Min Yoongi, na první pohled norm-... ne, bohužel ne. Yoongi už osmým rokem trpí panickou hrůzou z cizích doteků, pohledů a přítomnosti lidí celkově. Nemá lehký život, co vám budu povídat. Jeho matka, jakožto ta, co se o něj stará a snaží se mu pomoc...
Nechal jsem pusu otevřenou, kupodivu z ní nic nevyšlo a já jak debil zíral na osobu ve dveřích. Na Jimina. Když mi došlo, že to není má matka, skousl jsem si ret a překulil se do sedu, peřinu jsem odkopl a rychle si natáhl čepici, neměl by mě vidět bez ní, vlastně to je fuk. Povzdychl jsem si a zase se na něj podíval, taky mě sledoval, na jeho tváři hrál ten blbej úsměv, nad čímž jsem jen pokroutil hlavou. "Co tady chceš?"prskl jsem nepříjemně. "Taky tě rád vidím, Yoongie"uchechtl se. "Taky?" "Proč seš tak nepříjemný? Děje se něco?"úsměv mu vystřídal starostlivý výraz, jen jsem protočil očima. "Takovej jsem furt, a ještě k tomu je tma, já... když to řeknu takhle, funguju na světlo, když je tma, chci spát"dostal jsem ze sebe rychle a věnoval mu krátký pohled. Bože, co jsem to právě řekl. Nah. "No tak já rozsvít-...".."Ne!"přerušil jsem ho a vstal. "Sedni si a na nic nesahej, jasný?" "Um,.. dobře, promiň, Yoongi"šeptl a sklopil hlavu k zemi, s výdechem se rozešel mým směrem, a sedl si na- "JIMINE!"
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴ POHLED JIMINA ✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
S vykulenýma očima jsem se z jeho postele přemístil na jeho židli, se sklopenou hlavou jsem si nervózně mnul prsty a snažil se nevnímat tuhle atmosféru. Proč to vždycky pokazim?! Jsem k ničemu~ Docela dlouho bylo ticho, Yoongi seděl na své posteli, mlčky a nevypadal vůbec nadšeně, samozřejmě ho chápu, neměl jsem sem vůbec chodit, já to strýčkovi říkal. Achjo.
"Hele, Jimine, promiň"ozval se, nacož jsem pomalu odtrhl pohled od země na něj. "Nic se neděje, já se omlouvám"pousmál jsem se. Yoongi kývl a vstal, jedním krokem se přiblížil ke mě a vydechl. "Co teď?" "Jak co teď?"zasmál jsem se a prohrábl si vlasy, můj smutný výraz ihned vystřídal široký úsměv darovaný jen a jen jemu. "Já nevim, je mi to jedno, spát nemůžu, takže..."pokrčil rameny. Začal jsem přemýšlet, podrbal jsem se na hlavě a olízl si rty, snad to nevypadalo divně.
PROBOHA.
"N-no, nechceš se jít třeba projít? Je tma, žádní lidé tam nebudou, jen já... tak by to nemělo vadit"navrhl jsem a s nadějí v očích jsem se na něj opět podíval. Yoongiho výraz nebyl úplně nadšený, chvíli to i vypadalo, že se otočí a lehne si do postele, vyhýbal se očnímu kontaktu. "Hm, tak fajn"
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴ POHLED YOONGIHO ✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
Nechápu, co právě dělám, jak jsem sakra mohl souhlasit?! Jsem vadnej, na odpis, kde je ten starej Yoongi, co Jimina tak moc nenáviděl a já nevim co? Pryč. Skvělý. Vydal jsem ze sebe nespokojený zvuk a vzal klíče, cítil jsem na sobě jeho pohled, jen jsem si povzdychl a vyšel ven z domu. Když nad tím tak přemýšlím, jak dlouho jsem nebyl venku? Jakože vážně venku, třeba pět metrů od domu. Heh. Dlouho. "Nebyl to dobrej nápad"odfrkl jsem si, svým pohledem jsem propaloval své okolí. Jak já nesnáším přírodu, nah. "Ale byl, uvidíš, tak pojď"zasmál se svým příšerným smíchem a vzal mě za rukáv, táhl mě sebou pár metrů, pak zpomalil a dál jsem nevnímal. Sledoval jsem jeho ruku, co sjela z mého rukávu až k té mé ruce. Začalo mi tlouct srdce, eh.. rychleji tlouct srdce, ani jsem si nevšiml, že mám skousnutý ret. Co se to se mnou děje. Ďáble. "Hele, kočka!"vypískl Jimin, trhl jsem sebou leknutím a zase začal vnímat svět, Jimin se rozběhl k tý potvoře a pohladil to. Fuj. "Není pěkná, Yoongi?"zahihňal se a rozzářeně se na mě podíval.
Nevěděl jsem co říct.
Moje srdce tlouklo rychlostí blesku, nemám infarkt? No... to je jedno. Dech se mi zpomalil, úplně omámeně jsem se díval na Jimina, klečícího u vobludy, osvětlen lampou, na nebi hvězdy a všechno tohle působilo tak... tak kouzelně.
Pane bože, já znim jak buzerant.
"Yoongie~"oslovil mě sladce. "Ji-Jimine, já..." "Ano?" "Promiň, nemůžu"hlesl jsem a hned na to se rozběhl pryč, směr můj dům, běžel jsem jak o život, snažil jsem se nevnímat Jimina, a během chvilky už jsem byl doma. Sesunul jsem se po dveřích k zemi a tupě zabodl pohled do protější zdi.
Tyhle pocity...
proč vím, co to sakra znamená?!
Já Jimina.....
m-miluju.....?
NE!
•••• Shiteu :‹.....
Opravdu se omlouvám, vím, že tahle ff jde do 💩... :'(... achjo.
No, tak snad se to někomu líbilo >xD.. i když silně pochybuju :D
Děkuji moc za 16k přečtení 💕💦🍒🍌🌈
Děkuju za všechno 🌹💞
Ily~
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
