No touch or sight |YoonMin|

↪21↩

"Furt nechápu,proč jsi přišel"zabručel jsem a poposedl si,momentálně sedíme, bohužel oba,na gauči v dostatečné vzdálenosti,abych se necejtil blbě,ale je to k hovnu.
"Chtěl jsem tě jen vidět,nic víc"řekl s malým úsměvem a povzdychl si. Už mě viděl,může jít. Na to už jsem radši nic neříkal,jen jsem vydechl a dál se díval do blba,vážně,jestli takhle mají vypadat návštěvy,jsem rád,že nikdy nejsem jejich účastníkem. Dnešek bude asi výjimkou. Nah.
"Hm,takže na srazech nebudeš?"vypustil jsem nepřítomně.
"Ne,promiň,Yoongie,ale strýček to prý zvládne sám"zesmutněl, odtrhl jsem pohled od kytky a zadíval se na něj,on zase na mě. Tahle chvíle trvala nějakou dobu, propaloval jsem ho svýma očima a snažil se vypadat v pohodě,ale nejsem!
Opět ten divný pocit,co to sakra je? Hm?
"Není možnost nějakých soukromých hodin? K dědkovi chodit nebudu,ani za novou postel"odfrkl jsem si a pootočil hlavu jiným směrem,snad aby mě teď debilní pocit co mi způsobuje támhle ten debil přešel. Ale ne.
Furt se cejtim divně,boha co to je?
"Ovšem,že je,ale to záleží na tvý matce". Skvělý.
"Aha"kýval jsem hlavou a díval se všude možně jen ne na něj. Né že by mi jeho sledování mé obludnosti nějak vadilo,ale jsem nervózní.

Furt ho nenávidím.

"Nezahrajeme si nějakou hru?"zeptal se najednou.
"Já..ty.. hru?"nasadil jsem nechápavý výraz.
"Jo,já a ty,co tady máte?"zase ten jeho smích,opět ho mám v hlavě. Nesnáším ten smích.
"Jak moc mi chceš znepříjemnit den"procedil jsem skrz zuby tiše a nadechl se, neslyšel mě,možná škoda, možná ne.
Neochotně jsem se zvedl a urovnal si čepici,doplazil jsem se k velké skříni,která je pravděpodobně starší než dům sám,ale..to je vlastně jedno. Jsem NERVÓZNÍ,melu kraviny!
"Kdy plánuješ odejít?"zeptal jsem se během vyhrabávání her,co já vážně hrát nebudu, ať jde někam.
"To mě tak nesnášíš?"neodpověděl na otázku- smích vystřídal prapodivný tón jeho hlasu,nacož jsem si povzdychl a otočil se.

"Jo,nesnáším tě,nesnáším tvůj smích,vlasy,oči,divnej pocit co mi způsobuješ,hlas a všechno,hlavně tvoje jméno,Park Jimin."

"Co myslíš"zamumlal jsem a zase se otočil, tentokrát jsem nevnímal jeho slova,stejně by to byla nějaká kravina,a radši jsem dál vybíral hru.

Moment.

Já a hra.

Já a hra a Jimin.

Já a Jimin a hra.

Já a Jimin.

Panebože.

Odskočil jsem od skříně a s mírně mimo výrazem jsem zapadl zpět na gauč,mlčky jsem seděl,dokud se ten debil sám nezvedl a neudělal to za mě, doprovázel ho jeho smích. Jeho 'skvělý' smích.
"Hrál si někdy nějakou hru,Yoongi?"otravoval.
"Nevim"pokrčil jsem rameny a natočil hlavu k němu. Jimin stále hledal,to mě ale nezaujalo,což by asi bylo lepší,jenže moje oči skončily tam. Jeho prdel.
V duchu jsem se musel usmát,přijde mi to,nebo má velký zadek?
Yoongi?!
Zakroutil jsem hlavou a odvrátil zrak,až teď mi dochází co jsem dělal.
Já jsem čuměl Jiminovi na zadek. Co se to se mnou sakra děje?!

"Mám ji!"vykřikl,až jsem sebou cukl. Ten debil se zadkem položil krabici přede mě a s vítězným úsměvem si sedl na své místo,i když mám pocit,že je teď blíž. Hmmm.
Nenápadně jsem se posunul.
"Zahrajeme si aktivity"prohlásil.
"Vypadám snad jako aktivní člověk?".
"Um..to je přeci jedno,bude to sranda"zahihňal se a prohrábl si vlasy. Sranda . Vážně.
Povzdychl jsem si a přehodil si nohu přes nohu,pohledem zabodlý na Jiminovi. Zase.
"Nebudu hrát"zašeptal jsem a čekal.
"Budeš"
"No nebudu"
"Budeš,Yoongi"
"Si myslíš ty,já to hrát nebudu"
"Ale budeš"
"Nebudu, konečný rozhodnutí"

"Budeš hrát, Yoongie,nebo se tě dotknu"

••••
Shiteu ¢¢