Flashback:
A tak jsme tam stáli po tmě na silnici, déšť nás smáčel víc a víc a my se …prostě jsme se líbali.
Konec flashbacku
Clary:
Když jsme se konečně dostali z ulice do vily, byla jsem promáčená až na kost. Andy na tom nebyl o moc lépe. Těch necelých deset metrů, nebo kolik to tak mohlo ke vchodovým dveřím být, jsem Andymu drtila ruku a nechtěla ho pustit. Nevím proč, ale bála jsem se, že kdybych ho pustila, rozplynul by se mi před očima a já zjistila, že naše usmíření byl jen pouhý sen.
„Nad čím přemýšlíš?“, zeptal se Andy a otevřel mi dveře. „Ale..přemýšlela jsem nad tím, jak je to teď krásné a taky že se bojím, aby to nebyl jen sen.“, řekla jsem a smutně svěsila koutky. Andy si mě otočil čelem k sobě. „Není to sen. Jestli chceš, přesvědčím tě o tom.“, řekl a šibalsky se na mě usmál. Poté se ke mně až nebezpečně blízko naklonil a jemně mě políbil. „Už mi věříš?“, zašeptal mi na rtech. Jen jsem kývla hlavou a cítila, jak mi jeho dech způsobuje husí kůži. Začal mi běhat mráz po zádech a můj tep se neuvěřitelně zrychlil. Žilami mi proudila vařící krev a to jen proto, že mi Andy koukal přímo do očí z takové blízkosti. Co to se mnou ten kluk sakra dělá? „Znervózňuju tě?“, zasmál se. „Ne-e.“, zakoktala jsem se a Andyho úsměv se ještě více rozšířil. „Neumíš lhát, Clary.“, řekl a políbil mě na čelo.
V tu chvíli se za námi rozletěly dveře a v nich stál Ash. Jakmile nás uviděl, rozlil se mu na tváři vítězný úsměv. „Tak jste se konečně usmířili! Ani nevíte, jak jsem za to rád!“, křikl a jako na zavolanou přiběhli do předsíně i kluci. „Co se tady děje?“, zeptal se Jake a až pak se podíval na mě, jak si hovím v Andyho náruči. „Ahá! Takže jste se konečně dali dohromady?“, vykvikl šťastně CC. Jen jsem pokývala hlavou a cítila, jak se mi do tváře dere červeň. Andy si asi všiml, že jsem znervózněla, vzal mě za ruku a odtáhl mě do kuchyně. „Určitě jsi celá zmrzlá a musíš mít po dnešku hlad, nemám pravdu?“ „No, jsem zmrzlá, hladová, ale hlavně šťastná, Andy.“ Jakmile jsem to dořekla, Andy se na mě otočil a věnoval mi zářivý úsměv. „To já taky, Clary.“
Poté mi udělal hrnek ovocného čaje a ohřál mi zbytek lívanců od snídaně. Sice jsem dostala převážně černoušky, pokud se tomu tak dá říct, ale i tak jsem za ně byla vděčná. A navíc, dělal je Andy, takže co víc jsem si v tu chvíli mohla přát?
Po celkem vydatné večeři jsem šla do koupelny, abych se zahřála a vysušila si vlasy. Když jsem byla hotová, oblékla jsem se do pyžama a županu a vyrazila ke klukům do obýváku. Samozřejmě že seděli u televize a o něčem žhavě diskutovali. „Co tady řešíte, kluci?“, zeptala jsem se, ještě než jsem dosedla do křesla. „Ale, vůbec nevíme, co budeme dělat zítra a Jinxx se už teď nudí. Sammi mu odjela za rodiči a on teď neví, jak se zabavit.“, objasnil mi situaci Ash. „Hmm…třeba bych vám v tom mohla trochu pomoci.“, řekla jsem a všichni obrátili svou pozornost ke mně. Nejistě jsem sebou zavrtěla, neměla jsem totiž ráda moc velkou pozornost. „No, máte rádi koně?“, zeptala jsem se potichu a přitom pohledem provrtávala koberec pod konferenčním stolkem, černým samozřejmě. „Já ano!“, křikl Ash. Ostatní se tvářili podobně, a tak jsem pokračovala. „Já totiž zítra začínám s brigádou u koní. Ash ví, kde to je a ..Andy vlastně taky.“, řekla jsem a omluvně se na něj podívala. Přece jen jsem ho tam dá se říct opustila. Andy se na mě povzbudivě usmál a mávl na mě rukou, asi abych na to už nemyslela. „A dál?“, zeptal se nedočkavě CC. „A tak mě napadlo, jestli byste se mnou nechtěli jít. Povedu takový kroužek lukostřelby, takže byste se mohli i něco nového přiučit a ještě byste se třeba mohli projet na koních. Je tam spousta věcí, které by vás jistě bavily.“, odpověděla jsem CC-mu s nadějí v hlase. Doufala jsem, že se mnou budou souhlasit. Přece jenom by bylo o zážitky víc. „No jasně! Vždycky jsem chtěl jezdit na koni!“, křičel CC. „Ale…kdo nás to naučí? Jako o Ashovi víme, že umí jezdit na koni, ale co my ostatní?“, zeptal se Jake. „Já vás to naučím, kluci.“, pípla jsem.
