konec. Prosím. ~
Byl taky nervózní,mám pocit,že sleduje moje rty, vytřeštil jsem oči a s židlí se odsunul. Né. NE.
"T-to je na hlavu"sykl jsem. Sklopil jsem pohled k zemi a nadechl se.
"Říkal jsem ti,že ti přece neubližím, musíš mi věřit"zaúpěl a usedl do svého křesla,šátek hodil na zem.
"Zpanikařil jsem"
"Výmluva"
"Díval ses mi na rty, úchyle"
"Co prosím?"vyprskl a nasadil překvapený výraz.
"Výmluva to není, zpanikařil jsem".
"Ty sis snad myslel,že ti chci dát pusu?"zasmál se svým příšerným smíchem,co si zase našel místo v mé hlavě a plácl se do stehna. Sakra.
Zase jsem sklopil hlavu,zalil mě onen divný pocit, teď byl ještě horší a já cítil,jak se mi něco hrne do tváří.

JO TAK POČKAT..!

"Yoongi,ty se červenáš!"

Sakra.

"T-to.."

••••
Ach,zase otravuju,I know :'3
Děkuju vám moc za tolik přečtení a votes!
Jste úžasní 🌈,vážně moc děkuji! Moc si toho vážím ^^,ILYSM 💕