28. Kapitola

1.5K 138 13
                                    

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, přidávám další kapitolu. Snad se vám bude líbit a předem upozorňuji, že je jednou z posledních kapitol této povídky. Tak si ji užijte. Doufám, že změna ve stylu psaní není tak markantní a půjde snadno přehlédnout.

Adel:

Jakmile Andy společně s Clary odjel z parkoviště, vyrazila jsem s kluky do nedaleké restaurace. CC-ho žaludek o sobě dával vědět každých pět minut a vždy, když se ozval, s někým to otřáslo smíchy. „Ale no tak, CC! Už toho nech, nebo se tady s vysmátým Jinxxem nikam nedostaneme!“, okřikla jsem ho, ale on jen nevinně pokrčil rameny a jeho žaludek opět hlasitě zakručel. Jinxx opět vybuchl smíchy a opřel se o pouliční lampu. „Jsi v pohodě, brácho?“, zeptal se Jinxxe ustaraný Jake, protože to vypadalo, že se díky smíchu ani nenadechne. Odpovědí bylo jen trhané zakývání hlavou, ale nikoho to evidentně nepřesvědčilo. Jinxxův obličej se pomalu barvil do tmavších odstínů červené, samotný majitel záchvatů smíchu se začal lámat v pase a z očí mu dokonce tryskaly slzy. Abych pravdu řekla, tak jeho výstup vůbec nechápu. Sice to kručení bylo vtipné, ale až tak? „Ashi?“, houkla jsem na baskytaristu, který stál dobrých dvacet metrů od nás, aby nebylo poznat, že k nám patří. Pohodil hlavou mým směrem a se zájmem poslouchal. „Je tohle normální?“, zeptala jsem se a prstem ukázala směrem k Jinxxovi, který se chtěl znovu opřít o lampu, ale rukou hmátl naprázdno do vzduchu, převážil se a skončil na zemi. Ashley se místo odpovědi praštil dlaní do čela a začal i na tu vzdálenost naříkat. Připomínal mi Andyho, který si takhle každou chvíli na tyhle blázny stěžuje.

Jake padl vedle Jinxxe na všechny čtyři a začal se mu místo pomoci smát. CC se pro sebe také pochechtával, ale když si všiml, že jsem se otočila na patě a kráčela za Ashem, abych od nich byla co nejdál, vyrazil za mnou. Snažila jsem se jít rychleji a rychleji, ale CC má delší nohy než já, a proto mě ihned dohnal a vzal mě za ruku. Jakmile se mě dotkl, projela mi rukou taková zvláštní vlna něčeho nepopsatelného. Ve tváři se mi okamžitě vytvořil ruměnec a CC si toho všiml, protože se usmál. „Ještě vy dva si spolu něco začněte a já se půjdu odstřelit!“, zahalekal Ash, ke kterému jsme došli, a CC si ho přeměřil velice zvláštním pohledem. „Snad bys nežárlil.“, pronesl po chvilce přemýšlení. „Já a žárlit? Pche. Jen mě štve, že zůstanu single!“, odvětil Ash a přitom pohodil hlavou tak, že se mu vlasy rozlétly kolem obličeje. „Proč bys měl zůstat single?“, zeptala jsem, aniž bych nad tím byť jen chvíli přemýšlela. „Proč? Andy je s Clary, ty s CC-m a Jinxx s Jakeem jsou pro sebe jako stvoření. Jen se podívej, jak se vedle sebe plazí na zemi!“, křikl a máchl rukou směrem ke kytaristům. A skutečně. Oba dva se váleli na místě a evidentně se snažili dostat se k nám. „Ashi, prostě tady na ně počkej, budou potřebovat tvoji pomoc a já jdu s Adel zatím zabrat místo do restaurace.“, pronesl CC a táhl mě za ruku za sebou. „A proč zrovna já?“, kňučel Ash, ale to už za námi zaklaply dveře a dýchla na nás vůně pizzy, kterou kolem nás pronesl číšník. „To nebylo zrovna dvakrát hezké nechat ho tam s těmi blázny.“, rýpla jsem si, ale CC tuto poznámku přešel. „No co, aspoň nebude single a přestane si stěžovat. Začíná mi silně připomínat Andyho, i když ten je teď štěstím bez sebe díky Clary, nemyslíš?“, otázal se mě a přitom mi pomohl z kožené bundy, kterou následně pověsil za poutko na věšák a pokynul mi, abych šla ke stolu. Z CC-ho se nejspíše stal gentleman. „Máš pravdu, CC. Andy s Ashem si zřejmě vyměnili role. Je fakt, že byl prve šťastnější Ash, ale Andymu se teď nemůžeš divit, když je zamilovaný.“, odpověděla jsem. Při slově zamilovaný ke mně CC trhl hlavou a já tento čin nemohla sama sobě nijak rozumně odůvodnit. „Třeba mi tím chtěl něco naznačit.“, řeklo mi mé svědomí, ale já ihned tuto myšlenku zahnala, protože mi přišla naprosto absurdní. I když je pravda, že se CC poslední dobou neustále kolem mě motá a mně je to velice příjemné. „Posloucháš mě, Adel?“, zeptal se CC až nebezpečně blízko mého ucha, abych vůbec slyšela, co říká. „Eh.. říkal si něco?“, vypadlo ze mě. „Ne, nic neříkal, a proto se tě ptá, jestli ho posloucháš, ty trubko!“, okřikla jsem se v hlavě. „No, ptal jsem se tě, co si myslíš, že Andy s Clary dělají?“, dořekl s významným pohledem, kterým jasně říkal, že myslí jen na jednu věc. „Chápu, kam tím míříš, CC, ale podle mě je to čistě jejich věc, takže bych to nijak neřešila.“, odvětila jsem a zahleděla se do jídelního lístku, abych se podívala co za dobroty zde vůbec mají.

Days are numberedKde žijí příběhy. Začni objevovat