Andy:
„Upadla do velmi vážného šoku, pane Biersacku. Kam myslíte, že asi pojede? Musíme ji odvést do léčebny.“, odpověděla mi na předešlou otázku paní Weber. „Léčebny?! Děláte si legraci?“, křikl jsem na ní a ona se na mě zlostně podívala. „Proč bych si měla dělat legraci?! Podívejte se na její reakci, mladíku! Ta holčina upadla do vážného šoku! Musí tam!“, křičela na mě zpátky. Ochranitelsky jsem si Clary přitáhl ještě více do náruče a silně ji stiskl. Cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy, a tak jsem rychle zamrkal. „Nemusí, ona se z toho dostane. Je silná!“, stál jsem si na svém, i když jsem neměl šanci vyhrát. „Je mi líto. O tomto s vámi nebudu diskutovat!“, zakončila naši hádku psycholožka a během chvíle se do místnosti přiřítili její kolegové ve stejných doktorských uniformách. Neochotně jsem Clary pustil, aby ji mohli položit na nosítka. Nejspíš jí muselo dojít, že jsem se od ní vzdálil, protože začala šmátrat rukou ve vzduchu a šeptala mé jméno. „Jsem tady, Clary. Neboj se.“, řekl jsem a naposledy ji políbil na čelo. Poté mi ji odvezli a já zůstal v místnosti jen s detektivem Malcomem. „Je mi líto, co se stalo, pane Biersacku, ale i s tímto je třeba počítat. Vždyť vaše přítelkyně byla svědkem vraždy.“, pronesl detektiv a snažil se mě uklidnit. To se mu nepovedlo. Ani jsem se s ním nerozloučil a rychle jsem odešel. Musel jsem dát vědět ostatním, co se stalo.
Raději jsem si zavolal taxi, protože jsem se bál, že bych se v autě v tomhle stavu mohl vybourat a udělal jsem opravdu dobře. Jen, co taxikář sešlápl plyn a vyrazil směrem k vile, opřel jsem se lokty o kolena, do dlaní zabořil hlavu a rozplakal jsem se. Možná jsem působil jako slaboch, ale oni mi Clary doslova vzali! Navíc jsem se k tomu všemu o ni strašně bál a vědomí, že ani nevím, kam přesně mi ji odvezli..bylo to hrozně těžké.
Cesta trvala možná hodinu, protože jsme chytili dopravní špičku, ale nakonec taxikář zastavil na kraji chodníku, já mu zaplatil a vyrazil směrem ke vchodovým dveřím. Z domu se ozýval veselý smích, CC-ho křik a dokonce i několik ran, jak něco dopadalo na zem.
Pomalu jsem otevřel dveře, ani se neobtěžoval sundat si boty a rovnou jsem šel do obývacího pokoje, kde na sobě všichni leželi na hromadě. Podařilo se jim vytvořit lidskou pyramidu. CC byl zkroucený kdesi úplně dole a vyčuhovaly mu jen nohy a hlava, na něm ležel břichem vzhůru Ash, který mnul pravý loket a přes smích se snažil vydávat bolestivé zvuky, přes Ashe byl přehozený Jinxx, jehož vlasy vypadaly jako čerstvě rozvrtané ptačí hnízdo a na samém vrcholku byla propletená Adel s Jakeem. Kdybych nebyl na dně, smál bych se na celé kolo a ještě bych se k nim přidal. Teď jsem se zmohl jen na lehké zakašlání, abych upoutal jejich pozornost a hned ke mně vzhlédlo pět párů zvědavých očí. Jakmile jsem se střetl pohledem s Ashem, okamžitě začal remcat, aby z něj ostatní slezli. Kluci vždycky v první chvíli poznali, že se něco děje.
Když se jim na třetí pokus podařilo rozmotat se, okamžitě mě Ash začal postrkovat na pohovku. Plácl jsem sebou, až černá kůže na protest zaskřípala a CC se tomu zvuku opět začal smát. Zpražil jsem ho pohledem a on vzápětí dostal výchovný pohlavek od Adel. „Jo, tak ta holka bude moje kamarádka!“, řekl jsem si v duchu. „Andy? Co se proboha stalo?“, zeptal se Jake starostlivě. „Já se chtěl zeptat!“, křikl uraženě Ash a já jen protočil očima. Zhluboka jsem se nadechl a vše jsem jim pověděl.
CC:
Zatímco byl Andy s Clary na policejní stanici, ve vile bylo hotové pozdvižení. Adel se ihned po přivítání pustila do připravování odpolední svačiny ve formě lívanců, protože si Jinxx chtěl nečekaně objednat pizzu, ale tu já už nechci ani vidět. Musím říct, že ta holka se mi strašně moc líbí. Je milá, zábavná, zjistil jsem, že moc ráda pomáhá a navíc umí skvěle vařit! S Andym se to opravdu nedá srovnávat.
