✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED YOONGIHO
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴Ten debil v tu chvíli, co jsem to řekl, zčervenal a sklopil pohled, nacož jsem nevěřícně zakroutil hlavou a fotku si ještě líp prohlídl, vážně tam je srdce, zamračil jsem se a fotku zase přeložil na půlku, ale z rukou jsem ji nedával.
"Takže jo." sykl jsem znechuceně, přičemž jsem ho propaloval pohledem.
Jimin kývl a celý se zavrtěl, pomalu zvednul hlavu a věnoval mi omluvný pohled, jenže jeho tváře, co snad přímo zářily červenou, naznačovaly to, čeho jsem se bál. Sakra. Stáhl jsem si rukávy až k prstům a vstal, hodil jsem si batoh na záda a povzdychl si.
"Láska neexistuje." odfrkl jsem si, nacož se v jeho očích objevily jiskřičky.
"Ale-"
"Ne." přerušil jsem ho a otočil se k němu zády. Zakroutil jsem znovu hlavou a zaměřil jsem se na fotku, zase jsem se na ní podíval a následně ji zmuchlal do koule a tu hodil někam ke skříni.
"Teď si to zkazil, Jimine." řekl jsem na závěr a poté se rychlejšími kroky vydal pryč z téhle příšernosti, kam se už nikdy nevrátím. NIKDY.Padl jsem do své postele a úlevně vydechl, páč už to mám za sebou, sundal jsem si čepici a hodil ji na stůl, kde už se opět tvořila hromada všeho možnýho, ale to fuk. Díval jsem se na strop a začal přemýšlet. Srdce. Bože.
Takže to jako znamená, že mě má... rád? Ale láska neexistuje. Je to tak odporný slovo.
"Fuj." usoudil jsem nakonec a sedl si, na mé tváři už nebylo nic jiného, než jen znechucení a... nah.
Prohrábl jsem si vlasy a opatrně se zvedl, dobelhal jsem se k nočnímu stolku, kde byla vystavena jeho fotka, proč ji tu vůbec mám? Proč jsem s ní usínal a díval se na ni jak debil? S výdechem jsem ji vzal do svých odporných rukou a naposledy se na ni podíval. S nádechem a divným pocitem jsem fotku roztrhl na dvě půlky, ty jsem zmuchlal do koulí a obě je pak hodil na stůl, kde je konec všem papírům.Chvíli jsem jen tak stál na místě a rozmýšlel si svůj čin, dnes jsem zničil dvě fotky, jsem na sebe hrdý.
Ale ta hrdost nebyla jako dřív, cejtil jsem se divně, udělal jsem snad něco špatně? Asi. Proč mám pocit, že v tom je zase... Park Jimin.
Ulehl jsem na postel a zavřel oči, není mi dobře, olízl jsem si suché rty a svraštil obočí, nenávidím Jimina. Jeho smích, jeho úsměv, jeho oči, hlas... celýho ho nenávidím. Jo.
Po chvíli jsem usnul.✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED JIMINA
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴Seděl jsem na zemi, zády jsem se opíral o zeď a v rukou svíral zmačkanou fotku Yoongiho. Popotáhl jsem a rozklepaným prstem přejel po jeho tváři, sice to je jen kus papíru, ale pousmál jsem se. Nechápu, proč nevěří v lásku, jak by nemohla existovat? "Láska neexistuje." úsměv mi z tváře zmizel rychle a nahradil ho zase ten smutný výraz a slzy, co mi stekly po tváři, mám Yoongiho rád... co mám dělat? Nenávidí mě, po dnešku snad ještě víc, ne snad... určitě. Teď už ví, že k němu něco cítím, takže jsem v... achjo.
Fotku jsem si natiskl na hruď a zavřel oči, z nichž mi ihned vyteklo několik slz. "Yoongi." vzlykl jsem tiše a hned na to se rozbrečel. Bože, jsem jako holka, nešťastná holka, furt jen brečím a nic jiného. Nic jiného vlastně ani neumím.Ani jsem si nevšiml, že se stmívá a začíná mě obklopovat chlad a hlavně tma, skoro jsem usnul. Uslzenýma očima jsem se podíval na hodiny, už je skoro osm, jsem tu pěkně dlouho. Pomalu jsem se zvedl, setřel slzy rukávem a rozešel se ke stolu, kde ležel můj mobil a klíče.
Jo tak počkat...
Mé rty se zformulovaly do malého úsměvu a já fotku položil na židli, uchopil jsem mobil a začal psát...••••
Nahhh, s tímhle nejsem spokojená omg help 😣Prosím vás, že to není tak strašný XD~ omgg
♥Jinak děkuju za všechno ^^ Votes, komenty a že si to vůbec čtete, děkuju moc a ILYSM ! ♥✴♥✴♥✴♥
ČTEŠ
No touch or sight |YoonMin|
FanfictionMin Yoongi, na první pohled norm-... ne, bohužel ne. Yoongi už osmým rokem trpí panickou hrůzou z cizích doteků, pohledů a přítomnosti lidí celkově. Nemá lehký život, co vám budu povídat. Jeho matka, jakožto ta, co se o něj stará a snaží se mu pomoc...