No touch or sight |YoonMin|

↪35↩

Smrt v mých očích jsem natočil na strýčka, který zaraženě seděl v křesle a hleděl na mě. Moje srdce bilo jak o život, právě jsem mu omylem řekl, že jsem gay! Na tváři se mi objevil nervózní výraz, skousl jsem si ret a sklopil hlavu k zemi. Nevěděl jsem co říct, teď jsem strýčka určitě zklamal, proboha jsem hrozný synovec!
"Strýčku, já-.."přerušil mě hlasitý smích, cukl jsem sebou a zase se podíval na svého strýce, co se jen stěží držel na křesle, měl úplně rudý obličej, z očí mu tekly slzy a celý obývák teď smáčel svými slinami od smíchu. Počkat co?
Nechápavě jsem se na něj díval, jakože čekal jsem úplně něco jiného, co mu přijde, bože, tak vtipného.
Prohrábl jsem si vlasy a opatrně vstal, stále jsem jej pozoroval a furt jsem nechápal tuhle situaci, neměl by mi třeba dát facku? Proč se směje?
"Strýčku-"
"Já jsem celou dobu říkal tvému klukovi kočanda?"zasmál se až se za břicho popadal a já začínal mít strach, aby nedostal infarkt. Moment KLUK?
"Ale to není můj kluk"řekl jsem tiše a popošlápl na místě. Ach, ta představa mě a Yoongiho, partneři... začal bych i slintat, kdyby se strýc nezvedl a nekráčel ke mě, na rtech mu hrál široký úsměv a po tvářích mu tekly slzy, musel jsem se držet, abych se nezačal smát.
Vypadá hrozně.
"Proč si mi to neřekl dřív, Mine?"zeptal se a poplácal mě po rameni svou obří dlaní.
"Já... nevěděl jsem jak,"zalhal jsem. Já na to ani nemyslel, ale dobře. Moje hlava byla poslední dobou plná jen Yoongiho, dokonalý, krásný a prostě nejlepší Min Yoongi. Ach.
"Jimine?"vytáhl mě z myšlenek strýček, trhl jsem sebou a pokýval hlavou.
"Ano?"
"A kdo to vlastně je?"
"Uhm..."

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED YOONGIHO
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Seděl jsem po dlouhé době u svého stolu a třídil tu kupu na mým stole, co proti ní moje matka má?
Vždyť to je... pěkný. Zabručel jsem a vyhodil do koše další z mnoha papírů, můj koš asi umírá, být já takhle narvanej, bum-.
S dlouhým povzdychem jsem hlavu zabořil do desky a zavřel oči. Nudím se. Chci spát. Je mi blbě. Furt nemůžu z hlavy dostat dnešní 'zážitek' a prostě pff. Vydal jsem ze sebe nespokojený zvuk v podobě zavrčení a snažil se odlepit svůj obličej od stolu. Promnul jsem si oči a víc se zapřel do židle. Proč tohle vlastně dělám. Proč nespim. S pokrčením ramen jsem se zvedl a hned na to skočil do své milované postele, čepici jsem hodil někam a zahrabal se pod peřinu a polštář. Netrvalo dlouho a já usnul. Konečně.

"Zlatíčko?"
"Zlato, vstávej"
"Myslím to vážně, už je osm, nechceš něco k jídlu?"
"Yoongi"s tím do mě něčím píchla, nacož jsem otevřel jedno oko a nějak se na ní zamračil, stála vedle mojí postele a usmívala se.
Fuj.
"Co je"
"Hádej kdo mě pozval na večeři, můžeš jít taky"usmála se a sedla si na židli, na mojí židli, nah.
"Ne, díky, nemám čas"dostal jsem ze sebe tiše a otočil se na druhý bok, pche, já a na večeři.
"Volal mi pan Kim, strýc  Jimi-..".."Večeře?"přerušil jsem ji a vylítl do sedu.
Co to sakra dělám.
"Ano, za chvíli je tady, vezme nás do restaurace, kde společně povečeříme, prý to také prospěje tvé léčbě, to snad zvládneš, ne?"optala se MILE a poupravila si... eh, to.. Fuj.
"Nejdu"
"Bude tam i Jimin"
"No a co"
"No, tak jak myslíš, vrátím se hodně pozdě, možná... nečekej na mě, dobrou, miláčku"řekla s úsměvem a následně opustila můj pokoj, chvíli jsem jen mlčky zíral na dveře, ona a ten dědek?
Fakt?
"Bude tam i Jimin"
Bože/ďáble, protočil jsem očima, pokroutil hlavou a zase spokojeně ulehl do peřin. Chvíli jsem se jen tak převaloval, zívl jsem si a býval bych usnul, ale zase cvakla klika.
"Proboha mami, co za-..."

•••
Ugm, omlouvám se vám moc za opožděnou kapitolu, ale upřímně... :'D, totálně jsem nevěděla co dál, měla jsem několik verzí, jak bude strýc reagovat, jestli je homofob nebo ne.. xD, tak není.

Sice to je shit, ale já jsem ráda, že jsem něco vůbec napsala xD 😄😶..

Mimo to, moc vám děkuji za 14K přečtení!
Jste úžasní!
ILYSM 🍒🌈💞🌹🌌

Doufám, že se kapča aspoň trochu líbila a já vás nějak MEGA HODNĚ ÚPLNĚ nezklamala. :')

Bye 💞