Tato kapitola je pro vás pro všechny, nejen proto, že je konečná, ale také proto, že jste tuto nesmyslnou povídku vydrželi číst až do konce.
Clary:
Chvátala jsem na hřbitov, jak nejvíce jsem mohla. Chvíli jsem běžela a chvíli zase šla, abych popadla dech. Chtěla jsem být u Bena co nejdříve, protože byl raný podzim a i v tu dobu bylo znát, že už se stmívá dříve. Ke konci cesty se m začalo hůř dýchat, a proto jsem si na chvíli sedla na dřevěnou lavičku před branou hřbitova. Můj dech zněl sípavě a já se v duchu proklínala, proč mám tak špatnou fyzičku.
Nakonec se mi podařilo dech zklidnit natolik, abych k Benovo hrobu došla ve slušném čase. Opět jsem se opřela o náhrobek, vytáhla jednu z Andyho cigaret a zapálila si. Sice se to na hřbitově nesluší a kolemjdoucí na mě vrhaly znechucené pohledy, ale Ben měl cigaretový kouř rád. Patřilo to k němu a já si ho tak chtěla alespoň připomenout. „To bys neuhádl, co se mi stalo, Bene.“, začala jsem, a pak jsem mu polohlasem vyprávěla, co se stalo, když jsem spatřila jeho vraha a také to, co se stalo mezi mnou a Andym, když si mě přivezl z léčebny. Při tom jsem si dávala pozor, aby to neslyšel nikdo kolem a možná jsem byla divná, že jsem to vyprávěla mrtvému člověku, ale chtěla jsem se mu svěřit. Byl to pro mě stále kamarád, nebo spíš pravý přítel, kterého potkáte jen jednou za život. „A co se stalo pak? Mamka mi nechtěně oznámila, že můj otec žije. Doma jsem s ní měla velice vážný rozhovor, ale to víš. Nebyla by to moje mamka, kdyby se nestalo něco nečekaného. Můj otec je místní detektiv Malcom a objevil se v obýváku hned poté, co jsem mamku začala zasypávat miliony otázek. Kdybys viděl tu moji reakci. Zastavilo se mi srdce..“ V tu chvíli jako kdyby se mi srdce opravdu na moment zastavilo. Chytla jsem se za hrudník a snažila se to rozdýchat. Po minutě ta bolest přešla a já nad tím jen zakroutila hlavou. „Nesnáším, když mi zaskočí krev, nebo jak to mamka nazývá.“, hučela jsem si sama pro sebe, ale jinak tomu nevěnovala moc velkou pozornost.
Od Bena jsem odcházela až za tmy, kdy mě z lehkého polospánku vytrhl Andy, který mi volal. Měl o mě strach, ale já ho ujistila, že už jsem na cestě k němu. Bylo to milé, aspoň jsem si potvrdila, že mě má skutečně rád. „On tě miluje!“, křiklo na mě svědomí a já se spokojeně usmála. Za branou hřbitova jsem se opět rozeběhla, abych u Andyho byla co nejdříve, ale znovu mě zastavila ta bolest v hrudníku. Tentokrát mě bolel každý nádech. Odůvodnila jsem si to tím, že jsem to s tím během přehnala a také, že nemám vytrénované plíce na dlouhé tratě. „Ale tohle není úplně v pořádku, Clary.“, domlouvala jsem si. „BUDE to zase v pořádku.“, na druhou stranu jsem se nažila uklidnit a kupodivu to zabralo. Rychlým krokem jsem tedy zamířila do vily a doufala, že mě Andy bude vyhlížet. Nehorázně jsem se na něj těšila.
A jak jsem si přála, tak se také stalo. Andy už nervózně pochodoval po chodníku tam a sem. Podařilo se mi jít těsně za ním a když se chystal otočit, skočila jsem mu na záda. Leknutím vykřikl a skočil i se mnou na trávník. Pod námi to nebezpečně zadunělo a když si všiml, že jsem to já, začal se společně se mnou smát na celé kolo. „Víš, jak jsi mě vyděsila?“, vykřikoval a jeho tělo se otřásalo pod novými přívaly smíchu. „Přesně tak, jako jsi mě vylekal ty v kuchyni!“, oplatila jsem mu to a snažila se vyškrábat na nohy. „Kampak slečno?“, ozval se za mnou Andy velice pisklavým hláskem a strhl mě zpět na zem. Poté mě celou svoji vahou zalehl a rozesmál se znovu. „Víš.. víš, že to musí vypadat hrozně divně?“, zasípala jsem mu do hrudi. „Jak to jako myslíš?“ „To se zeptej těch v oknu!“, zapištěla jsem a Andy ze mě co nejrychleji slezl a zadíval se do okna, kde stáli CC, Adel, Jake, Jinxx a Ash a všichni na nás zírali s pusou dokořán. Andy se na mě nejistě podíval a oba jsme opět propukli v záchvat smíchu.
