Ash:
Když jsem klukům ve stájích ukázal co a jak mají dělat, rozhodl jsem se, že se mrknu, kde je Andy s Clary. Někam se mi vypařili a já je nemohl najít. Spatřil jsem je hned, co jsem zabočil za roh. Seděli o sebe opření na plotu ohrady a dívali se na západ slunce, jak romantické. Byl jsem rád, že se konečně dali dohromady. Vždyť spolu vypadají tak šťastně, tak proč jim to trvalo takovou dobu? Občas druhé nechápu, ale co. Možná nejsem jediný.
„Ashi? Kde seš? Ten kůň se nechce otočit!“, zakřičel CC ze stájí. Ti dva ho nejspíš neslyšeli, protože se k sobě přitulili ještě více. Prošel jsem dveřmi a odpověděl jsem. „Tak zkus toho koně obejít, CC.“ Jake se mé radě začal smát a Jinxx? Ten se zamotal mezi dvě uzdy a nemohl se ani hnout. Co je tohle za paka? Pomohl jsem Jinxxovi přetáhnout přes hlavu první uzdu a druhá následně sama spadla na zem. „Konečně mě někdo vyprostil ze spárů zlé uzdy.“, procedil Jinxx. Jen jsem nad ním nechápavě zakroutil hlavou a rozhodl se, že půjdu znovu za Andym a Clary. Někdo jim přece musí říct, že už je čas jít domů.
Jakmile jsem se otočil na patě, srazil jsem se s Andym. „Oh, Ashi? Kam ten spěch?“, řekl pobaveně. Já si začal mnout čelo, protože narazit do takové vychrtliny není nic příjemného. „Jen jsem vám chtěl jít říct, že už bychom měli jít.“, utrousil jsem a vydal se za klukama k východu.
Domů jsme došli už za tmy. CC ihned zamířil do kuchyně pro nějaký alkohol, Jinxx šel zavolat Sammi, Andy s Clary se něčemu smáli v kuchyni, nejspíš CC-mu a já s Jakeem jsme sebou plácli na pohovku k televizi. Sice to nebylo zrovna záživné, ale když už není co dělat a člověk je po dni unavený, je to to nejlepší řešení. Vzal jsem do ruky ovladač a přepínal jsem jeden program za druhým.
Najednou se vilou rozezněl zvonek. „Já tam jdu!“, zavolal jsem a neochotně se zvedl z pohovky. Došel jsem do předsíně, otočil klíčem v zámku a otevřel dveře. Před nimi stála Juliet a usmívala se od ucha k uchu. Jakmile mě spatřila, úsměv na její tváři pohasl. „Máte přání?“, zeptal jsem se naoko mile a dělal, že ji neznám. Nechtěl jsem se s ní bavit, ale co jsem měl udělat? Kdybych jí zabouchl dveře před nosem, zvonila by tady tak dlouho, dokud by s ní někdo nepromluvil. „Chci mluvit s Andym, Ashley.“, řekla a já sebou trhl. Jak vůbec může ještě něco takového říct?! „On s tebou ale mluvit nechce.“, řekl jsem co nejvíce klidně, i když to v její přítomnosti bylo nemožné. „A jak ty to můžeš vědět? Ptal ses ho? Neptal.“ Myslel jsem, že po ní skočím a za vlasy ji dotáhnu daleko od vily, ale ještě by na mě podala trestní oznámení nebo tak něco. „Víš, jsme naladěni na stejnou vlnu, takže přesně vím, co chce a co ne. A teď laskavě opusť tento pozemek, nemáme na tebe čas.“, řekl jsem a práskl s dveřmi. Byl jsem nehorázně naštvaný. Jak si vůbec může dovolit přijít až k nám domů a chtít mluvit s Andym po tom, co udělala jemu a Clary? To nemá v sobě kousek citu? Vážně je to taková ledová mrcha, jak o ní všichni tvrdí?
Pomalu jsem procházel kuchyní zpět do obýváku, když v tom se ozval zvonek znovu. Prudce jsem se otočil a opět se srazil s Andym. „Sakra kdo tady furt otravuje?!“, zvýšil hlas. Chytil jsem ho za loket a zastavil v dalším pohybu. „Ty zůstaneš tady. Já to vyřídím, Andy, jasný?“, přikázal jsem. „Taky bych chtěl vědět, kdo nás takhle večer prudí, Ashi.“, řekl a vyprostil si ruku z mého sevření. „Andy! Jestli tam půjdeš, ublížíš Clary.“, řekl jsem, aniž bych si uvědomil, co to plácám. V tu chvíli se Andy otočil a došel ke mně. „Cože?“, zašeptal. „Je tam ten, kdo si myslím, že tam je?“, řekl nejistě. „Pokud myslíš Juliet, tak ano.“, odpověděl jsem. Andymu ztuhla tvář a já viděl, jak se mu vzteky začínají třást ruce. „Andy, uklidni se. Já to vyřídím.“, navrhl jsem, ale Andy do mě strčil, prohnal se předsíní, prudce otevřel dveře a začal křičet. Já šel ke Clary, objal ji a odvedl ke klukům do obýváku. „Co se děje, Ashi?“, zeptala se s vystrašenýma očima. „Nic, jen další otravní lidé. Andy to vyřídí, a pak za námi přijde.“
