No touch or sight |YoonMin|

↪17↩

Setřel jsem si pár neposedných slz a smutně vydechl. Prohrábl jsem si vlasy a už uklidněný pohled jsem namířil na Yoongiho, co seděl přede mnou a hrál si s prsty. Nechci si stěžovat, nechci si o něm ani tyhle věci myslet, ale Min Yoongi je... bezcitný.

"Změníme téma," řekl jsem bez úsměvu a trochu si v křesle poposedl, Gi kývl.
"Dokážeš se mi dívat do očí, mluvit bez problémů, ale je to jenom u mě, že?" zeptal jsem se a zahleděl se mu hluboce do očí, má tak nádherné oči. Dřív než jsem se roztekl, Yoongi zabručel "Jo." a sklopil pohled. Hm.
"Budu to dělat... takhle," uchechtl jsem se a povzdychl si.
"Proč se mých pohledů nebojíš a v pořádku se mnou mluvíš, Yoongi?"

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
POHLED YOONGIHO
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Protože jsem několik hodin v kuse čuměl na tvou fotku.

Tak to těžko, to neřeknu, nejsem debil.
"... nevim." zamumlal jsem a dál si hrál s prsty, proč to vlastně dělám? Nah.
"Nevíš... Gie spolupracuj, vím že jsi naštvaný a nechceš tu být, ale-"
"Přestaň to furt říkat, vidim ten tvůj výraz, tak to prostě neříkej, jasný?" přerušil jsem ho a zamračil se, párkrát jsme si vyměnili pohledy, Jimin pokýval hlavou a svěsil hlavu.
"Ono logicky... teď bychom měli zapracovat na dotecích, jenže to bude těžký, nechci ti znovu ublížit.." vykulil jsem oči, "... mám tě rád..." zašeptal, nacož jsem nahodil poker face a protočil očima, ach Jimine.
Proč mu už neříkám debile?
"Nechápu, jak to ke mě můžeš cítit. Jsem odporný a podle matky psychouš, co má problém." řekl jsem naštvaným tónem a ještě víc se zapřel do židle. Normálně mě tyhle rozhovory nebaví a neposlouchám, ale... tohle si poslechnu. Snad i s 'radostí'. Haha.

"Nejsi odporný, Yoongie, mám tě prostě rád, jsi... hrozně krásný a vím, že někde hluboko v tvém srdci je dobro a že nejsi takový, jak se na první pohled zdáš, je to... vzrušující. Prostě... nevím, mám rád tvoje oči, tvůj hlas... tvoje všechno. Jenže... ty mě ne, ty mě spíš úplně nesnášíš... je to tak těžký, Yoongi."

Aspoň že použil slovo nesnášíš a ne nenávidíš.
To se cení.
"No jo." povzdychl jsem si a poupravil si čepici.
"Vážně mě nemáš aspoň trochu rád?" zvedl ke mě pohled, psí oči. Nadechl jsem se a zase vydechl. Copak řekneš?
"Jimine, já nikdy neměl nikoho rád..."

Stál jsem před dveřmi, v rukou jsem svíral popruh batohu a chystal se k odchodu.
"Tak ahoj, Yoongie." hlesl smutně Jimin, nacož jsem mu věnoval dlouhý pohled a povzdychl si.
"Příští týden?" nadhodil jsem tázavým tónem.
"Příští týden se vra-... uhm... dobře." nervózně se zasmál a poškrábal se na zátylku, na to jsem váhavě pokýval hlavou a po chvilce opustil tento dům a jeho.

Parka Jimina.

Teď ani moc nechápu svoje chování, ale to je fuk. Všechno je fuk.
Když jsem došel domů a úspěšně se vyhnul matce a její otravnosti, zamkl jsem se u sebe v pokoji a s odhozením svýho batohu někam jsem skočil do postele a úlevně vydechl. Mám to za sebou.
Jo.
Stáhl jsem si z hlavy čepici a projel si prsty vlasy, roztáhl jsem nohy, zavřel oči a oddal se spánku. Vypadal jsem jako hvězdice.

"Jsi... hrozně krásný, a vím, že někde hluboko v tvém srdci je dobro..."

"Sakra."

••••
Tak to je teda shiteu xD.
Dobře dobře.. příští kapitola musí být lepší ~ omg >\\<