Clary:
Když mě Ash odvedl do obýváku, poslušně jsem si sedla na pohovku. Zajímalo by mě, s kým tam Andy mluví, protože vypadal hodně naštvaně, když šel otevřít. Ash si sedl vedle mě, chopil se ovladače a začal listovat mezi programy. Nevypadal, že hledá něco konkrétního, spíš že se snaží na něco nemyslet. Důkladně jsem pozorovala jeho tvář, na které se občas udělala ustaraná nebo naštvaná vráska. Nedalo mi to a musela jsem se zeptat. „Ashi? Kdo to zvonil?“ Odpověď žádná nepřišla, jen mu ztvrdly rysy v obličeji. Dovolila jsem si do něj šťouchnout prstem a on se na mě rychle otočil. Oči měl plné vzteku, až jsem se polekaně odtáhla. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit.“, omlouval se. „To je dobrý. Jen jsem se trošku lekla tvého výrazu.“, řekla jsem nejistě. Na to se Ashovi oči proměnily zpátky z rozzuřených na pobavené. „Takhle ti to sluší mnohem víc.“, řekla jsem a on se začervenal. „Co to plácáš, Clary?“, zeptala jsem se sama sebe. „Tak co chceš dělat, Clary? Musíme se nějak zabavit. Koukání na telku je nuda.“ „Hmm, možná bys mi konečně mohl říct, co tě žere, a pak bychom vymysleli něco dalšího.“ Na to mi Ash opět neodpověděl, jen se zadíval do země. „Ashi, já nejsem blbá a poznám, když někoho něco žere. Tak mi neříkej, že za těmi dveřmi je jen někdo, kdo vás otravuje pořád. Jindy vyháníte novináře a ohromně se u toho bavíte a teď? Ty i Andy jste vzteky bez sebe a já nevím proč!“, vychrlila jsem. Konečně se na mě podíval. „Clary, věř mi, že nechceš vědět, kdo tam byl.“ „Ashi, chci to vědět! I kdyby tam měla stát Juliet s prosíkem, tak bych to i tak chtěla vědět. Vytočilo to tebe a hlavně Andyho, chápeš?“ Ash zatřásl hlavou a snažil se vypadat neutrálně. To se mu nepovedlo. Vztek v něm nejspíš bublal daleko více než předtím. „Uhodlas to.“, procedil. „Co jsem jako uhodla, Ashi?“ Nechápala jsem, co tím myslel. „No Juliet! To ona tady zvonila a chtěla mluvit s Andym.“, řekl a omluvně se mi podíval do očí. Jeho výraz jednoznačně potvrzoval, že mi to nechtěl říct. „Aha.“, pípla jsem a zadívala se zpět na televizi. Dál už jsem se na nic neptala.
Uběhlo možná půl hodiny a já sebou začala ošívat. „Co se děje, Clary?“, zeptal se starostlivě Ash. Naklonila jsem se k němu, aby to nikdo neslyšel, ale když jsem zjistila, že jsme v obýváku jen my dva, odtáhla jsem se zpátky. „Kde jsou ostatní?“, řekla jsem místo toho, co jsem původně říct chtěla. „No, Jinxx stále volá se Sammi a určitě má už od toho zavařené ucho a CC šel s Jakeem dolů cvičit. Andy ten..“ V tu chvíli jsem mu skočila do řeči. „Andy! Kde je tak dlouho?!“, vykvikla jsem a vyskočila na nohy. Lehce jsem se zakymácela, ale Ash už stál vedle mě a podpíral mě. „Klid, Clary. Hlavně pomalu, víš, že jsi ráno omdlela.“, řekl ochranitelsky. Kývla jsem hlavou na souhlas a počkala, dokud se mi nepřestala motat hlava. „Už jsem v pohodě, Ashi. Děkuju.“ „Za málo.“, řekl a mrkl na mě. „Teď bych si už ráda došla pro Andyho, jestli mi rozumíš.“ Ash na to nic neřekl, jen mi pokynul, abych šla.
Jakmile jsem dorazila ke vchodovým dveřím a otevřela je, zůstala jsem stát na místě. Nikdo tu nebyl, jen na zemi ležely pohozené klíče. „Ashi!“, zakřičela jsem. Hned po tom, co jsem zavolala, se přiřítil i s klukama za zády. „Co se děje?“, vyhrkl Jake. „Neměli být náhodou přede dveřmi?“, pípla jsem a podala jim klíče. „To jsou přece Andyho klíče!“, křikl CC. „Ale on je nikdy neztrácí!“, zašeptal Jake. V tu chvíli se mě začala zmocňovat panika. „Musíme ho najít, kluci. Co když se mu něco stalo?“, podařilo se mi vypravit ze sebe přes drkotající zuby. „Klid, Clary, třeba se šli jen projít.“, promlouval ke mně Ash. „Ashi! Nemůžu být v klidu! Já se o něj bojím. Co když se nešli projít? On by s ní po tom, co mu udělala dobrovolně nešel, věř mi. Já tam byla, když nás viděla spolu. Já viděla tu nenávist v jejích očích. Ona je schopná všeho a já mám teď fakt blbej pocit!“, křikla jsem mu do tváře a doufala, že mou reakci pochopí. Jen lehce zamrkal, doběhl si i s klukama pro bundy do předsíně, přese mě přetáhl Andyho mikinu a vyrazili jsme pátrat.
