Pro určité nedočkavce dávám VÝJIMEČNĚ druhou část dneska. :333
Flashback:
Byl jsem rád, že ji přijeli mezi sebe. V jednu chvíli se Clary podívala dopředu a všimla si, že ji pozoruji. Ihned celá zčervenala. Uhnul jsem pohledem jinam a slyšel, jak se Ash uchechtl. No skvělý.
Konec flashbacku
Clary:
Když jsme zastavili, nemohla jsem téměř popadnout dech, Kluci mě nehorázně rozesmávali, až mě z toho rozbolelo břicho. Vystoupila jsem a pohledem sklouzla k vile. Nebyl to velký dům, ale obrovský palác! I pro pět lidí, se mnou vlastně teď šest, mi to přišlo velké. Mám takový pocit, že se v něm ze začátku budu ztrácet.
Vedle mě se objevil Jinxx a nesl můj kufr. „Je to nádhera, co?“, zeptal se. „Nádhera? To ano, ale je to obrovský!“ Jinxx se jen usmál a pokračoval směrem ke vchodových dveřím. „Jinxxi, počkej! Já si ten kufr vezmu sama!“, křikla jsem. Jinxx na mě vyplázl jazyk a rozeběhl se. „Jinxxi!“ Chtěla jsem znít vážně, ale musela jsem se smát.
Když jsem doběhla ke dveřím, Jinxx mi je otevřel. „Díky..i za ten kufr.“ Jinxx na mě mrknul a strčil do mě. Zakymácela jsem sebou a ztratila jsem rovnováhu. V tu chvíli byl vedle CC a už mě držel. „Jéé, CC! Zachránil jsi mě! Děkuju.“ CC se na mě zazubil a postavil mě zpět na pevnou zem. Netušila jsem, kam jít, a tak jsem čekala na Andyho. Jakmile si všiml, že na něj vyčkávavě hledím, popoběhl. „Copak?“, zeptal se mile. „Kam mám jít, Andy?“, řekla jsem váhavě. „No do tvého pokoje, ne? Aby sis mohla vybalit.“, řekl a vyplázl na mě jazyk. „Jenže já nevím, kde mám pokoj.“, odpověděla jsem výmluvně. Andy jen protočil očima a hodil si mě na záda. „Andy!“, vypískla jsem. Žádná odpověď. Je to zvláštní, ale už je to po třetí, co mě Andy nese. Nejdříve jsem mu omdlela do náruče na koncertě, poté mě nesl na lavičku v parku a teď? Vůbec nevím, co si o tom myslet.
Andy mě nesl po schodech nahoru a já si říkala, jak je vlastně vysoký. Každou chvíli jsem čekala, že mě pustí a já budu padat hrozně dlouho dolů. No dobře, zas tak vysoký není, ale stejně. „O čem přemýšlíš?“, zeptal se Andy. „Ehm..o tom, jak strašně vysoký jsi. Až teď mi došlo, že jsem vedle tebe jako trpaslík.“ „Ty máš problémy, Clary.“, zasmál se Andy. Zatřepala jsem hlavou, abych rozehnala všechny myšlenky a opřela se bradou o Andyho záda. Cítila jsem se kupodivu šťastně. Byla jsem mezi lidmi, které jsem si vždy přála potkat a kluk, o kterém jsem snila, mě nesl na zádech. Co víc jsem si v tu chvíli mohla přát? Asi jen to, aby tu se mnou mohl být Ben. A je to tu. Zase jsem si na něj vzpomněla a při tom mě píchlo v hrudi.
Andy vyšel schody, proběhl se mnou na zádech až na konec chodby a před posledními dveřmi mě postavil zpět na zem. „Toto jsou dveře od tvého pokoje. Jinxx ti za chvíli přinese kufr, a pak si můžeš vybalit.“, řekl a mrkl na mě. „Díky, Andy.“ Otevřela jsem dveře a zalapala po dechu. Ten pokoj byl obrovský. Naproti dveřím bylo zasazené okno s černými sametovými závěsy, pod ním postavená velká postel s tmavě šedobílým povlečením a černými polštářky, na levé straně velká černá šatní skříň a vpravo doslova obří černá kožená pohovka.
Stála jsem na prahu jako přikovaná a nezmohla se na slovo. „Andy, mně stačila jen nějaká malá komůrka. Nepotřebuju mít pro sebe tak velkou místnost.“, řekla jsem. „Prosím tě. Ještě s tímhle začínej. Jsi tady jako náš host tak žádný připomínky.“, ohradil se. Poté se otočil na patě a odcházel. Na nic jsem nečekala, popadla ho za loket a otočila čelem k sobě. Teď přišla ta chvíle, kdy mu vše povím. „Andy…ještě bych s tebou potřebovala mluvit.“, vyhrkla jsem. „O samotě.“ Andy jen přikývl, popostrčil mě do pokoje a zavřel za námi dveře.
