Flachback:
Vyndala jsem jedno sluchátko z ucha a slyšela, jak se jeden takříkajíc „swagger“ otočil a se smíchem za mnou zakřičel. „Hele, smrt přišla!“ Následoval výbuch smíchu a já se slzami v očích zatočila za roh. Tohle bude náročný den.
Konec flashbacku
Clary:
Do třídy jsem přišla přesně se zvoněním, abych nemusela poslouchat další pitomé narážky. Jakmile jsem dosedla na svou židli, ucítila jsem palčivou bolest, vypískla jsem a rychle se zvedla. Na sedátku jsem měla položený připínáček a až pak si všimla, že všem vy třídě téměř tryskají slzy z očí. Měla jsem sto chutí začít na ty hulváty ječet, jak jsou ubozí, ale naštěstí přišla do třídy učitelka a já se nestihla ztrapnit. „Posaďte se!“, křikla na celou místnost a já poslušně zaplula na místo. Zahleděla jsem se směrem k tabuli a mou pozornost upoutala drobná dívka, která nervózně přešlapovala vedle katedry. Měla černé vlasy v scene střihu s červenými konečky, černou mikinu a černé legíny s červenými kříži a černé vysoké glady. Pohledem probodávala podlahu a já si říkala, že ta holka je chudák. Stát takhle před třídou a čekat, než učitelka zapíše a objasní situaci, to bych ani já nechtěla.
Po nějaké chvíli odložila učitelka propisku a stoupla si vedle dívky. Dala jí ruku kolem ramen a otočila ji čelem ke třídě. „Tak děti, tohle je vaše nová spolužačka. Jmenuje se Adel Infinity Jones a doufám, že ji mezi sebe přijmete.“, řekla a pokynula Adel, aby se šla posadit. Jediné volné místo bylo vedle mě, a tak se dívka vydala k mé lavici. Když procházela kolem jedné blondýny, jejíž jméno si ani nepamatuji, zaslechla jsem jen posměšné zašeptání. „Infinity..tak to je dost ujetý.“ Protočila jsem očima a sundala svou tašku ze druhé židle, aby si Adel mohla sednout. Vděčně se na mě usmála a já si všimla, že má ve rtu piercing.
Jakmile se usadila, začala profesorka hodinu. Myslím, že jsme měli dějepis, ale já to stejně nijak nevnímala. Hlavou mi hýřily vzpomínky z posledních několika hodin a také jsem si chtěla prohlédnout svoji spolusedící. Krčila se nad lavicí, vlasy jí padaly do obličeje a ona si horlivě zapisovala poznámky. Okraje jejího sešitu byly pomalované kříži a BVB znaky? Že bych konečně potkala někoho, kdo má v oblibě stejné věci jako já?
Počkala jsem do konce hodiny a o přestávce jsem se odvážila dívku oslovit. „Ehm..Adel?“, zeptala jsem se nejistě. Se zájmem ke mně otočila hlavu a zahleděla se mi do očí. „Já..jmenuji se Clary.“, pípla jsem a podala jí ruku, aby si se mnou potřásla. Nijak nereagovala, jen se na mě plaše podívala. Vzdala jsem to a ruku stáhla pryč. Asi byla ještě vyděšená z nového kolektivu, třeba se rozmluví někdy příště. „Nebo se nerozmluví, protože s tebou nechce mluvit nikdo.“, řeklo mi mé svědomí.
Do konce dopoledního vyučování jsem se s Adel už nesnažila nijak komunikovat. Při poslední hodině mi na mé polovině lavice přistál složený papírek. Opatrně jsem ho schovala pod sešit, rozložila ho a četla.
Promiň, že jsem se s tebou nebavila, ale udivilo mě to. Nikdy se se mnou nikdo nebavil. Adel
Nevěděla jsem, jak reagovat, proto jsem jen pokývala hlavou a vzala do ruky propisku.
Nic se neděje. :) Clary
Odpověď přišla během chvilky a já zvědavě hmátla po lístku.
Počkala bys na mě po škole, prosím? Ráda bych s tebou prohodila pár slov. A.
