Flashback:
Devátá hodina se přiblížila a aréna mohla prasknout nedočkavostí. V tu chvíli se na podium vyřítil CC, za ním se hnal Jake s Jinxxem, po nich vyběhl na stage Ash a poslední si takovým ležérním tempem přišel Andy. Byli tu. Přímo přede mnou byli ti, kteří mi svou tvorbou zachránili život. Na nic jsem nečekala a dělala to, co ostatní. Skákala jsem, ječela a užívala si.
Konec flashbacku
Pohled Andyho:
Dnes večer byl náš poslední koncert v rámci tohoto turné. Všichni jsme byli už dost unavení, ale co bychom pro své fanoušky neudělali. To oni nás dostali tam, kde jsme teď, a já jim za to jsem nehorázně vděčný.
Cesta nám měla trvat přibližně hodinu, kdybychom jeli naším tourbusem, ale CC trval na tom, že se mu stýská po naší černé dodávce, a tak jsme se do ní museli naskládat. Jako obvykle jsem si sedl na sedadlo spolujezdce a čekal jsem, že se řízení ujme Jinxx. Aspoň by cesta proběhla normálně, ale co se nestalo? K volantu se nahrnul CC a já se do sedadla propadl ještě hlouběji. Tohle bude ještě hodně náročné.
„V kolik hodin tam máme být?" zeptal se CC. „Koncert začíná v devět, ale zkus tam dojet tak na pátou. Chtělo by to ještě zvukovou zkoušku. Prostě jako vždycky," zabručel jsem.
CC se na mě šibalsky usmál a šlápl na plyn. Dodávka sebou nebezpečně trhla a vyřítila se kupředu. Ash, který dosud stál, se natáhl jak dlouhý tak široký na zem a začal nadávat. „Sakra CC! Kolikrát ti mam říkat, abys nejezdil jak idiot?!" CC se zasmál a předjel žluté taxi.
Jinxx se zabořil do sedačky, přetáhl přes sebe koženou bundu a usnul. Jake se hladově natáhl po dvířkách od ledničky a nejistě se na mě podíval. „Ehm... dá si někdo něco k jídlu?" zeptal se. „Ne, jen to sežer všechno, Jakeu," uchechtl se Ash.
V pět hodin naše dodávka se skřípáním brzd zastavila před zadním vchodem arény a CC zařval: „Dokázal jsem to! Na minutu přesně!" Radoval se jako malé dítě.
Já se jen stěží vyhrabal ze sedadla a strčil do Jinxxe. „Vstávej, brácho. Jsme na místě." Jinxx otevřel oči a zvedl prostředníček. Povzdechl jsem si a vystoupil z auta. Jake se vypotácel zpoza dodávky a remcal, že se zase přejedl. Vždyť nic jiného nedělá, jenom žere. A to doslova.
Během dvou hodin jsme si stihli vše připravit, dokázali jsme udělat řádnou zvukovou zkoušku, jež proběhla dá se říct bez problémů, a na zbývající hodinu, možná hodinu a půl, jsme si zalezli do šaten. Rychle jsme se oblékli, trochu pokreslili obličeje, abychom připomněli staré dobré časy, a na mě stoupla nervozita. Přecházel jsem z jednoho rohu místnosti do druhého a broukal si pro sebe začátky písní, které dnes předvedeme.
Nadešel čas koncertu. Přemístili jsme se za podium, kde jsme slyšeli jekot fanoušků. CC na nic nečekal a vyběhl na stage. Dav v aréně začal šílet. Jake s Jinxxem se po sobě podívali, plácli si a vykročili kupředu. Následně mě Ash poplácal po zádech a zmizel na podiu stejně jako ostatní. „To dáš Andy, je to pro fanoušky," řekl jsem si pro sebe, nadechl se a vyšel na stage. Dav se rozjásal ještě více než před tím a kluci spustili Rebel Love Song.
Clary:
Nehorázně jsem si koncert užívala. Kluci byli úžasní. Na jejich tvářích jsem viděla, že to vše je jen pro nás, pro fanoušky. Milovala jsem jejich přístup, milovala jsem jejich hudbu a je samotné. Byli to moji hrdinové.
Ben vedle mě skákal jako pominutý. Společně jsme zpívali Rebel Love Song, Coffin, Nobody's Hero a spoustu dalších písní. Kolem desáté hodiny kluci vyhlásili pauzu. Potřebovali si oddechnout a já to vřele uvítala. Byla jsem zpocená a udýchaná. Musela jsem na čerstvý vzduch. Popadla jsem Bena za ruku a táhla ho k východu. U dveří do arény se vytvořila malá skupina pokuřujících fanoušků a Ben vyrazil směrem k nim.
