Flashback:
Teplo se mi rozlévalo celým tělem a já Andymu zabořila ruce do vlasů. Snažila jsem se polibek prohloubit, když v tom se za mnou ozvalo…
Konec flashbacku
Clary:
„Andrew?!“ Ten hlas bych poznala všude. Samozřejmě, že nebyl nikoho jiného než mojí sestry Juliet. Okamžitě jsme se s Andym od sebe odtrhli. Koukala jsem na ní jako na zjevení. „Kde se tady sakra bereš, Juliet? Neměla jsi být v tom svém bytě? A .. a jak vůbec znáš Andyho?!“, vykřikla jsem. Juliet si překřížila ruce na prsou a pohrdavě mlaskla. „Neřvi na mě, Clary. Nejsem na to zvědavá.“, odvětila. To už jsem cítila, jak se třesu vzteky. „Laskavě mi odpověz na otázky!“, prskla jsem. Sestra jen protočila očima a přešlápla na místě. „Přišla jsem si prostě ještě pro nějaký věci. Pak jste přijeli, začali se tady olizovat a já se na to už fakt nemohla dívat.“, řekla a zasmála se. „Tos přehnala, ségra!“, křikla jsem. „Tak to si nemyslím. Chudák Andrew. Líbat se s holkou, která neměla kluka…hmm, to muselo bejt nezapomenutelný.“, řekla a falešně se usmála. Myslela jsem, že ji udeřím pěstí. „Odkud Andyho znáš?!“, křičela jsem. Bylo mi jedno, že se můj hlas nese celou ulicí a že na mě kouká zvědavá sousedka. Chtěla jsem to vědět. „Odkud ho znám? Tak se ho zeptej.“, řekla Juliet a já se na něj otočila. Až teď jsem si všimla Andyho výrazu. Byl zdrcený. Ještě nikdy jsem ho takhle neviděla. V očích se mu odrážel smutek, bolest a nenávist a pohledem provrtával Juliet. Vůbec jsem nevěděla, o co jde, když najednou mi svitlo. „Počkat! Ty nemůžeš být ta Juliet. Jsi Juliet Jackson ne Simms!“, vyhrkla jsem. Na sestřině tváři se utvořil vítězný úsměv. „Ale jsem, Clary. Jsem přesně TA Juliet, se kterou Andrew byl.“ Stoupla jsem si před ní. „To není pravda! Seš Jackson, ne Simms!“, křičela jsem jí do obličeje. „Sklapni, Clary! Jsi malá hysterka. Zkus používat mozek a třeba ti už konečně dojde, že jsem adoptovaná. Prostě ti máma nechtěla dělat starosti a zmatek v životě, tak ti nakecala, že jsem Jakcson. Proboha prober se, chudinko.“, prskla směrem ke mně.
V tu chvíli jako kdybych se udeřila do hlavy. Myslela jsem, že vyskočím z kůže. Takže moje sestra chodila s Andym? S tím Andym, který mě teď políbil? A vůbec, vždyť to ani není moje sestra. Proto mě celou tu dobu nesnášela, protože jsem nebyla její rodina.
Jak jsem tak přemýšlela, Juliet se vydala směrem k Andymu, který stál na místě jako přikovaný. „Copak, Andrew? Jaká je moje sestřička? Je stejně tak dobrá jako já, nebo horší?“ Andy nic neříkal, jen bolestně zavřel oči. „Juliet, vypadni od něj!“ Sestra, vlastně cizí Juliet Simms na mě ukázala vztyčený prostředníček. „Andy…co je s tebou?“, řekla láskyplně, ale bylo znát, že to hraje. V jejím hlase bylo zlo, které směřovalo na mě, ale hlavně na Andyho, který vlastně za nic nemohl. Andy jen trhaně vydechl a zůstával stát na místě. Juliet se k němu přiblížila, přitáhla se k němu a přede mnou ho políbila. On se nijak nebránil a polibek jí dokonce opětoval. Zůstala jsem tam stát jak opařená.
Když se od sebe odtáhli, Andy prudce otevřel oči a podíval se na Juliet. Jeho dosud mrazivé oči se proměnily v tekutý med. „Chyběla jsi mi, Jul.“, vydechl. Najednou mi vyschlo v krku a hrudí mi prolétla nesnesitelná bolest. Chytla jsem se za břicho a bolestně zasípala. „Proč?!“ Skoro mě nebylo slyšet.
Andy:
Odtrhl jsem se od Clary, jak nejrychleji to šlo, protože jsem zaslechl ten hlas. Její hlas, který mě pronásledoval ve snech. Hlas, který mě tolik zraňoval a já si ho přál už nikdy neslyšet, mě teď oslovil jménem. Celým jménem., které jsem neměl rád. Pro všechny jsem byl vždycky jenom Andy a teď mě dívka, kvůli které jsem se chtěl změnit a kterou jsem miloval, oslovila Andrew. Celým tělem mi projela urputná bolest, sice ne fyzická, ale psychická. Drtila mi srdce a já se pod tou tíhou nemohl udržet na nohou. Zavřel jsem oči a poslouchal, jak se ty dvě hádají. Co se to jen stalo? Právě jsem políbil dívku, Clary, do které jsem se nejspíš zamiloval. Po tak dlouhé době jsem zase pocítil, jaké to je být zamilovaný. A teď? Zase jsem viděl ji a ona nám překazila chvíli, díky které bych poznal, jestli Clary mé city opětuje. Teď mám v sobě jen neuvěřitelný zmatek.
