No touch or sight |YoonMin|

↪24↩

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED JIMINA
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

"Ale, strýčku,prosím,jen pár srazů,uvidíš,že udělám nějaké pokro-..".."Ach Jimine"skočil mi do náročné, evidentně úplně k prdu,řeči a upravil si košili. Povzdychl jsem si.
"Jaké pokroky máš na mysli? Myslíš,že během tří sezení ho naučíš se nebát doteků a pohledů ostatních, cizích lidí?"pozvedl jedno obočí,na tváři se mu usadil povrchní škleb. Nevím,jestli povrchní,ale mě tak přijde.
"Nemluv o něm jako o psovi,chci mu jen pomoct"řekl jsem tiše a sklopil hlavu k zemi,vím,že tohle nemá smysl,můj strýček je můj strýček.  Achjo.
Ale ne,já se jen tak nevzdám! Pročesal jsem si svými prsty vlasy a zase se podíval na strýce.
"Jedno sezení"
"Jimine.."
"Prosím,je to důležité,hodně to pro mě... znamená".
V duchu jsem se profackoval,co jsem to teď řekl? Co když mu dojde..ne to ne. Trochu jsem zpanikařil a uhl pohledem.
"Takže jen jedno?"ujistil se s otráveným výrazem.
"No..,kdybych udělal nějaký velký pokrok, můžu ho mít pořád?"pousmál jsem se s nadějí v očích a natočil hlavu na stranu,prosím, strýčku,hatíš mi plány.
"To se ti sice nepovede,ale dobrá,jedno sezení"vydechl a zakroutil hlavou,nacož jsem se vítězně usmál a bleskurychle se zvedl,o můj bože,jsem tak šťastný! Zase uvidím Yoongieho,aah.
V pokoji jsem padl do peřin a zasněně se zadíval do stropu.

Zase ho uvidím~

Min Yoongiho~

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED YOONGIHO
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Z mého spánku mě vyrušil zvonek,co se rozezněl celým domem,mě přímo do uší. Ihned jsem zavrčel, převalil se na druhý bok a hlavu si zacpal pod polštář, zajímalo by mě, jaký debil stojí před dveřmi. Bože. Idiot.
Když se zvonek ozval asi po stý,matika mi nikdy nešla, nasupeně jsem se zvedl a kráčel ke dveřím s plánem,že onoho člověka zabiju,něčím,a nějak ho někde něčím zakopu bez toho,abych se ho dotkl.
Prostě dokonalej plán na vraždu. Zakroutil jsem hlavou a poupravil si čepici,moje ruka padla na kliku a já se zamračeným výrazem otevřel dveře.

Brada mi padla až na hruď,celej jsem se napnul a nechápavě zíral na osobu přede mnou.

Jimina.

"Ahoj,Yoongie"usmál se široce a trochu si povyskočil,teď váhám mezi tím, jestli je normální nebo ne,ne není. Kývl jsem na pozdrav a automaticky odstoupil,aby mohl projít.
Měl jsem mu zavřít přímo před nosem.
Furt nechápu,co tady dělá,nechtěl jsem ho vidět,slyšet, prostě nic.
Park Jimin a křížek. Jo.
A teď prochází kolem mě, opravdu mi to vychází.
Dlouze vydechnu a jdu za ním,sice nerad,ale jdu.
Chci spát.
Nezvanej host se s debilním úsměvem usadí na židli u stolu a věnuje mi dlouhý pohled,co jsem mu oplatil. Nah.
"Co tu chceš?"zabručím a opřu se o stěnu,propaluju ho pohledem a vymýšlím,jak ho dostat pryč z domu. Neúspěšně.
"Napadlo mě se stavit,vím,že to minule nebylo úplně super,promiň mi to,ale dnešek by to mohl spravit"zahihňal se,bože jeho smích,zas ho mám v hlavě,sakra už.
Chvíli je ticho.
"Nechápu"odfrknu si po nějaké době a zabodnu pohled do země.
"Co?"
"Tebe"protočim očima.
"Nechápu tě,proč sem lezeš,proč se o mě staráš a snažíš se mi pomoct, nechápu-.."
"Protože tě mám rád"
"..-proč mě máš rád"řeknu tiše a shrnu si rukávy až ke konečkům prstů,nervózně vydechnu.
"Vím,že ti pomůžu,dokážu to,my oba"zářivě se usměje a vstane,já ho v ten moment vůbec nevnímám,proč je takovej optimista proboha?
"Yoongi?"pípne,čímž mě vyruší z tranzu,cuknu sebou.
"Hm?"
"Příští týden máme sraz, přijdeš,že jo?"zeptá se MILE a popojde pár kroků ke mě. Eh.
"Asi"
"Asi?"
"Určitě..."

Při pohledu do jeho očí mě znova přepadne ten pocit, nervózně polknu a zakroutim hlavou,musím se vzpamatovat..

Furt ho nenávidím.

•••••
U...M...
Omlouvám se za menší neaktivitu,ale mám nějaký problémy xD~

Jinak opět děkuju,jste úžasní 💞 a prostě kaididskdidj ^•^ 💓

Uhumph,měla bych pro vás,(pro ty,co tento shiteu čtou),otázku.

JAKÝ MÁTE NÁZOR NA TUTO KNIHU?

Já jenom.. s touhle ff nejsem moc spokojená a bojím se, že to je úplně dokonale příšerný (T^T)

Byla bych moc ráda,kdybyste svůj názor vyjádřili do komentářů

- samozřejmě to není povinný ^^🌈💓

Děkuju moc 💓💓💓
ILYSM 🌈