No touch or sight |YoonMin|

↪40↩

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED JIMINA
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Všechno jsem to pokazil, Yoongi mě určitě zase nenávidí! Pane bože, proč jsem takový idiot?
Seděl jsem v ordinaci, jak tomu říká strýček, ve svém křesle, kolena u brady a dělal jsem to, co umím nejlépe.

Brečel jsem.

Jenže tak to je vždycky, všechno je úžasný, zdá se to být jak ve snu, Yoongie je šťastný, směje se, a pak to já úspěšně zkazím. Kdo ví, co teď dělá Yoongi, určitě říká, jaký jsem super debil, že mě nenávidí a-... Dost.
Tohle nikam nevede. Setřel jsem si rukávem slzy a nahlas popotáhl, zvedl jsem svůj uslzený pohled před sebe a rozhlédl se, připomíná mi to naše sezení, Yoongi přede mnou na židli, hlavu svěšenou, mne si prsty a nekomunikuje, pokud jo, tak jen málo.
Nad tou představou jsem se pousmál, nemůžu uvěřit spoustě věcem, dokázal jsem ho vlastně 'vyléčit', zamiloval jsem se do něj a... zas to zkazil a ublížil mu. Bože.
Najednou mě trklo, rychle jsem se zvedl, odskočil ke stolu a otevřel první šuplík, kde se válel šátek a fotka. Fotka Yoongiho. S malým úsměvem, i když mi stále tekly slzy, jsem si ji vzal a vrátil se zpět na křeslo.
Vzlykl jsem a papír si natiskl na hruď, ach Yoongie~

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED YOONGIHO
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Nevim jak dlouho tady sedim, ale to je vlastně fuk, moje hlava každou chvílí exploduje, já jsem vážně dal pusu Jiminovi? Nebo spíš on mě... bože.
Zakroutil jsem hlavou a pomalu se zvedl, nebudu kecat, dalo mi to práci, oprášil jsem si pozadí a s dlouhým povzdychem jsem zvedl křeslo, na který jsem si pak sedl.
Proč vlastně utekl? Neměl jsem náhodou utýct já? Je to logický.
Uchechtl jsem se, urovnal si čepici a zavřel oči, stejně nechápu, jak můžu být tak v klidu. Co to teď vlastně znamená?
Co moje poci-...KONEC PŘEMÝŠLENÍ.

✴✴✴

"Zlatíčko, vstávej"ozvalo se, nacož jsem zabručel.
"Yoongi, jsou skoro čtyři odpoledne"zasmála se matka, to už jsem, sice nerad, otevřel oči a zamračil se na ni.
Moment cože?!
"Čtyři?"
"Ano, kde je Jimin?"
"Já... Nevim, proč se ptáš"?
"No, pan Kim říkal, že doma není a neodepis-..."..."Hodíš mě někam, prosim?"

Nastal zase ten moment. Já, Min Yoongi jsem se ocitl v tváří v tvář těm vážně odporným dveřím a povzdychl si, hm, připomíná mi to starý časy. Pokroutil jsem hlavou a otevřel dveře, naskytl se mi po dlouhé době pohled na chodbu a hromadu v podobě lavičky, nebo ji aspoň připomínala. Heh.
Prošel jsem kolem ní a zastavil se před hnusnými dveřmi, které jsem hned otevřel, zas tolik času nemám.
Vstoupil jsem a potichu zavřel, pomalými kroky jsem prošel kolem obrazů a nakonec se zastavil a podíval se před sebe.
Musel jsem se usmát.
V křesle sedoležel, něco mezi tím, Jimin, na hrudi měl natisklou mou fotku a spal. Zase spal, což mi připomíná tu chvíli, kdy jsem tady byl a on mě ze spaní chytl za ruku. Ach, ty časy. Ušklíbl jsem se a ladně se donesl k židli, tedy teď mojí židli a usedl na ni. Prohlížel jsem si ho. Bylo vidět, že brečel, zacož pravděpodobně můžu já, ale to je jedno. Se židlí jsem se k němu trochu přišoupl a pousmál se, ani nevim proč.
Nahl jsem se k němu a opatrně mu vzal tu fotku, která byla momentálně zmačkaná a všechno možný, no, zažila si toho dost. Papír jsem položil na stůl a zase se vrátil k němu, furt spal. Ostatně to já až do teď taky, spánek je super.
Když tady tak sedim, před spícím Jiminem, v hlavě mi kolují myšlenky o něm a o té puse, něco mi dochází.

Ten pocit, jak říkal Jimin, šimrání v břiše, to všechno znamená jen jednu jedinou věc, teď to i dává smysl...

Já Jimina....

... miluju.

•••
^^ sama se divím, že jsem něco napsala, i když to je totální shit, za nic to nestojí ale... No xD, došla mi slova.

Mimochodem moc MoC vám děkuju za 20K přečtení! 💞🌈💞🍒🌈🍒

Jste boží, ily ♥🍒♥

A.... bye u další kapitoly~ ✨💞