Flashback:
Sedl jsem si a vzal její ruku do dlaní. Měla tak studenou ruku a tep téměř nehmatatelný. Ash si sedl z druhé strany a pozorně mě sledoval. „Tobě na ní hodně záleží, viď?“, zašeptal. „Ano, ale není to správně.“
Konec flashbacku
Ash:
Pozoroval jsem Andyho, jak se na Clary dívá. Bylo vidět, že mu na ní velmi záleží, ale proč sakra řekl, že to není správné? Od rozchodu s Juliet uběhla už dlouhá doba, ale on si to pořád dává za chybu. Nemám tušení, proč se takhle trestá. Když najde holku, se kterou mu je dobře a na které mu velmi záleží, proč s ní nechce být? „Ty Andy, proč by to vlastně nemělo být správně?“, musel jsem se zeptat. Andy si povzdechl. „Ashi, je to složitý. Nepochopil bys to.“ „Zkus to.“, vybídl jsem ho. Andy pustil Claryinu ruku a začal si mnout spánky. „Sám nevím. Navíc je to strašně narychlo a .. Ashi, co po mně chceš?“, zamručel. Jen jsem mávl rukou a nechal to být. Pravda je, že se s Clary téměř nezná, vlastně nikdo z nás ji moc nezná. To Andy přišel s tím, aby byla s námi ve vile. My sice souhlasili, ale tak nějak jsme si mysleli, že jí chce jen pomoct. Očividně v tom byl i jiný důvod, o kterém zatím ani Andy nevěděl.
Seděli jsme v pokoji ještě další hodinu, než přišla sestra s tím, že návštěvní hodiny skončily. „Ashi, ještě bych tu chtěl být.“, hlesl Andy. „Domluvím to, Andy. Zítra sem s klukama zajedeme.“. Poplácal jsem ho po zádech a vyšel na chodbu.
Cestou jsem se zastavil na recepci a doslova uprosil sestru, aby tu Andy mohl být přes noc. Pak jsem se vydal k dodávce a odjel domů. Musíme se s klukama pořádně vyspat. Byl to náročný den.
Clary:
Tma, do které jsem v koupelně upadla, se pomalu vytratila a nahradilo ji světlo, jak jsem se snažila otevřít oči. Pravá ruka mě neuvěřitelně štípala a bolela, jako bych ji měla v jednom ohni.
Rozlepila jsem oči a opatrně se rozhlédla. Na levé straně byl noční stolek, nemocniční postel a okno. „Páni, já se dostala do nemocnice.“, řekla jsem si v duchu. Po mé pravici stála menší židle, na které seděl..Andy? Držel mě za ruku a čelem byl opřený o okraj postele. Ramena se mu lehce nadzvedávala, jak dýchal. Asi usnul. Levou rukou jsem mu chtěla upravit vlasy, které mu neposlušně trčely, ale uprostřed pohybu jsem se zasekla. Nad prsty jsem měla zapuštěnou hadičku s krví, to asi aby se mi doplnila. Bolestně jsem zavřela oči a vzpomínala, co jsem to provedla.
Po krátkém přemýšlení jsem usoudila, že bych se Andymu měla omluvit. Podívala jsem se na něj. Nechtěla jsem ho budit, protože vypadal velmi spokojeně, když spal. Spočinula jsem na něm pohledem a pozorovala ho možná půl hodiny, než se nejistě zavrtěl a napřímil se. Naše pohledy se střetly. Provrtával mě těma svýma zářivě modrýma očima a já cítila, jak se mi po těle rozlévá teplo. Bylo to zvláštní, protože tohle se mi ještě nikdy nestalo.
Chtěla jsem se mu omluvit. Nadechla jsem se, ale Andy udělal to samé, proto jsem začali mluvit současně. Zasmáli jsme se. „Mluv první.“, řekl. „Né ty.“, nedala jsem se. „Jen jsem se chtěl zeptat, jak se cítíš?“, vypadlo z něj. Zavrtěla jsem sebou. „Bolí mě ta ruka.“, hlesla jsem. S Andym to trhlo a ihned mi ruku pustil. „Promiň.“, řekl. „Ale né. Tohle bylo zrovna příjemné..“, pípla jsem a cítila, že začínám rudnout. Andy se na mě nejistě podíval, znovu mi vzal ruku do dlaní a usmál se. Musela jsem se podívat jinam, abych trochu zklidnila svůj tep. „Co to s tebou je, Clary?“, ptala jsem se sama sebe. Andy vypadal také velmi rozpačitě.
