Flashback:
Lehce mě pohladila po tváři, a poté se vydala zpět do školy.
Tentokrát jsem ji nechal jít, protože jsem věděl, že mě pořád miluje, jen bude potřebovat čas. Byl jsem si tím jistý.
konec flashbacku
Clary:
Do třídy jsem dorazila pět minut po zvonění a učitelka se na mě ihned obořila. „Jak si to představujete, mladá dámo, chodit takhle pozdě?!“, křikla a její kulaté brýle jí sjely až na špičku úzkého a drzého nosíku. „Omlouvám se, slečno Counterová.“, pípla jsem nesměle a vydala se kolem katedry na své místo. „Zpátky k tabuli!“, zakřičela za mnou a já protočila oči. Poslušně jsem si stoupla na vyhrazené místo a zahleděla se do země. „Jakou omluvu máte pro to, že jste nedorazila včas?“, pokračovala učitelka ve výslechu. „Ehm, měla jsem důležitý hovor.“, zalhala jsem a doufala, že mi to třídní spolkne. Vypadala přesvědčeně a pokynula mi, abych se šla posadit. Vyrazila jsem uličkou, když v tom mě jeden „šampon“ chytil za rukáv u bundy a posměšně si mě přeměřil. „Houby hovor, šla se s tím emařem podřezat, ale koukám, že to neudělali dobře. Pořád tady straší.“, rýpnul si a já cítila, jak se mi vzteky roztřásly ruce. Potřebovala jsem si tu zlost vybít, a tak jsem zvedla pravačku a udeřila ho do tváře. Nebyla to ani facka ani rána pěstí, spíš něco mezi tím, ale i tak to splnilo svůj účel. Bolestně sykl a mně se na tváři utvořil obrovský vítězný úsměv. Další výhružky už jsem pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven a zamířila na místo k Adel.
Dosedla jsem na židli a zjistila, že si mě podezřele prohlíží. Lehce jsem k ní pootočila hlavu a nechápavě nadzvedla obočí. To byl nejspíš signál pro to, aby vytrhla list papíru ze sešitu, napsala na něj nějakou zprávu, složila ho a hodila na mou půlku lavice. Tohle papírkování mi připomnělo první stupeň na základní škole, kdy jsme si je posílali přes celou třídu. V té době se se mnou ještě někdo bavil, ale to už je dávno, moc dávno.
Opatrně jsem sunula zmačkaný papírek po lavici, až mi spadl do klína. Otevřela jsem ho a začetla se.
Výmluvu s důležitým hovorem ti sežrala učitelka, ale já ne. Takže mi hezky vyklop, odkud znáš Andyho, kdy a kde jste se poznali a co ti chtěl? :P Adel
Usmála jsem se nad její zvědavostí a zašmátrala jsem rukou v tašce, abych našla nějakou propisku. Samozřejmě jsem si doma nechala penál, a tak jsem neměla čím odepsat. Dloubla jsem do své spolusedící a vypůjčila si od ní obyčejnou tužku. Rychle jsem naškrábala odpověď a předstírala, že mě hodina matematiky baví.
Takhle ti to těžko vysvětlím. Clary
Odpověď přišla asi až po deseti minutách, protože si nás slečna Counterová nebezpečně prohlížela.
Při pauze na oběd mi to řekneš. Jsem zvědavá. A.
Jen jsem nepatrně kývla a zapsala si další příklad do sešitu.
Po hodině jsem se vydala na záchody, abych si konečně ulevila. Doma jsem to nestihla a před začátkem vyučování jsem měla nečekanou návštěvu. Rozhlédla jsem se, jestli se po chodbě nepromenádují školní „barbie“ se svými poskoky a až když jsem se ujistila, že je vzduch víceméně čistý, rozešla jsem se svižným tempem na dívčí záchody. Rychle jsem zaplula do kabinky a slyšela, jak na záchody přišla skupina dívek, které se nesmyslně nahlas smály. Čekala jsem v kabince, dokud neodejdou, ale ony jako by na mě čekaly. Měla jsem velmi nepříjemný pocit, ale podle hodin na mobilu jsem zjistila, že do zvonění zbývá jen pár minut. Zhluboka jsem se nadechla, otevřela dveře a se sklopenou hlavou jsem se rychlou chůzí vydala k umyvadlům. Rychle jsem si opláchla ruce a když už jsem vycházela ze dveří na chodbu, popadl mě někdo za kapuci, jejíž šňůrka se mi zaryla zepředu do krku a já byla vtažena zpátky na záchody. Dopadla jsem s tlumeným žuchnutím na zadek a bolestně sykla. Ty dívky kolem mě utvořily kroužek a začaly se smát. „Ale ale, emařka neumí stát na nohou?“, řekla jedna nepříjemně. „Kam jsi chtěla tak rychle zmizet?“, přisadila si druhá.
